Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Kdo tahá v Hongkongu za kratší konec?

Petr Placák, EUROSKOP, 20. října 2014
Čína mapa voják

Ukazují současné prodemokratické protesty hongkongských studentů slabost principů, na který je postavena euroamerická společnost, v konfrontaci s ekonomickou mocí rozvíjející se Číny?  

Na první pohled to tak vypadá. Všechny trumfy jsou na straně Číny. Bývalou britskou kolonii Hongkong předali Britové Číně v roce 1997 na základě britsko-čínské smlouvy, podle které se Peking zavázal udržovat zvláštní samosprávné postavení území po dobu dalších padesáti let. Na to se odvolávají studenti, když obviňují Peking z omezování volebního práva. Podle nich čínská vláda jmenovala kandidáty do voleb v roce 2017, z kterých má vzejít nový šéf Hongkongu, v rozporu s hongkongskou „ústavou“. Problém je v tom, že příslušný text je dosti mnohoznačný a dá se vykládat několikerým způsobem. 

Hongkong nebo Peking? Řešit toto dilema bude pro čínské vládce v bohatnoucí čínské populaci stále obtížnější. Foto čtk 

Výmluvné je v tomto ohledu i to, že i když se v mnoha městech na Západě konají akce na podporu hongkongských studentů, britská vláda, která je garantem úmluvy o Hongkongu, mlčí navzdory tomu, že poslední britský guvernér v Hongkongu Chris Patten vládě připomněl, že je její morální povinností podpořit stanoviska demonstrantů. Podobně rozpačitě se k situaci v Hongkongu staví i členské země Evropské unie. Oficiálně se k věci opatrně vyjádřila jen vláda Spojených států. 

Situace prodemokratických hongkongských aktivistů ovšem není růžová ani z domácího hlediska. Ze sedmilionového Hongkongu tvoří polovinu přistěhovalci z Číny, kteří jsou spíše propekingští. Demonstrací se účastní jen část studentů, zatímco většinová hongkongská společnost si podobně jako Západ přeje především ekonomickou stabilitu, a stejně se i k celé věci staví – vyjadřuje studentům sympatie, a to je tak všechno: podobně jako Západ nechce obchodní válku s Pekingem. 

Dokonce i sami studenti jsou nejednotní. Aktivisté z Macaa, druhé čínské enklávy, která je v podobném postavení jako Hongkong a tedy i pod podobným tlakem z Pekingu na omezení volebního práva v této bývalé portugalské kolonii, nijak výrazně své kolegy v Hongkongu nepodpořili. 

Všechno hraje zdánlivě do karet Pekingu. Čínská střední třída v současné době rozhodně neoplývá nějakými revolučními náladami a hrozba, že by se protesty z Hongkongu rozšířily do celé Číny, je v současné situaci minimální. Peking má tedy na „vyřešení“ problému v Hongkongu čas. Nepošle proti studentům tanky jako na pekingském náměstí Nebeského míru v roce 1989, kdy se hroutily komunistické režimy ve východní Evropě a Peking měl strach, že by lavinový efekt mohl zasáhnout i samotnou Čínu.

Nechá problém více méně vyhnít, přičemž bude odhodlání hongkongských obránců svobody, jak označoval v roce 1989 kardinál Tomášek protestující mládež na Václavském náměstí během Palachova týdne v Československu, se bude snažit drolit postupně, různými administrativními zásahy apod., včetně ovšem toho, že nechá poklidné a spořádané demonstranty fyzicky napadat civilisty zřejmě z řad čínské mafie za benevolentního přihlížení hongkongské policie, jak se to už několik dní děje. 

Násilná a bezprávní povaha čínské moci je ovšem právě největší slabinou čínského systému, jehož tvůrci se v něm snaží spojit to nejhorší z kapitalismu s tím nejhorším z komunismu. Hongkongští studenti se nacházejí ve zdánlivě bezvýchodné situaci. Z dlouhodobého hlediska to bude ale centralistická a autokratická Čína, která nebude schopna řešit geometrickou řadou narůstající problémy a nároky bohatnoucí čínské společnosti. 

 
Autor: Petr Placák

Další články v rubrice

My za vás, vy za nás

Petr Placák, EUROSKOP, 30. září 2014

Skotové volili pro Evropu

Petr Placák, EUROSKOP, 22. září 2014

NATO pro 21. století

Petr Placák, EUROSKOP, 8. září 2014

SNP a historická klišé

Petr Placák, EUROSKOP, 1. září 2014