Martin Komárek, MF DNES, 3. července 2009
Český prezident pudově nesnáší Evropskou unii.
Klausi, to není Livie! Tak zněl titulek bulvárního deníku, který nachytal Václava Klause při galantním dobrodružství. Od té doby se zobrazování politiků v choulostivých pózách posunulo až na Sardinii. Problém však není v choulostivosti, nýbrž v předstírání. Jakkoli je bulvár problematický pokud jde o způsob používání lidské důstojnosti a jazyka, tentokrát se trefil. Nejde o to, s kým Klaus je. Jde o to, že vzbuzuje dojem, jako by byl důstojný, správný, rozumný, a přitom podléhá svým pudům.
Prezident pudově nesnáší Evropskou unii. Na to má právo. Někdo pudově fandí Spartě, jiný Baníku. Ty pudy jsou pozitivní, dokud znepřátelenému fandovi nerozbijete hlavu lahví staropramenu. A to prezident dělá. Ve jménu svého pudového fandovství používá neférové, násilné a znásilňující argumenty.
Klaus bojuje proti Lisabonské smlouvě. To je pochopitelný a chvályhodný boj. Ta smlouva je sporná, způsob jejího přijímání ještě spornější. Opakování irského referenda je dokonce jakýsi sen noci svatojánské. Jenže když bojujeme, máme bojovat čistě. Klaus bojuje nečistě.
To je škoda, neboť při jeho schopnostech by mohla být seriózní kritika Lisabonu mimořádně inspirativní. Jenže Klausova kritika je cinknutá. Dovolte delší citaci. V článku pro MF DNES píše o takzvané pasarele „Překlenovací doložka (de facto překlenutí nezbytných demokratických mechanismů) umožňuje Evropské radě, aby svým vlastním rozhodnutím převedla pod většinové hlasování i taková rozhodnutí, která dnes může každý jednotlivý stát vetovat.
To působí jako hrozivý diktát Bruselu. Zejména pro toho, komu jsou plným právem Evropská rada a další pojmy spojené s Unií ukradené. Ale s tím, že na ně kašleme, Klaus počítá a straší čertem.
A co je Evropská rada? To není žádná komise byrokratů. To je summit faktických hlav států zemí Evropské unie. V našem případě je faktickou hlavou státu premiér(ka), ve Francii prezident(ka). Tyto hlavy států se mohou jednomyslně usnést, že například otázku ochrany tuleňů přenesou z konsenzuálního hlasování v hlasování většinové. Toto většinové hlasování je navíc dosti složité. Když chcete vyhrát, musíte mít kvalifikovanou většinu občanů Unie i členských států.
Je to už nudné? Je, protože pojistek je tam ažaž.
Klaus se však obává, že pasarela může oslabit suverenitu států. Co to předpokládá? Že demokraticky zvolený premiér(ka) nebo prezident(ka) evropského státu dobrovolně zvedne ruku proti sobě samému. Co by následovalo v jeho zemi? Vláda padne, on(a) je znemožněn(a) a rozhodnutí Unie vráceno. Opravdu tohle Klaus neví?
Jistěže to ví. Jenom hraje na to, že my hloupí vesnicové nevíme, co to je Evropské rada a co to jsou demokratické mechanismy. Místo řešení straší Bruselem a zamlčuje, že Brusel v tomto případě není nic jiného než svobodné jednání hlav členských států. Budou hlavy států jednat proti svým vlastním zájmům? To nám tak trochu Václav Klaus vnucuje.
Ale možné to je. V tom je síla prezidentovy kritiky.
Jenže není ani první, ani poslední, kdo si toho všiml. Všiml si toho náš i německý Ústavní soud. Naše Sněmovna přijala zákon, který zavazuje premiéra, aby se v případě použití pasarely řídil rozhodnutím zákonodárců. Podobný zákon přijme na doporučení justice i Bundestag. Absolutní superdemokratická kontrola je zajištěna.
I když trochu masochisticky předpokládáme, že náš nebo německý premiér(ka) je zločinec nebo hlupák(čka) schopný(á) prodat národní zájem, podřizujeme ho rozhodnutí Sněmovny. Jsou i poslanci zločinci nebo hlupáci schopní prodat národní zájem?
Řada lidí znechucených politikou si řekne, že ano. Ale v tom případě o nich tito zločinci nebo hlupáci nerozhodují v Bruselu, ale pěkně doma.
Na pasarele ani na Lisabonu není nic mystického, nic gangstersky bruselského. Je to mezistátní smlouva. Je pochopitelné, že justice i sněmovny do ní přidávají další pojistky. Ale lhát se o ní nemá.
Autor: Martin Komárek