7 důvodů, proč se namáhat jít k eurovolbám


Karel B. Müller, Mladá fronta DNES, 27. května 2009

Běžným lidem připadá Evropský parlament jako něco vzdáleného, nudného a abstraktního. Přitom bude o životě země rozhodovat více než náš vlastní.

Důvodů, proč nejít k volbám do Evropského parlamentu, je jistě mnoho: odpor, lhostejnost, chalupa. Neúčast je možné duchaplně shrnout obvyklým klišé o demokratickém deficitu. Při podrobnějším zkoumání však dospějeme k závěru, že naše země má více demokratických deficitů než Evropská unie.

Navíc na otázku, v čem spočívá „pravá demokracie, neexistuje jednoznačná odpověď. Řekyně, Brit či Francouzka mají rozdílné představy o demokracii i zdrojích její legitimity. Proč však k volbám jít? To vyžaduje více občanské nápaditosti.

1. Evropský démos promluví

Ať už máme k EU jakékoli výhrady, je faktem, že volby do EP jsou jediným svrchovaným aktem suverenity evropské politické veřejnosti, kterou zakládá instituce unijního občanství. Jakkoli komplikované politické procedury v Unii jsou, nic to nemění na tom, že přímé volby do EP představují historicky bezprecedentní pokus vytvářet demokracii na evropské bázi. Stejně tak jako to nic nemění na tom, že zástupci zvolení za Česko budou v Unii i mimo ni reprezentovat jeho občany a budou jim dělat dobré jméno – nebo naopak ostudu.

2. Evropský parlament významnější národního

Význam Evropského parlamentu se postupně posiluje a brzy dále posílí, neboť v příštím roce pravděpodobně vstoupí v platnost Lisabonská smlouva. Dnes je přes 80 procent národních legislativ iniciováno v EP. Ať už se nám to líbí nebo ne, Evropský parlament představuje, řekněme, 30 procent legislativní moci Unie, (o kterou se dělí s Komisí a Radou). Pořád je to více legislativní moci než necelých 20 procent, jež setrvávají v českém parlamentu. Svojí neúčastí na tom nic nezměníme.

3. Ne kreaturám v Evropském parlamentu

Malá volební účast zvyšuje pravděpodobnost, že do EP vstoupí obskurní politické subjekty a individua. Je skutečností, že extremistické strany od fašizujících xenofobů po radikální levici mají disciplinované voliče. Ti sice tvoří menšinu, ale v situaci apatické většiny jejich význam roste. Tento trend je ještě podpořen faktem, že volby do Evropského parlamentu nabývají u mnohých politických stran rituál jakéhosi čestného ocenění za zásluhy. Ve volbách jsou tak voleni mnozí, kteří o fungování Evropského parlamentu nevědí vůbec nic a nemají zformován realistický názor ohledně jeho budoucího směřování.

4. Občané druhé kategorie?

Volební účast ve volbách do EP má setrvale klesající tendenci. V prvních volbách v roce 1979 to bylo 63 procent, v posledních volbách v roce 2004 šlo volit 44 procent. Faktem je, že velká část posledního dramatického poklesu šla na vrub nových členských států. Průměrná volební účast ve starších členských státech (EU 15) byla 46 procent, volební průměr postkomunistických států byl pouhých 26 procent. Stereotypní komplex nadřazenosti demonstrující se v názoru o občanech druhé kategorie, jenž někdy zaznívá ze starších členských států, tak bohužel nabyl jistého oprávnění.

5. Evropský parlament je důvěryhodný

Podle Eurobarometru důvěřovalo na konci roku 2008 Evropskému parlamentu v Česku 58 procent dotázaných. Český parlament nikdy nedosáhl tak vysoké míry důvěry. Dlouhodobě (volby nevolby) se opírá o důvěru 20-30 procent občanů (někdy také pod 20 procent). Pokud jsou občané ČR ochotni investovat do EP svoji důvěru, bylo by nerozvážné, aby mu nevyjevili také své volební preference a „nemluvili s ním. Nebo jde o slepou důvěru jako výraz českého plebejství?

6. Volební generálka

Málokdo pochybuje o tom, že volby do EP budou místní politickou elitou brány jako generálka na volby sněmovní. Voliči tak získávají bonus jakési předběžné volby, čímž mohou ovlivnit průběh předvolební kampaně a dvakrát zamíchat kartami před podzimními volbami do Sněmovny.

7. Volby jsou nutnost i svátek demokracie

Jakožto mladá demokracie máme nižší volební i nevolební participaci než většina etablovaných demokracií. Slabá volební účast navozuje otázku oprávněnosti demokratického vládnutí jako takového. V Belgii, Lucembursku nebo Řecku proto deklarují volební povinnost. Občané žijící v demokracii by si měli zvykat na to, že jsou stavěni před volby. Pokud volby ignorují, možná je to tím, že jsou nadmíru spokojeni, každopádně musí počítat s tím, že promarněné volby pak někdo rozhodne za ně.

Zvláště rodiče by měli dbát na to, aby rodina byla prostředím demokratické politické socializace, kde je pěstován duch odpovědného rozhodování. Ačkoli děti volit nemohou, pečlivě nás pozorují a v mnohém nás budou následovat.

Pokud jde o Evropský parlament sám, neříkám, že by nebylo co zlepšovat. K tomu je ovšem potřeba zvolit takové zástupce, kteří budou brát svoji veřejnou funkci odpovědně, a takových tam Česko mělo v minulém volebním období pohříchu poskrovnu.

Autor: KAREL B. MÜLLER

Autor působí na katedře politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické v Praze. Přednáší o tématech politické sociologie a občanské společnosti.

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality