Adam Drda, ČRo – Rádio Česko, 5. října 2009
V sobotu, kdy už se vědělo, že Irové odsouhlasili Lisabonskou smlouvu, dorazili na pražský Hrad její odpůrci. Obvyklé osazenstvo podobných akcí: Michal Semín (to je Institut Sv. Josefa), Jana Bobošíková (Suverenita), Petr Mach (Strana svobodných občanů) atd. Nevím přesně, kolik lidí se demonstrace účastnilo, někde se píše sto, někde dvě stě. Nesli transparenty s nápisy: „Vazalské jho není svoboda“ nebo „Lisabon je plíživý Mnichov“, podle serveru lidovky.cz zazněla i slova, označující Evropskou unii za „Čtvrtou říši“.
Ti lidé většinou působí jako obyčejní čeští nacionalisté, ale ne všichni jsou stejného ražení. Třeba katolík Semín nemá v zásadě nic společného s Bobošíkovou, pouze skrz smutný fanatismus dospěl k průměrnému puritánskému maloměšťáctví, které se vždycky uzavírá před „zkaženým světem – zrovna teď ho representuje lisabon, příště ho bude representovat něco jiného.
Zkuste jejich hesla vzít vážně. Tak třeba: je lisabon „plíživý Mnichov? Pokud to dobře chápu, myslí se tím, že Česká republika bude zbavena státní suverenity, respektive na různé způsoby okleštěna, a to rozhodnutím někoho jiného. Jenže smlouvu schválily obě komory parlamentu, za zcela svobodných podmínek, neboť její odpůrci proti tomu bez omezení dělali (respektive dosud dělají), co se dá, a to úplně na všech místech, od médií přes ulice až po Ústavní soud.
Znamená tedy Lisabonská smlouva „vazalské jho? – ne, protože neznamená žádný zánik české „evropské politiky, neznemožňuje spolupráci s jinými zeměmi, automaticky nezavádí žádný bruselský ani německý či francouzský diktát, ani Čechům neznemožňuje z EU vystoupit.
A dál: je Evropská unie něco jako Třetí říše? To se už nedá chápat vůbec: to jako že Brusel je jako Berlín a Baroso jako Hitler nebo že skrytá národní socialistka Merkelová zkouší najít „lébensraum pro německý národ pod maskou evropské integrace? Jakýsi mladík navíc nesl transparent s evropskými hvězdami, srpem a kladivem a přirovnával Brusel k Moskvě za časů sovětského impéria. V tom už se jeden úplně ztrácí, neví, zda je Baroso Hitler nebo Stalin nebo Brežněv nebo všechno dohromady… a jenom doufá, že se ti lidé do příští akce nějak terminologicko-metaforicko-heslově sjednotí.
Demonstranti přišli podpořit prezidenta Václava Klause, respektive vyzvali ho, aby vytrval v odporu a Lisabonskou smlouvu nepodepisoval. A prezident jim řekl: Čtu vaše hesla, já jim rozumím. Já to cítím podobně jako vy, ale jako prezident to říkám možná slabší terminologií. Nezdá se že by ten prezidentský výrok někoho (a teď nemyslím na demonstraci, ale mimo ni) výrazně překvapil nebo – dokonce – zaskočil.
Problém s českými aktivistickými kritiky Lisabonské smlouvy nespočívá v první řadě v tom, jestli je dobrá nebo špatná, jestli Evropská unie může nebo nemůže fungovat bez ní, ani v tom, jestli se člověk na současnou evropskou politku dívá se sympatií nebo (jako autor těchto řádků) spíš s obavou. Ti lidé měli, stejně jako ostatní odpůrci prohlubování evropské integrace, šanci prosadit svou, přesvědčit ostatní, aby smlouvu nepodporovali a neschvalovali, protože je špatná. V demokratických podmínkách ten zápas prohráli – a hesla ze sobotní demonstrace dost plasticky ukazují, proč.
Teď vkládají naděje do rozhodnutí jednoho člověka na pražském Hradě – a chtějí po něm, aby svévolně rozhodl, navzdory Poslanecké sněmovně, Senátu, vládě i Ústavnímu soudu. Co to má společného s „demokratickými principy, o kterých kritici lisabonu a EU mluví v jednom kuse?
Autor: Adam Drda