Funkce v EU Poláci „umějí“. Češi ne.


David Klimeš, E15, 14. července 2009

Dnešní volba bývalého polského premiéra Jerzyho Buzka předsedou Evropského parlamentu je pro Čechy radostná i smutná zároveň. Radostná proto, že reprezentant bloku bývalých socialistických satelitů Sovětského svazu konečně získal jeden z nejvyšších postů v Evropské unii. Smutná proto, že Buzek je jen jeden z mnoha příkladů, jak jindy nevraživí političtí konkurenti z Varšavy táhnou za jeden provaz, když jde o to, získat vysoký post v unijní hierarchii. To u nás v Česku bohužel neumíme.

Vztahy polského prezidenta Lecha Kaczyńského a premiéra Donalda Tuska jsou nekonečnou tragikomedií plnou naschválů. Od blokování vládních letadel až po veřejné vzájemné zostouzení. Přesto když Tusk přišel s nominací Buzka, prezident místo tradičního házení klacků pod nohy premiérovu volbu okamžitě podpořil. Co se stalo? Jde totiž o vysoká místa v EU. A v takových případech vítězí celopolská hrdost nad vnitropolitickými šarvátkami.

Polský úspěch se nedá svádět na to, že Česko je mnohem menší. Když v polovině minulého volebního období odcházel z místopředsednické funkce v europarlamentu Miroslav Ouzký, vše sváděl na složitou matematiku při obsazování funkce předsedy a čtrnáctky jeho zástupců. Prý kvůli ní se nedostalo dokonce ani na větší Poláky.

A hle, o dva a půl roku později dokázali Poláci přesvědčit o svém kandidátovi evropské lidovce, socialisty i velkou část zelených a liberálů, kteří nejsou vázáni vzájemnými dohodami o postech jako velké strany. O to smutněji působí dobrovolná rezignace na vliv u ODS, která odešla z nejsilnější lidovecké frakce, i neviditelnost europoslanců ČSSD v rámci frakce socialistické.

To Poláci ve vyjednávání s Evropskou unií vždy uměli chodit. Když v říjnu 2007 politici vyjednávali o Lisabonské smlouvě, bratři Kaczyńští pod hrozbou veta mimo jiné získali důležitý post žalobce u Evropského soudního dvora. Navíc jejich kandidát bude mít tento post nastálo, jako tomu dosud bylo jen u pěti větších zemí.

Současný premiér Tusk zase dobře rozehrál hru o místa v nové Evropské komisi, když sebevědomě nabídl kandidáta Janusze Lewandowského a ohlásil zájem o silná portfolia jako je jednotný trh, hospodářství či průmysl a obchod.

Česká bezradnost při nominacích našich lidí do unijních orgánů se datuje už od blamáže s prvním eurokomisařem Pavlem Teličkou, kterého pak vystřídal z důvodu nedostatku domácích funkcí Vladimír Špidla. Od té doby Češi nedosáhli politickým jednáním na jediný významný post v unii. A soudě podle sborového okřiknutí evropského ministra Štefana Füleho, který jen připomněl, že je nejvyšší čas nominovat našeho kandidáta do Evropské komise, tomu tak ještě dlouho bude.

Autor: David Klimeš

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality