Lisabon na hrotu Klausova pera


Martin Komárek, MF DNES, 24. září 2009

Vypadá to jako zavilost politika, kterého soupeř nazval vrtošivým staříkem. Ale pokud mají pravdu britské bulvární listy, může to být geniální (či ďábelská) intrika, která změní Evropu. Podle listu Daily Mail totiž nezdržuje Václav Klaus podpis Lisabonské smlouvy proto, aby do poslední chvíle držel ztracenou vartu proti nenáviděnému Bruselu. Dostal dopis od vůdce britských toryů Camerona.

Pokud vydrží nepodepsat do té doby, než konzervativci vyhrají volby, zařízne vlastně Lisabonskou smlouvu. Cameron nechá vyhlásit referendum a skeptičtí Britové řeknou téměř jistě ne.

„Vrtošivý stařík se zapíše do dějin. Měli bychom mu to přát? Sotva. Lisabonská smlouva je trochu přepsaná evropská ústava, kterou pohřbila referenda ve Francii a Nizozemsku. Nedělá z Evropy federaci a nebere členským státům žádná práva. Přece jen však fungování Unie mění.

Dnes má každý stát právo veta, to odpadne. Ve věcech, které už dnes dobrovolně sedmadvacítka zemí svěřila Unii, se bude hlasovat dvojí většinou. Schváleno bude rozhodnutí, které přijme kvalifikovaná většina členských zemí, reprezentujících kvalifikovanou většinu obyvatel. Většinové hlasování však nesmí být rozšířeno do jiných oblastí než těch, které už jsou dnes vyhrazeny plně Unii. Jen když to zástupci států – premiéři, prezidenti nebo ministři – konsenzuálně schválí.

Toho se obávala česká Sněmovna i německý Ústavní soud, proto vytvořily pojistku. O rozšíření většinového hlasování v Unii musí premiér nebo ministr požádat Sněmovnu.

Nejistí voliči…

Lisabonská smlouva dále zavádí víceméně reprezentativní funkce evropského prezidenta a ministra zahraničí. Chce tak asi vyhovět starému bonmotu Henryho Kisingera, který bažil po jednom telefonním čísle, na které může do Evropy zavolat.

Drtivá většina evropských zemí Lisabonskou smlouvu již schválila parlamentním postupem. Německý a český Ústavní soud potvrdily, že je to správné – smlouva nesvěřuje žádné další významné kompetence za hranice. Nevyžaduje tedy referendum.

Ale pozor. I zastánci Lisabonu by měli přiznat, že tento postup není stoprocentní. Odpor k Unii mezi občany v řadě zemí roste. Účast při volbách do Evropského parlamentu se snižuje. Obavy z byrokracie se zvětšují. Politici jsou drtivou většinou přesvědčeni, že výhody Unie převažují nad nevýhodami. Voliči si tak jisti nejsou. Případná referenda by mohla Lisabon potopit. Tak se stalo v Irsku. Jenže nikde jinde nikdo nezpochybnil legalitu a korektnost parlamentního rozhodování.

Pod vlivem krize však Irové (aspoň dle průzkumů) změnili názor. Stačilo jim, že se Unie zaručila, že nesáhne na jejich zvyklosti a svobody. 2. října tedy nejspíš řeknou ano a Lisabonu bude stát v cestě jen Klausovo pero.

Zdržení pak možná povede k tomu, že Britové ve zpětném referendu (už jednou Lisabon schválili) zase odvolají, co slíbili.

… a politický vrtoch

Obstrukce je přijatelným politickým nástrojem. Je pochopitelné, že ji Klaus používá, pokud chce zastavit něco, co je v jeho očích mnohem horší než putinovské Rusko. Z hlediska českých zájmů je však jeho počínání politickým vrtochem.

Zaprvé: Pro Česko je silná Unie spolu s Amerikou garantem bezpečnosti a branou k prosperitě. Lisabon patrně Unii posílí.

Zadruhé: Klaus zpochybňuje svobodné rozhodnutí zástupců lidu (které mu je jinak posvátné), k němuž došli po dlouhé debatě.

Zatřetí: Vystavuje nás (po nesmyslném Paroubkově svržení vlády uprostřed předsednictví) pověsti nestabilní, rozhádané východní země.

Začtvrté: Klaus ukazuje, že politici použijí všeho, aby dosáhli svého sobeckého záměru. Po Paroubkově veletoči je to další rána už tak chabé důvěře lidí v politiky.

Autor: Martin Komárek

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality