Šok? Úleva? Amerika od nás nic nechce


Jan Žižka, E 15, 18. září 2009

Fakticky to nyní uznal sám americký prezident: kritici chystané protiraketové obrany ve střední Evropě měli v mnohém pravdu. Způsob, jakým Američané dříve obhajovali projekt radaru v Česku a protiraketové základny v Polsku, byl pokračováním pochybných kroků, za nimiž ve Washingtonu původně stáli především neokonzervativci.

Tvrzení o íránské hrozbě muselo nutně vzbuzovat pochybnosti, protože si všichni pamatovali na nikdy nepotvrzená slova o iráckých zbraních hromadného ničení před americkým zásahem v arabské zemi. A také tuzemští advokáti radaru íránské nebezpečí minimálně zveličovali.

Stejně tak byly už dříve na místě úvahy o tom, zda je středoevropská protiraketová obrana opravdu tou nejlepší odpovědí na hlavní bezpečnostní hrozby současného světa. Zřejmě nikoliv, když se v době ekonomické krize stal právě tento projekt tím, na němž se administrativa Baracka Obamy rozhodla ušetřit.

Pro mnoho Čechů byl ovšem radar také zárukou silné bezpečnostní vazby na Spojené státy. Taková úvaha byla logická – pokud by zde Američané měli svou základnu, spojenectví obou zemí by se určitě dostalo na vyšší úroveň. A není pochyb o tom, že kromě zakotvení v Evropské unii je pro Česko nezbytné posilovat také transatlantický bezpečnostní pilíř. Když navíc Amerika do jisté míry vyvažuje vliv evropských velmocí, je přirozené, že to malá země ve středu Evropy vítá.

Zápas s Ruskem?

Dost zmatené naopak byly středoevropské diskuze o tom, zda je celý projekt míněn jako jakýsi zápas s Ruskem. Podle všech oficiálních stanovisek neměla protiraketová obrana s Ruskem nic společného, jenže pro její české i polské advokáty byla zárukou ochrany vůči ruskému vlivu. Nebo se aspoň měla stát důkazem, že dokážeme prosadit zásadní věc, aniž by nám do toho Rusové mohli mluvit.

Navzdory všem pochybám o celém projektu mělo smysl radar podporovat. Šlo o to, abychom vyšli svému spojenci vstříc. Samotný radar ostatně není žádnou útočnou zbraní a mohl by být využit i jinak než jako obrana vůči Íránu. Pochybnosti o smysluplnosti projektu si museli Američané vyřešit sami. A také to udělali. Pro mnohé je to šok, ale Čechy by to rozhodně nemělo nijak rozladit. Z hlediska globální politiky a bezpečnosti je pochopitelné, že se americký prezident snaží o lepší vztahy s Ruskem. O to samé ostatně usiluje i Evropská unie a je to také v zájmu Česka.

Svým způsobem můžeme být rádi, že to takhle dopadlo. Jako příliš loajální spojenci Ameriky jsme se nepředvedli, projekt radaru neprošel ani českým parlamentem. No a co, můžeme říci nyní, vždyť to po nás Amerika ani nechce. Jenže chtěla. Hořký pocit slabého povědomí o potřebě silných spojeneckých vztahů tak zůstává.

Autor: Jan Žižka

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality