Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014
Navzdory předvolebním průzkumům před čtvrtečním referendem o setrvání Skotska uvnitř Velké Británie, které avizovaly jeho těsný výsledek, odpůrci vyhlášení samostatnosti země zvítězili nakonec výrazně rozdílem deseti procent.
Skotsko, které je mimochodem skoro na chlup stejně veliké jako Česko, vzniklo o století později než český středověký stát a vrcholu svého rozmachu dosáhlo v 15. století, rovněž o sto let později než České království. Co pro Čechy znamenalo „odvěké stýkání se a potýkání se“ s Němci (Palacký to ovšem nemyslel pouze v negativním smyslu, nebo vůbec v negativním smyslu), u Skotů Němce v tomto ohledu zastupovali Angličané, jak o tom pěkně pojednává film Statečné srdce se slavným skotským hercem Melem Gibsonem coby skotským vůdcem protianglického odboje.
Londýnský Big Ban bude nadále tlouci čas i Skotsku, jak to bude za tři roky s Británií v Evropské unii? Foto čtk
Přes to, že Skotové ve svém zápolení s Angličany tahali většinou za kratší konec pomyslného provazu, ke spojení Anglie a Skotska došlo se souhlasem politických reprezentací obou zemí. Podobně jako došlo k začlenění Českého království do nadnárodní habsburské říše, i spojení Skotska a Anglie vzniklo na základě personální unie, když po vymřelých Tudorovcích nastoupila na anglický trůn původem skotská královská dynastie Stuartovců. Roku 1603 se tak Jakub I. stal králem Anglie, Skotska a Irska.
Tato personální unie pak byla přetvořena v unii faktickou v roce 1707, kdy se skotský parlament v Edinburgu dobrovolně rozpustil, byl spojen s parlamentem anglickým a Anna Stuartovna se stala prvním panovníkem, respektive panovnicí Spojeného království Velké Británie. Název nové země, který deklaroval rovnoprávnost svazku Skotska s Anglií, měl ukonejšit skotské odpůrce tohoto spojení, a také Angličany s faktem, že jim vládně Skot. Vznik unie ovšem bylo dílo politické elity, která racionálně vážila klady a zápory, které po staletí omezovaly rozvoj znesvářených zemí, zatímco především většina Skotů jej odmítala. Skutečností ovšem zůstává, že právě díky vznikem unie, spojením skotské a anglické ekonomiky se stala Británie skutečnou velmocí. I když během 20. století VB své postavení ztratila, o stejnou otázku se hraje i dnes – Británie je stále šestou největší ekonomikou světa, a druhou největší v Evropě.
Nejhorší doba pro odchod
I když při skotském hlasování zahraničně politické otázky stály zřejmě stranou a Skotové dali spíše průchod svým obavám z ekonomického zhoršení postavení země poté, co by se osamostatnili, jejich hlasování bylo mimořádně důležité pro Evropskou unii i pro celý Západ.
V deníku Financial Times finančník Georgie Soros varoval: dnes je vůbec nejhorší doba pro nápad odejít z Velké Británie nebo z Evropské unie. Má stoprocentní pravdu. Velká Británie jako tradiční nejbližší spojenec Spojených států v Evropě a jaderná velmoc je pochopitelně terčem číslo jedna při snahách Moskvy rozdělit Evropu, s pomocí tajné diplomacie, nabídek a protislužeb, kombinovanými s otevřeným či skrytým politickým nátlakem, který dnes doplňuje i otevřená vojenská agrese.
A v současné době nejde jen o ruskou podporou separatistům na východě Ukrajiny, ale rovněž o podporu Moskvy všem destrukčním či protiunijně zaměřeným silám v Evropě – od komunistů a radikální levice po neonacisty a radikální pravici, včetně nejrůznějších separatistických hnutí napříč celou Evropou. Není vůbec divu, že podporu skotské samostatnosti vyjadřovali jak vůdci proruských separatistů na východě Ukrajiny, tak i vládci Ruskem okupovaného Krymu. Situace se Sudety, jejichž odtržení od Československa podporovali z jedné strany henleinovci a z druhé strany komunisté (do roku 1935, než přešli k nové strategii „lidové fronty“), jedni v zájmu nacistické říše, druzí v zájmu komunistické říše Stalinovy, opět hrozí napříč Evropou – jen globální podporovatel destrukce zbyl pouze jeden.
Skotové se ve čtvrtečním referendu ukázali jako odpovědní Evropané. Uvidíme, jestli něco podobného dokáží sami Angličané, pokud Cameron splní své „výhružky“ a vyhlásí na rok 2017 referendum o setrvání Velké Británie v Unii. Že by se britští konzervativci taky rozhodli kopat za Putinovský Kreml?
Autor: Petr Placák