Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

EUROVOLBY 2009 aneb Vzhůru na Brusel!

Čím přesvědčují čeští uchazeči o křesla v Evropském parlamentu?

Silvie Lauder, Ondřej Kundra, Respekt, 1. - 7. června 2009

Ze stránek novin teče mazlavý žloutek, na billboardech se bojuje hlavně o domácí trofeje a nad „nepřítomností Evropy v evropských volbách" naříkají politici i experti. Bližší pohled do ulic však odhaluje něco jiného - a dost překvapivého. Pod vrstvou „jistot" a „řešení místo strašení" se v současné kampani mluví o evropských tématech více, než se čekalo. A vypadá to, že čeští uchazeči o evropská křesla drží prst na tepu Evropy více, než by se zdálo.

Před Stanislavem Znorem se měla ochranka ČSSD hodně na pozoru. Osmnáctiletý student střední školy cestovního ruchu se na benešovském náměstí ono slunečné květnové dopoledne zjevil v blonďaté kudrnaté paruce a saku předlistopadové Veřejné bezpečnosti doprovázen kamarádem v puntíkované sukni. Uprostřed rozbíhající se „vaječné" kampaně vypadal jako někdo, kdo si přišel hodit.

Stanislav, který se za několik dní chystá k maturitě (proto ten kostým) a pak i poprvé volit, má ovšem na Jiřího Paroubka a jeho stranu přesně opačný názor než „vejcaři". „Mě hlavně zajímá, jak bude vypadat sociální stát, kdy moji rodiče půjdou do důchodu," říká mladík, v ruce s podepsanou Paroubkovou fotografií. O tom se však přece nerozhoduje v Evropském parlamentu - o penzích rozhodují národní vlády a parlamenty. „Pro mě to není až tak důležité, mně ČSSD garantuje určité jistoty, to mě zajímá," krčí rameny student na prahu „svatého týdne".

Ani místní penzista Jiří Havelka (63) nepotřebuje detailně studovat evropský program ČSSD na to, aby jí dal svůj hlas. „Oni i v Evropě budou prosazovat sociální stát, to mi stačí, víc nepotřebuju vědět," pokyvuje hlavou. „Ta Evropská unie je stejně podvod, ovládají to velké státy, které nám diktují, co máme dělat. Hlavní je, aby lidi měli práci, v tom Unie nepomůže."

Názory studenta i penzisty jsou potvrzením toho, co sociální demokraté bezpečně vědí z průzkumů i politologických analýz - zvláště voliče a příznivce ČSSD Evropa moc nezajímá. A navíc je máloco dostrká k volbám, natož evropským. A nejspolehlivějším způsobem, jak je tam dostat, je tedy využít z opozičních pozic nespokojenosti s vládou. Politologické studie ukazují, že opozice vítězí v evropských volbách s železnou pravidelností, nakonec to zažila i sama ČSSD, když před pěti lety jako vládní strana propadla.

Nejsme přece političtí idioti 

A špičky ČSSD i tým z kandidátky tato doporučení pečlivě plní: o Evropském parlamentu nebo českých receptech pro Evropu se ve stranické kampani mluví minimálně. „Základní otázkou těchto voleb je, zda chcete návrat Topolánkovy vlády k moci," říká důrazně do mikrofonu Jiří Paroubek. „Je to jako fotbalový zápas - tyto volby jsou první poločas. Když prohrajete první poločas, tak to pak ve druhém horko těžko doháníte."

Havel s kytkou, foto CSSDA jednička kandidátky Jiří Havel s červenobílým odznakem evropských socialistů na klopě je stejného názoru: „Elementární politologická zásada říká, že každé volby se týkají domácí politiky, o evropských volbách to platí dvojnásob," prohlašuje. „Ten, kdo se bude bavit o evropských věcech, tak se ukáže jako naprostý politický idiot."

Kde se tedy dozvíme, co budou dělat v Evropském parlamentu? Jak si představují energetiku - podle evropských expertů jedno z nejklíčovějších témat EU dneška? Jsou pro podporu jádra, nebo raději obnovitelných zdrojů? Co zamýšlejí s unijním rozpočtem, na nějž bude mít Evropský parlament, v případě, že vstoupí v platnost Lisabonská smlouva, větší vliv než doposud? A proč o tom s lidmi nemluví?

Jiří Havel krčí rameny - odpovědi mají v programu, na němž „pracovali dva roky", ale jinak se ho nikdo neptá, ani lidé, ani novináři. Není snad ale odpovědností politika takové věci vysvětlovat, byť se na ně nikdo neptá? „Reálně vzato ten program v tuto chvíli nezajímá ani politology," kroutí hlavou Havel.

Po chvíli klikání na webu ČSSD se k odpovědím, které „nikoho nezajímají", dostat lze - třeba energetiku si sociální demokraté představují společnou evropskou, zaměřenou na co největší diverzifikaci zdrojů, podporu obnovitelných zdrojů i jádra.

A nerozsype se ta EU?

Plácek mezi Penny marketem a místním konzumem v osmitisícovém Červeném Kostelci v severovýchodních Čechách není zrovna místo, kde by člověk čekal debatu o budoucnosti sedmadvacítky a roli Česka v ní. Hlouček asi deseti lidí má ovšem jiný názor. „Je pravda, že se Evropská unie rozsype? Je pravda, že z ní nelze vystoupit? Na co mají čeští europoslanci vliv a mají vůbec na věci stejný názor?" sype bývalý technik z textilky Ladislav Vosáhlo (75) otázky na lídra evropské kandidátky ODS Jana Zahradila.

Ten, oblečený do džín a bílého trička, stojí před vlastní nadživotní podobiznou vyvedenou na karoserii modrého kombíku, z jehož tlampačů se line kandidátův rozvážný hlas. „Stát se může všechno, ale já doufám, že se v nejbližší době nerozsype," odpovídá Zahradil na technikovu otázku. Důvody, kterými pan Vosáhlo později vysvětluje svoji zvídavost, jako by vypadly z příručky Evropského parlamentu. „Přijde mi to důležité, má to na nás nějaký dopad," říká.

I v Hradci Králové chodili posluchači za šéfem ODS Mirkem Topolánkem s konkrétními otázkami či připomínkami. Například místní architekt Alexander Pur poděkoval bývalému premiérovi za jeho výkon v čele českého předsednictví, neboť „poprvé po letech bylo cítit, že máme zájem se dění v Evropě rovnoprávně účastnit, a přišlo mi, že jsem poprvé slyšel jasnou řeč o tom, čím bychom mohli Evropě my přispět".

Možná právě proto, že jejich voliče „evropský rozměr" českých životů vcelku zajímá, politici ODS jej nevynechávají - naopak, dokola opakují, že o tématech, jako je „zdravotnictví, důchody, sociální politika či rodičovské přídavky, Evropa vůbec nerozhoduje".

„Evropský parlament má pravomoci třeba u energetické bezpečnosti a evropské energetické politiky," přednáší Zahradil na mítincích. „To je věc, o kterou se můžeme a musíme postarat na úrovni evropské, tam je každý jednotlivý stát příliš slabý hráč, aby něco podobného dokázal zařídit sám.

A tady jde o to, abyste vy, ale i lidé v celé Evropě za pět či deset let měli čím svítit a topit." Konkrétně pak ODS nenavrhuje nic dramaticky odlišného od sociálních demokratů - větší nezávislost na klasických dodavatelích, investice do nových technologií i jádra.

Svému hlavnímu protivníkovi ovšem ODS oplácí stejnou „tuzemskou" mincí - Jiří Paroubek je podle Zahradila „arogantní, zupácký a mocichtivý normalizační papaláš", z jehož projevu „dýchá předlistopadové Rudé právo". „Nemůžeme Paroubka nechat na pokoji, evropská témata sama o sobě lidi k volbám nedostanou," říká Zahradil. A stejně jako ČSSD také ODS už zbrojí na podzimní volby - a v programu, byť ne tolik v kampani, se zabývá i domácími tématy. „Tyto volby samozřejmě předznamenávají volby podzimní," říká Mirek Topolánek.

Energetika, ekonomika, udržitelnost

Kdo naopak o Evropě mluví téměř výhradně, byť rovněž s odskoky do rozbíhající se kampaně před podzimními volbami, jsou menší strany - a všechny si stěžují na to, že o Evropě nikdo jiný nechce mluvit.

Část z nich hlavně kvůli evropským volbám přímo vznikla. Zatímco euroskeptická uskupení bojují hlasitě proti Lisabonské smlouvě a obecně odmítají užší svázání států sedmadvacítky k sobě navzájem, strany z „druhého pólu" - lidovci, Evropští demokraté SNK či Evropská demokratická strana Jany Hybáškové - nad tím mávají rukou: „O Lisabonu přece nemá smysl mluvit, protože Evropský parlament se k němu už nebude vyjadřovat," říká Hybášková. „Opravdová evropská debata už je dávno jinde."

Klíčové téma EU dneška je podle Hybáškové trojúhelník vztahu mezi energetikou, výkonností ekonomiky a trvalou udržitelností. „Neboli - půjdeme cestou naftového spalovacího motoru, nebo hybridního motoru? Půjdeme cestou větrných elektráren, nebo jaderné energetiky?" říká europoslankyně. Pro lidovce je vedle energetiky klíčová také imigrační politika a ochrana před nebezpečnými potravinami či výrobky z asijských trhů. Evropští demokraté chtějí vedle energetiky reformovat rozpočet tak, aby se méně utrácelo, či více liberalizovat trh se službami.

Mezi menší patří také Strana zelených. V Pardubicích na rohu třídy Míru a náměstí Republiky nezvykle hlasitě cvrlikají ptáci a rozdávají se tu sáčky s osivem biomrkve „Milan" a čerstvým kořením. Ne, nepořádá se tu nějaká obdoba Země živitelky, to se jen zelení snaží v rekordním květnovém horku přesvědčit Pardubické, že „Evropu změní jen ti, kteří jsou pro Evropu, ne ti, kteří nás z ní vylučují".

„Můžu vám nabídnout svoji osobní zkušenost," oslovuje jednička zelené kandidátky Jan Dusík kolemjdoucí. „Pracoval jsem pro Evropskou komisi, mám na ministerstvu životního prostředí na starosti předsednictví, vím, jak to tam chodí. Naše témata jsou běžná z Evropy - na co budeme jezdit, do čeho budeme investovat evropské fondy, z čeho budeme získávat energii, jaké budou zemědělské výrobky."

A trojka kandidátky Přemysl Rabas dodává: „Domácí témata samozřejmě lidi pálí, ale europoslanec je nevyřeší, takže v tomto směru něco lidem slibovat není úplně fér." V důrazu na energetiku se shodují s ostatními, jen zelení právě neskáčou nadšením z využití jádra.

A i tady padá překvapivě téma evropských voleb na úrodnou půdu: lidé se pouštějí do debaty o budoucnosti Česka v Unii přímo na ulici. Místnímu advokátovi Jaroslavu Suchému se líbí myšlenka společného trhu s co nejmenšími regulacemi i plánovaná společná zahraniční politika Unie. „My jsme si nikdy neuměli vládnout, nikdy jsme si nevěděli rady v zásadních dějinných chvílích, tak to bude jen dobře," říká Suchý.

Napříč Evropou

Podobně jako zelení nebo zmiňovaná trojice menších stran i další malá partaj - Libertas - staví svoji kampaň především na evropských tématech. Hlavně tedy na odmítnutí Lisabonské reformní smlouvy. Podle definice svého irského zakladatele Declana Ganleyho zápasí Libertas odmítnutím Lisabonské smlouvy především za „demokratičtější" Evropu. Požaduje celoevropské volby, více práv přímo volenému Evropskému parlamentu, přímo voleného evropského prezidenta nebo ministra zahraničí.

plakat libertasLisabonská smlouva sice řadu z těchto věcí zavádí, ale neumožňuje občanům o nich rozhodovat nebo je ovlivňovat. Proto ji Ganley odmítá a požaduje nový dokument, který by tyto novinky a záruky přímé demokracie obsahoval.

V tom se každopádně Ganley od většiny členů svého hnutí liší. Libertas rekrutuje stoupence z často neslučitelných táborů, od polských popíračů holocaustu přes bojovníky proti homosexualitě až po někdejší disidenty a la slovenský křesťanskodemokratický lídr Ján Čarnogurský. Většina z nich demokratičtější Evropu, založenou na přímo se rozhodujících evropských občanech, odmítá.

A stejně tak to vidí i čeští zástupci strany Libertas - bývalý ředitel Novy Vladimír Železný a bývalý poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Podle nich by Ganleyho pojetí vedlo k větší federalizaci Evropy, což je pro ně „nepřijatelný projekt", protože by v něm „velké státy válcovaly ty malé". Jak konkrétně, na to už čeští členové Libertas neodpovídají.

Na rozdíl od svého irského zakladatele naopak prosazují koncept Evropské unie jako jakési zóny volného obchodu, kde hlavní rozhodovací slovo nemá Evropský parlament nebo Evropská komise, ale národní parlamenty. Zjistit u Železného nebo Tlustého podrobnosti jejich evropské vize nicméně není možné. Na novinářské dotazy na rozdíl od jiných politiků totiž neodpovídají a nereagují ani na SMS zprávy.

Autor: Silvie Lauder, Ondřej Kundra

Další články v rubrice

Jak Češi vnímají evropské fondy?

Euroskop, STEM, 20.02.2020

Čeká nás bitva o evropský rozpočet. O co a proč bude ČR bojovat?

Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti, 17.02.2020