Viliam Buchert, Mladá fronta DNES, 11. června 2009
Hůř už to dopadnout nemohlo. Evropská parlamentní delegace, kterou vede předseda Poslanecké sněmovny Miloslav Vlček, se rozdělila při návštěvě Gazy v názorech, zda, jak a proč jednat se zástupci hnutí Hamas, které EU považuje za teroristickou organizaci. Vlček v problému „plave“. Bohužel to není v jeho případě poprvé.
Předseda Sněmovny nebyl schopen ohlídat, co se na jeho misi bude dít. Nebyl ani schopen si uvědomit, na jak výbušnou půdu, pokud jde o Gazu, vstupuje a že každý krok delegace bude pod bedlivou kontrolou.
Vydatně ke skandálu kvůli setkání s Hamasem přispěl Vlčkův zahraničněpolitický poradce, exministr české diplomacie Jan Kavan. Právě on se společně s dalším bývalým poslancem sociální demokracie Vladimírem Laštůvkou a několika evropskými politiky se zástupci Hamasu setkal (Vlček na jednání nebyl). A to i přes předchozí neustálé zaklínání, že na této cestě se nic podobného nestane
Ukazuje to na známé slabiny Miloslava Vlčka (horšího předsedu Sněmovny Česko od svého vzniku v roce 1993 nemělo), ale i na bláznivou a neodpovědnou zahraniční politiku celé Evropské unie. Ta je dlouhá léta nejednotná a nelze ji v některých případech korigovat. Pohybuje se od ultralevých až po ultrapravé názory, a je tudíž pro svět těžko pochopitelná.
Problémem také je, že Česko je v současnosti předsedající zemí Rady EU, takže lze výlet parlamentářů na Blízký východ a jejich jednání s Hamasem přeložit i jako naše selhání. Přestože Vlčkova delegace s předsednictvím nemá zas tolik společného.
Pokud se už někdo z evropských politiků chtěl sejít s představiteli Hamasu, tak to měl udělat tajně a neměl být rozhodně členem oficiální delegace.
Celá kauza však předznamenala možná to, co se bojí mnoho lidí v Evropě vyslovit: Má se už jednat s Hamasem? Jsou na to již strany konfliktu připravené? Neopouštíme tím navždy Izrael, který řeší s Palestinci kardinální otázky mírové či válečné budoucnosti? Přispěje to nějak k míru na Blízkém východě?
Pokud má být někdy dosaženo usmíření na Blízkém východě, tak donekonečna nebude možné ignorovat ani Hamas, ani podobné hnutí Hizballáh, jež operuje zejména v Libanonu. Mají totiž na některých územích poměrně velkou podporu veřejnosti a prosazují se také ve volbách. Zavírat před tím oči nemá smysl.
Podobná situace kdysi nastala s Jásirem Arafatem, který také dlouho chodil po teroristických cestách a bylo nepředstavitelné, že by s ním Izraelci jednali. Nakonec se to zejména za přispění Američanů stalo.¨
Ale jednání s Hamasem přichází v úvahu pouze za splnění mnoha podmínek. Například, že plně uzná existenci Státu Izrael, že se vzdá své ideologie teroristických útoků a bude plně spolupracovat na mírovém uspořádání přijatelném pro Palestince i Izrael.
Taková situace však ještě nenastala, proto musí být Hamas držen za zdí, která ho od vyjednávání dělí. I když – v politice není nic nemožné. Je například známo, že Američané navazují opatrné kontakty s částí fundamentalistického hnutí Taliban a vyjednávají s ním (samozřejmě ne oficiálně a ne na vysoké úrovni) o míru v Afghánistánu. Může nastat i situace, že se do podobné situace podaří dostat i Hamasu.
Způsob, jakým se o to pokusili někteří členové delegace Miloslava Vlčka, však byla naprosto neprozíravá a za současné situace skandální. Nic nepřinesla, nic nezlepšila, radikálům z Hamasu prospěla, Evropě uškodila.
Autor: Viliam Buchert