Předsednictví EU – Teď je to na nás


Ondřej Kundra, Silvie Lauderová, Respekt, 12.-19. ledna 2009

Takové dobrodružství zdejší politici a diplomaté ještě nezažili. Plné zastavení ruského plynu Evropě a další válka ve Svaté zemi dávají tušit, že český půlrok v čele Evropské unie bude hodně adrenalinovým zážitkem. Takže zapněte si bezpečnostní pásy, prosím, začínáme.

Před starým ruzyňským letištěm brzdí několik tmavých limuzín a víří kolem sebe čerstvě napadaný sníh. K otevírajícím se dveřím ihned přiskakují muži z ochranky a elegantně oblečené pasažéry – tři starší muže a jednu ženu – rychle odvádějí do jednoho z letištních salonků. Jen o pár metrů dál ve vstupním foyer letiště se mezitím zhruba čtyřicítka novinářů přetlačuje o to, kdo bude stát nejblíž řečnickému pultíku s barevným logem EU2009.cz, umístěnému uprostřed tmavého sálu.

Prezident jsi ty

„Každou chvílí tu budou, hlásí do telefonu jeden z německých žurnalistů. „Vládne tu nervozita, právě se očekává příchod ministerské delegace, vyťukává o pár metrů dál do svého notebooku jeden z anglických novinářů. V tu chvíli na jeho počítači blikne zpráva, že Izrael opět odmítl výzvu k zastavení útoku proti palestinskému Hamásu. „Tahle válka bude dlouhá, glosuje zpravodaj nejnovější vývoj na Blízkém východě. „Fakt Čechům nezávidím, že to musejí řešit.

„Dámy a panové, začínáme, přerušuje všechny hovory mluvčí ministra zahraničí Zuzana Opletalová a ohlašuje příchod svého šéfa Karla Schwarzenberga. Hned vedle něj si stoupají jeho francouzský a švédský kolega – Bernard Kouchner a Carl Bildt – a komisařka pro vnější vztahy EU Benita Ferrerová-Waldnerová. Právě tato čtveřice pod vedením Schwarzenberga má jako delegace EU za několik minut odletět na Blízký východ pokusit se dojednat příměří mezi Izraelem a Palestinou, mezi nimiž už devátý den zuří tvrdé boje.

„Máme před sebou obtížný úkol, říká hned zkraje ministr Schwarzenberg. „Situace na Blízkém východě je vážná… Ještě než ministr stačí dokončit větu, jeho mikrofon pořádně zaduní a začne hlasitě skřípat. „To je sabotáž, glosuje Schwarzenberg k pobavení většiny přítomných nečekané technické potíže. Vzápětí ministr vyzývá šéfa francouzské diplomacie, zda k jejich misi nechce také říci několik slov. „Díky, prezident jsi teď ty, odmítá Kouchner plynulou angličtinou nabídku a hlasitě se směje.

Následuje krátký prostor pro dotazy. „Neměli byste jako předsednická země EU zdůrazňovat, že viník konfliktu není jen Hamás, ale hlavně Izrael? ptá se lámanou češtinou zpravodaj arabské Al-Džazíry. „Chyby jsou na obou stranách, to je jasné. Jasné ale také je, že první ke zbraním sáhl Hamás, říká Schwarzenberg. „Jak vypadá váš plán na zastavení bojů? padá další dotaz. „Žádné jednoznačné řešení není, říká Schwarzenberg. „Budeme jednat se všemi důležitými aktéry.

Tisková konference končí. Politici rychle odcházejí k letadlu s českým lvem na ocasu. „Orel odlétá, hlásí do vysílačky jeden z členů ochranky. Na rolující letadlo míří objektivy televizních kamer a reportéři školeně dramatickým hlasem odříkávají svoje živé vstupy: „Češi coby předsednická země Evropské unie právě zamířili na svoji historickou misi.

Studené topení

O dva dny později vládne na chodbách pražského ministerstva zahraničí nebývalý ruch. Muži a ženy v oblecích a elegantních kostýmech pobíhají sem a tam s různými dokumenty a řada z nich přitom k uchu tiskne mobil. „Dáváme dohromady podklady k jednání Rady bezpečnosti o izraelsko-palestinském konfliktu a teď to navíc bouchlo s tím plynem. Rusko zastavilo dodávky do Evropy, říká do telefonu vzrušeně jeden z diplomatů. „Sarko měl pravdu, předsednictví je adrenalin.

Pořádný kus adrenalinu je cítit i v kanceláři prvního náměstka ministra zahraničí Tomáše Pojara. Ještě než stačí uvítat novinářskou návštěvu, zvoní mu v ruce telefon. „Rozumím, dodávky plynu byly ještě více přiškrcené, přeříkává hlasitě čerstvé informace. Jen co položí telefon, už zase drnčí. „Hned jak skončíte jednání s Ukrajinci, tak mě informuj, říká do mobilu. „Trvejte na tom, že nebudeme arbitry sporu, ale že oběma stranám, pokud budou chtít, poskytneme prostor na to, aby se mohly dohodnout a dodávky do Evropy tak mohly být obnoveny.

Takovýto start svého předsednictví si zdejší úředníci nepředstavovali ani v těch nejdivočejších snech. V podstatě v tutéž chvíli, kdy jsme 1. ledna 2009 převzali na půl roku šéfování Evropské unii, přestal do Evropy přitékat plyn z Ruska. Nejde přitom o žádnou banalitu. Například Bulharsko, Srbsko, Bosna a Hercegovina, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko jsou na něm závislé úplně, Česko ze tří čtvrtin.

Vzhledem k tomu, že surovinu nelze dlouhodobě skladovat a ani ji ve stejném objemu dovézt odjinud, minimálně osmi zemím Evropské unie a několika uchazečům o vstup teď reálně hrozí, že do několika dní, maximálně týdnů, nebude mít většina jejich obyvatel v současných velkých mrazech čím topit. A vůbec nejde jen o nějakou teorii, řada lidí cítí dopady plynové krize už teď na vlastní kůži.

Bez topení je v tuto chvíli uprostřed deseti- až dvacetistupňových mrazů například 72 000 domácností v Sarajevu nebo přes čtyřicet tisíc v Bulharsku. A odstavovány jsou samozřejmě i dodávky do firem, škol či úřadů. Což může podle finančních expertů v době celosvětové ekonomické krize už tak skomírající ekonomiky, jako je ta maďarská, vážně poškodit. V Maďarsku například už přerušila výrobu automobilka Suzuki a na Slovensku zase Kia.

Češi teď řeší opravdu tvrdý oříšek. Ve stejnou chvíli si totiž Česká republika musí poradit nejen s plynem, ale jako země předsedající EU má na starosti i řešení současné blízkovýchodní bitvy, v níž Izrael nasadil letectvo a tanky ve snaze chránit své obyvatelstvo před raketovým ostřelováním ze strany teroristů Hamásu. Navíc nás čeká i řešení globální finanční krize a jejích dopadů na Evropu. Před tak velkou zkouškou a výzvami ještě zdejší politici a diplomaté nikdy nestáli. Nové je to i pro veřejnost, kterou čeká prověrka, nakolik je schopná přijmout a pochopit upozadění „národních postojů a zájmů v rámci snahy o všeobecně přijatelný unijní kompromis.

Ach, ach ouvej?

„Orel dosedá, říká do vysílačky muž v tmavém saku a za pár vteřin už letadlo brzdí na přistávací ranveji. Jsme opět na starém ruzyňském letišti, dva dny poté, co delegace ministra Schwarzenberga odletěla hledat řešení blízkovýchodního konfliktu. „Támhle je, ukazuje do tmy jeden z fotografů, jakmile spatří v otvírajících se dveřích letadla známou ministrovu tvář. Za pět minut už šéf diplomacie i celá jeho delegace stojí před mikrofony novinářů, v záplavě desítek blesků z fotoaparátů.

Je dosti pozdě a mě čekají další jednání a povinnosti, proto budu stručný, říká evidentně posmutnělý ministr Schwarzenberg a střídavě mluví česky i anglicky. „Svítání je na obzoru, světlo zatím ne, pomáhá si ministr příměrem, když chce vyjádřit, jak moc daleko je ještě mezi Izraelci a Palestinci k nastolení příměří: „Dále budeme pokračovat v práci, věřím ve zdárný výsledek, říká Schwarzenberg. „První cíle už nicméně máme v oblasti humanitární pomoci. Řeč je především o tom, že EU schválila finanční injekci pro Gazu na nákup léků a jídla.

Způsob, jakým Schwarzenberg vedl blízkovýchodní jednání se všemi stranami sporu, na tiskovce oceňují další členové týmu. „Byla pro mě čest být součástí téhle delegace, říká komisařka Ferrerová-Waldnerová. „Můžete to považovat za velmi úspěšný start předsednictví, pokyvuje hlavou švédský ministr zahraničí Bildt. „Dosáhnout hned všeho nelze, je tam velmi složitá a komplikovaná situace.

„Češi nepředvedli v Gaze nic. „Neúspěch, hlásají druhý den titulky zdejších médií. Čeští komentátoři a analytici hodnotí počínání našich politiků a diplomatů v prvních dnech v předsednické roli spíše kriticky. A podobné hlasy lze teď ostatně zaznamenat i v Bruselu. Například korespondent francouzského deníku Libération Jean Quatremer na svém blogu ohlašuje příchod „amatérských Čechů, kteří si „neuvědomují, že teď hrají s velkými kluky. Podle něj už stihli udělat „první kiks, při němž autor přímo „spadl ze židle – to když se dozvěděl o chybě Topolánkova mluvčího Jiřího F. Potužníka, který označil izraelský útok na Gazu za „obrannou misi, ačkoliv – píše autor – je to „v rozporu s přesvědčením většiny států EU.

Podobně zděšeně zní také komentátor nejpopulárnějšího francouzsky psaného belgického listu Le Soir Manour Labaki, který ve svém článku z minulého týdne začátek českého předsednictví oznamuje dramatickým voláním: „Ach, ach, ouvej: Češi předsedají Evropě!

K obavám je podle obou mužů celý seznam příčin: v českém balení vede EU slabá euroskeptická vláda a antievropský prezident. Zatím jsme se prý také jasně nevyjádřili k tomu, zda a kdy budeme ratifikovat Lisabonskou smlouvu. A chyby a la Potužník prý jasně ukazují, že nebudeme schopni řešit velké a náročné problémy, jako je Gaza či plynová krize.

Bruselský zpravodaj týdeníku The Economist David Rennie nicméně upozorňuje, že takové hodnocení není úplně přesné a přidává rovněž důvod, proč k němu dochází. „Pozici Česka výrazně podkopává prezident Klaus, právě kvůli němu je snadné se do Čechů strefovat a odmítat je jako malou, hloupou a nedospělou zemi, říká Rennie.

To je ovšem prý zavádějící – podle hodnocení úředníků Evropské komise se totiž Češi v některých oblastech (debata o změnách klimatu) pečlivě na předsednictví připravovali a respekt si vysloužili také výběrem svých priorit – třeba důrazem na energetickou bezpečnost či „východní partnerství, tedy snahu navázat užší ekonomické i politické styky se státy jako Ukrajina či Gruzie, což se nakonec v uplynulých dnech potvrdilo jako správná volba. A podobně to vidí i analytik prestižního bruselského think-thanku Centra pro výzkum evropské politiky (CEPS) Piotr Kaczynski. „Mnoho lidí skutečně celé týdny říkalo, že české předsednictví bude konec světa, že nebudete schopni nic složitějšího řešit, říká ve své kanceláři. „Skutečnost však, jak se ukazuje, je poněkud složitější.

Oproti různým kritickým hlasům i dřívějším obavám se teď v Bruselu více začíná objevovat opatrné hodnocení, že si zatím Češi nevedou úplně špatně.

Velký bere

„Pro jakoukoli zemi by bylo těžké přijít a hned zazářit po velmi aktivním francouzském prezidentovi Sarkozym, on vám to v dobrém slova smyslu pěkně zkomplikoval, říká bruselský zpravodaj švédské veřejnoprávní televize SVT Rolf Fredriksson. „I švédští politici jsou rádi, že na ně přijde řada až po Češích, a ne po Francouzích.

Navíc podle mnoha expertů právě skončený francouzský půlrok rovněž nově ovlivnil pohled na to, jakou roli hraje velikost předsednického státu. V minulosti se totiž občas mělo za to, že malé státy mohou být naopak lepší, protože na rozdíl od velkých zemí jsou lépe schopné vyjednat kompromis a netlačit jen svoje národní zájmy. Dobře zapsáni jsou tak z poslední doby třeba Irové, Finové nebo Rakušané. Po Francouzích se však všeobecný názor přiklonil spíše k těm, kteří říkají, že výrazná a akční Unie vyžaduje politiky reprezentující velké státy. „Sarkozy ukázal, jak efektivně může Evropskou unii řídit velký stát, říká jeden z bruselských novinářů.

„Začínat Blízkým východem a zaškrceným plynem, to je hodně drsný a těžký start, říká zpravodaj největší portugalské tiskové agentury Lusa André Campos. Přestože se tedy Karlu Schwarzenbergovi nepodařilo zatím usmířit Hamás a Izrael a Mirkovi Topolánkovi a Alexandru Vondrovi přesvědčit Rusko s Ukrajinou, aby obnovily dodávky zemního plynu do Evropy, jejich dosavadní postup je vesměs hodnocen pozitivně.

Především proto, že Češi prý udělali to, co měli – jakmile se problémy objevily, okamžitě sedli za jednací stůl a otevírali prostor pro jejich řešení a nalezení všeobecně přijatelného kompromisu. „Češi jsou tradičně k Rusku kritičtí, ale teď se tak nechovají, což je dobře, říká k „plynovému problému bruselský analytik Piotr Kaczynski. „Nenadržují ani jedné straně, naopak se obě pokoušejí přivést k dialogu a ulehčují tak zformování dohody. A podobně se podle většiny hodnotících hlasů zatím chovají i na Blízkém východě.

Problém českého předsednictví tak není podle bruselských expertů v jeho zahraničním angažmá a špatném řešení věcí spojených s předsednickou agendou. Hlavní problém vězí prý naopak doma a spočívá v nestabilitě zdejší vlády. Aktuální hádky o výměnu ministrů a hrozba pádu vlády nevrhají na kabinet u zahraničních partnerů dobré světlo, a co je klíčové – při jednáních s velkými a silnými protivníky, jako je Rusko, naši prestiž coby silné a rozhodné země oslabují. A tím i naši schopnost „něco vyjednat.

Mimo to jsou prý načasované na tu nejméně vhodnou dobu, což může snížit naši akceschopnost při řešení aktuálních krizí. „Částí lidovců požadovaná výměna ministra financí Kalouska by byla v době finanční krize jednoznačně velký problém. Ví, jak to v jeho rezortu chodí, nemusí se rychle něco učit a může se soustředit na řešení dopadů krize, což by nováček nemohl, říká novinář Andrew Gardner z European Voice. „Vaší prestiži by navíc nepřidalo ani to, kdyby ve vládě místo něj zůstal Jiří Čunek se svými xenofobními názory na Romy a korupčními aférami.

A pak je tu ještě jedna věc, kterou sice ještě teď nelze kvůli malému časovému odstupu zodpovědně posoudit, ale která bude pro měření našeho úspěchu, či neúspěchu – a to na všech frontách – podstatná. „Vaši diplomati i politici si musejí zvyknout na novou roli, najednou nereprezentují národ o deseti milionech lidí, ale Unii čítající půl miliardu lidí. Osvojení si tohoto vědomí není lehké, říká politolog Kaczynski.

„K úspěchu vede to, že si uvědomíte, že v jednáních nereprezentujete jen svoje zájmy, ale zájmy celého společenství, které se často od těch vašich mohou lišit. Musíte se proto vždy ptát, ne co byste udělali vy, ale globální síla, kterou zastupujete. A také musíte vážit dopady každého slova. Najednou něco, čeho by si normálně nikdo nevšiml, komentuje celý svět. Proto si nemůžete dovolit chyby, jako udělal váš mluvčí ohledně Izraele a Palestiny.

Thank you very much

Nové tiskové centrum na úřadu vlády praská ve švech. „Bože můj, oni na mě mluví anglicky a já nevím co, rozčiluje se jeden z úředníků, když se mu nedaří zahraniční novináře vykázat česky z míst, kde za chvíli vystoupí premiér Topolánek a šéf Evropské komise José Manuel Barroso. Situaci vyřeší až narychlo přivolaná pomoc anglicky mluvícího kolegy.

Právě včas. Pár vteřin nato přistupují k dvěma průhledným pultíkům s mikrofonem oba politici. „Leká nás náročný rok. Jaký bude, bude především záležet na nás, říká na uvítanou plynulou angličtinou dobře naladěný šéfkomisař Barroso za souhlasného přikyvování premiéra Topolánka.

Vzápětí si bere slovo premiér a česky oznamuje jednu z klíčových priorit českého předsednictví. „Současná krize s plynem ukazuje, že je správné, že jsme si jako jednu z priorit zvolili energetickou bezpečnost EU, říká Topolánek.

Jako první krok, jak přispět k větší bezpečnosti, premiér Topolánek vzápětí vyhlašuje, že se pokusí dojednat, aby na přečerpávacích stanicích mezi Ruskem a Ukrajinou byli rozmístěni mezinárodní pozorovatelé, kteří by mohli monitorovat, kolik plynu Ukrajina z Ruska dostává a kolik posílá dál. Zabrání to tak prý vzájemnému obviňování, že jedna či druhá strana plyn krade, za což nyní Rusko Ukrajinu „trestá utáhnutím kohoutků. „Budeme tlačit na rozložení zdrojů, pokračuje rozhodně Topolánek. A hned dodává jak: Česko bude jako předsednická země EU usilovat, aby sedmadvacítka investovala více peněz do stavby a budování na Rusku nezávislých ropovodů (jako je například ropovod Nabucco vedoucí přes Gruzii a Turecko do Evropy). A také do hledání nových a úsporných technologií a snižování energetické náročnosti firem i domácností.

Ve chvíli, kdy začíná odpovídat na novinářské dotazy, nečekaně vstává premiérova zahraničněpolitická poradkyně Adéla Kadlecová a po mluvčím svému šéfovi posílá narychlo popsaný kousek papíru. „Připomínají mi, že za chvíli bude volat palestinský prezident Mahmúd Abbás, říká premiér po přečtení vzkazu a z tématu plyn plynule přepíná na problém Gaza. „Uklidnění situace na Blízkém východě je pro nás rovněž velmi důležité a děláme v téhle věci řadu kroků, říká Topolánek. Chvíli nato tisková konference končí. „Thank you very much, volá do sálu na zahraniční novináře premiér poprvé anglicky a děkuje jim, že jich na jeho předsednickou tiskovku dorazilo tolik. Hned nato spěchá telefonovat prezidentu Abbásovi.

Zahraniční novináři spěchají také. Rychle nastupují do přistavených žlutých autobusů s barevným logem českého předsednictví EU2009. cz čekajících před úřadem vlády a nechávají se odvézt do nedalekého tiskového centra na Malé Straně, odkud za chvíli pošlou své reporty do celého světa. „Takže večer v hospodě. Pořádně to zapijem, volá na jednoho z nastupujících žurnalistů jeho kolegyně. „Platí. Při tomhle předsednictví nás asi moc volna nečeká.

Autor: Ondřej Kundra, Silvie Lauderová

Sdílet tento příspěvek