Češi by měli podpořit Barrosa co nejdříve


David Klimeš, E15, 21. května 2009

Včera si předseda Evropské komise José Manuel Barroso opět velmi okatě řekl o druhé období na nejmocnějším evropském postu. Pro francouzský Le Monde zdůraznil, že vnímá „podmínky pro pokračování“ v práci. Tedy v překladu: Vrcholní evropští politici, podpořte mě, ať mé znovujmenování na červnové Evropské radě proběhne bez problémů. Jak na to odpoví Česko?

Za Čechy ho už vlastně podpořil premiér Mirek Topolánek, jenže kde ty sněhy jsou. Topolánek už nepremiéruje a nová vláda mlčí. To je špatně: Klíčový summit se blíží a jako předsednická země nemůžeme svého favorita vyhlásit den před bruselským zasedáním.

Je možné, že si nová vláda dává na čas, aby za podporu od předsednické země vyhádala na Barrosovi příslib nějakého významného portfolia v nové komisi (ODS a ministr zahraničí Jan Kohout uvažují o energetice, ČSSD by zase ráda popostrčila dosavadního komisaře Špidlu na post Barrosova zástupce). Jenže na takové hry je už příliš pozdě. Česko po politickém kotrmelci s pádem vlády už nic nezíská. Zbývá jediné: Bez reptání podpořit Barrosa, aby se na jeho místo nedostal někdo pro Čechy mnohem nepřijatelnější.

Na první pohled vypadá Barrosovo znovuzvolení jasně. Podpořili ho evropští lidovci, nejmocnější frakce europarlamentu. Na stranu portugalského konzervativce se přidali evropské pravicové vlády i socialisté z Británie či Španělska. Jediný, kdo se vzpouzí, je francouzský prezident Sarkozy.

Právě jeho nápady by měly Čechy motivovat co nejdříve se postavit za Barrosa. Francouzský tajemník pro evropské záležitosti Bruno Le Maire totiž navrhuje, aby bruselská Rada jen „doporučila kandidáta, a po irském referendu by se vidělo. To by ale znamenalo několikaměsíční oslabení komise ve prospěch velkých zemí, o což Sarkozymu už dlouho jde.

Pokud by Irové řekli Lisabonské smlouvě ne, paradoxně by si ostatní státy zvolily v reakci nějakého zavilejšího eurofederalistu do čela komise. Pokud by Irové řekli ano, čekalo by se jen na ohlášený souhlas Sarkozyho. A ten by situaci jistě využil k získání významného postu pro svého kandidáta (prý chce eurokomisaře pro hospodářskou soutěž, aby konečně zatrhl námitky liberální komise proti francouzským protekcionistickým opatřením).

Z obou možností tak vyplývá jediné: Přestat na poslední chvíli stavět vzdušné zámky o místopředsedovi komise či o důležitém portfoliu energetiky a jasně podpořit Barrosa proti francouzským léčkám. V této chvíli totiž nejde o to, že Barroso dohromady nic moc během svého mandátu neudělal. Nyní jde o to, aby novou komisi nesestavoval Elysejský palác.

Autor: David Klimeš

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality