02.07.2008
Hospodářské noviny
V důsledku současného prudkého posilování české koruny se stále častěji ozývají hlasy, že by se s tím »mělo něco dělat«. Obvykle se takto vyjadřují zástupci exportérů. V pondělí i předseda ČSSD Jiří Paroubek (»Koruna svírá podniky v kleštích«, HN 30. 6.). Já naopak tvrdím: nechme korunu být! Logika nářků nad posilující korunou je zdánlivě jasná: exportéři mají po přepočtu svých zahraničních tržeb do korun stále méně peněz, takže se jim snižují zisky.
A jako lék se obvykle nabízí následující řešení: měli bychom co nejdříve zavést euro a skoncovat tak s posilováním koruny jednou provždy. Myslím, že se zastánci této »proexportní politiky« mýlí.
Rekordní přebytek
Navzdory exportérským nářkům máme největší přebytek obchodní bilance v historii. Navzdory dlouhodobě posilující koruně se více věcí z ČR exportuje, než dováží. Hlavním faktorem, který tlačí na posilování koruny, je tedy právě úspěch exportérů.
Pan Paroubek si protiřečí, když tvrdí, že posilování koruny je nezdravé, zatímco posilování eura (vůči dolaru) je známkou úspěšnosti evropské ekonomiky. Také posilování koruny je odrazem úspěšnosti české ekonomiky. A česká ekonomika je úspěšnější než ekonomika eurozóny (měřeno tempem růstu), nelze se proto divit, že i česká měna posiluje více než evropská.
Kurz koruny odráží každodenní nabídku a poptávku na devizovém trhu, jehož dominantní součástí je nabídka a poptávka exportérů a importérů, nikoliv spekulantů (jak plyne z pravidelných přehledů platební bilance).
Koneckonců, nikdo nemůže vědět, jaký kurz koruny je ten správný. 24 korun za euro, 34 nebo 14? Jediným objektivním kurzem je právě ten dnešní z kurzovního lístku – to je cena, za kterou je zájem prodávat korunu přesně stejný jako zájem kupovat.
Ani návrat k politice pevného kurzu a devizových intervencí nemůže pomoci. Devizové intervence vždy vedou k vyšší inflaci (devizy se nakupují za koruny pouštěné centrální banku do oběhu). To není žádoucí, a ČNB nemá ani právo preferovat ovlivnění kurzu ve prospěch jedné zájmové skupiny (exportérů) před celkovou stabilitou cenové hladiny!
Zóna inflace
Stejně tak by ničemu nepomohlo zavedení eura. Ze všech studií, které se tématem zabývají, je zřejmé, že zavedení eura by znamenalo dlouhodobé zvýšení inflace – stejně jako svázání kurzu koruny s eurem. (Když nedovolíme, aby kurz srovnával nabídku a poptávku na devizovém trhu, bude výsledkem vyšší inflace.)
Vyšší inflaci než Česko měly loni všechny země střední Evropy, které svázaly kurz s eurem (i Slovinsko, které natvrdo zavedlo euro). A vyšší inflaci bude mít od ledna příštího roku po zavedení eura nepochybně i Slovensko. Exportérům může být celkem jedno, jestli se jim snižují zisky kvůli nižším tržbám v důsledku zlevňování eura, nebo kvůli vyšším nákladům v důsledku vyšší domácí inflace.
Koneckonců v době fixního kurzu v první polovině devadesátých let byly nářky exportérů snad ještě vyšší – nominální zhodnocování koruny přitom bylo nulové, ale reálné zhodnocování skrze vysokou inflaci bylo značné.
Euro jen s novou ústavou
Ústava České republiky říká, že »Hlavním cílem činnosti (České národní banky) je péče o cenovou stabilitu« (čl. 98). ČNB ale nemůže být odpovědná za stabilitu měny, kterou nevydává do oběhu. Na vstup do eurozóny by tedy bylo třeba změnit ústavu.
Pochybuji, že by se v parlamentu i v příštím volebním období našla ústavní většina, která by chtěla zbavit Českou republiku ústavní garance péče o stabilní cenovou hladinu.
Autor: Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku