T. Sacher, K. Šafaříková, Respekt č. 21, 24.-30. května 2009
Češi se rozhodli, že kritické momenty EU se odehrají bez nich
Donedávna se v Bruselu říkalo Angele Merkelové „paní Ne“. Teď už ale všichni víme, že přišel čas na radikální změnu. Poté, co německá kancléřka kývla na pomoc Řecku i na astronomický 750miliardový balík na záchranu eura, posunula se minulý pátek ještě dál. Řekla totiž své „ano“ i návrhům, které byly v EU až dosud tabu.
Nejprve Německo přiškrtilo v touze chránit euro obchodování na finančních trzích a jeho návrhy volají i po zcela nových pravidlech fungování samotné EU. Kromě tvrdých sankcí za porušování rozpočtových pravidel jde mimo jiné i o povinné zasílání státních rozpočtů do Bruselu ke „schválení. Pro většinu evropských politiků to představuje nepřijatelný zásah do jejich sféry a nikdo nedokáže odhadnout, jak se situace vyvine. Pro nás je teď důležité, že zdejší politická elita ve vzácné shodě tvrdí, že nejlepší ze všeho bude na dramatický vývoj Unie posledních dnů vůbec nereagovat.
Nás se to netýká
Německé návrhy z minulého týdne jsou opravdu revoluční. Kromě zákazu některých krátkodobých spekulací na burzách (v nichž finančníci sázejí třeba právě na propad eura, a tím na něj reálně tlačí) jde především o pravidla pro řízený bankrot zemí eurozóny, zavedení kontroly nad ratingovými agenturami či zavedení tzv. Tobinovy daně, která by zpoplatnila většinu transakcí na finančních trzích.
Z paní Ne na paní Ano. Německá kancléřka Angela Merkelová hovoří na ekumenickém kongresu v Mnichově, 14. května 2010. Foto čtk
Vraťme se ale ještě na chvíli k předcházejícímu velkému kroku, který zahýbal Evropou. Balík 750 miliard eur, který od května jistí evropské země před případným bankrotem, je vůbec největší finanční akcí v historii EU. Jak známo, nejde o skutečné peníze složené na jedinou hromadu, ale o pouhé garance pro případ nouze. V krizové situaci by je mohli využít Řekové, ale také jakýkoli jiný stát EU včetně Česka.
A právě v tom je rozpor, o kterém se „doma zatím příliš nemluví. Česko dosud zůstalo v Bruselu zcela mimo hlavní jednání a celou situaci pozoruje zpovzdálí. „Tohle je věc států eurozóny, nás se to přímo netýká, říká ve své kanceláři ministr financí Eduard Janota sotva pár hodin po úterním jednání evropských ministrů financí, které se balíku rovněž týkalo.
Janotův postoj má na první pohled smysl – ke garancím se musely přihlásit pouze země platící eurem. Například Polsko, Švédsko a Estonsko se ale k účasti na společném záchranném polštáři rozhodly dobrovolně (Švédové tak učinili coby vzorní členové Unie, Poláci usilují o brzké zavedení eura a Estonci k němu přistoupí příští rok). Jak vlastně český postoj k tak zásadní otázce týkající se naší budoucnosti vznikal? „S nikým jsem to nekonzultoval, říká Eduard Janota. „Dopředu jsem věděl, že by tu české angažmá nikdo nepodpořil a mně by jen vyčetli rozhazovačnost, říká ministr s tím, že na vlastní pěst jako člen odcházející úřednické vlády jednat nechtěl. „Z mého pohledu nebyla česká pomoc nutná, říká. Ministr ale uznává, že rozpor v budoucí „bankrotové ochraně Česka a dnešní pasivitě při její přípravě je evidentní. „Jistá solidarita tu zřejmě chybí, teď před volbami to ale zkrátka nešlo věcně diskutovat, krčí rameny ministr.
Janotovu bruselskou mlčenlivost však bude Česko podle všeho zachovávat i nadále. „Z taktických důvodů bychom se měli chovat vstřícně. Z EU čerpáme obrovské peníze, s německou ekonomikou jsme těsně svázáni a z hlediska dluhů jsme na tom lépe než jiní. Nějakou finanční pomoc eurozóně by měla nová vláda silně zvážit, říká šéf europoslanců za sociální demokraty Jiří Havel. I v rámci tradičně proevropské sociální demokracie jsou dnes ale zastánci české pomoci v menšině. „Především je potřeba jednat s chladnou hlavou. Zatím jde o dílčí krizi, Řecko není velkým hráčem, říká šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek. „Hovořit teď o nějaké solidaritě České republiky s eurozónou není na místě, dodává.
A podobný přístup sdílejí i ostatní lídři napříč politickým spektrem. „Je to starost eurozóny. Nám by to angažmá dokonce mohlo uškodit. Myslím, že není rozumný signál říct ,jsme s vámi‘ státům, které žijí na dluh a na účet ostatních, říká předseda ODS Petr Nečas. „Doufám, že ty záchranné garance nebudeme nikdy potřebovat. Udělejme si nejdříve pořádek s vlastními financemi, pak teprve pomáhejme jiným, dodává. „Eurozóna tuhle krizi překoná i bez nás, říká pak za TOP 09 Miroslav Kalousek. „Do budoucna bude menší nebo s přísnějšími pravidly, my se teď hlavně musíme chovat tak, aby pro nás bylo přistoupení k euru výhodné. A to nepůjde bez přísných pravidel pro rozpočet, říká a stejně mluví i zástupci zbývajících menších stran.
Rozpočet především
Při pohledu na to, co česká netečnost vůči problémům Evropy může znamenat, se experti neshodnou. „Je to chyba. Je přirozené podílet se na pomoci, která se nás může týkat, a jde tu navíc o symboliku vůči EU a finančním trhům. Měli bychom dát najevo, že chceme o Evropě spolurozhodovat, říká například pedagog a někdejší prezidentský kandidát Jan Švejnar. „Gesto by asi mnozí ocenili, není to ale nutné. Důležitější je udělat si pořádek ve vlastních financích, oponuje ekonom Miroslav Zámečník.
Události v Evropě však nečekají a z otázky podpory záchrannému balíku se stalo mnohem širší téma zahrnující i zmíněné bruselské kontrolování rozpočtů či sankce pro neukázněné státy v podobě přiškrcení eurofondů a ztráty hlasovacího práva v Evropské radě. Zatím je s těmito návrhy Německo osamocené a většina zemí EU vyčítá kancléřce Merkelové, že se o svých plánech s nikým nebavila. „Němci jdou správným směrem, v řadě věcí zacházejí ale ty návrhy příliš daleko, říká Jan Švejnar. V nejbližších dnech a týdnech se nad jednotlivými body podle všeho strhne vášnivá diskuse.
Největší spory budí už zmiňovaný návrh na kontrolu státních rozpočtů. „Vlastně by nešlo o nic dramatického, porovnávaly by se pouze základní parametry a komise by vydávala především doporučení, říká o aktuálních jednáních Eduard Janota. I to je ale pro řadu politiků něco nepředstavitelného. „Byl by to zárodek evropského ministerstva financí, které by přirozeně řídili největší hráči – Německo a Francie. Následovalo by zavedení stejných daní ve všech zemích a to je pro malou otevřenou ekonomiku jako Česko nevýhodné, říká Miroslav Kalousek. A také v tomto panuje v české politice jinak vzácně hledaná shoda. „Jak budou ostatní v Bruselu schopni rozpoznat politický náboj třeba u mateřské, byť z jejich pohledu půjde o zanedbatelnou položku? ptá se Petr Nečas a o tom, že jde o „nerozumný návrh, dnes hovoří i sociální demokraté. Prakticky jako jediní se zatím vyjádřili pro zdejší lidovci. „Evropská komise nás vidí z větší dálky a je oproštěná od určitých malých zájmů stran, říká šéf KDU-ČSL Cyril Svoboda.
Jak už bylo řečeno, v aktuálním německém návrhu je celá řada dalších důležitých bodů. A ani u nich nelze z Česka očekávat nějakou výraznou podporu. Kromě politiků se k uvažovaným návrhům na přísnější regulaci finančních trhů staví odmítavě například i ČNB a se zdaněním finančních operací souhlasí jako jediní sociální demokraté.
Předběžné české „ano dnes na druhou stranu z úst politiků zaznívá k návrhům na řízený bankrot členské země eurozóny, zpřísnění Paktu stability a růstu, podle nějž se mimo jiné určují pravidla pro přijetí a používání eura, a konečně i k dočasnému odebrání hlasovacího práva či peněz ze strukturálních fondů v případě porušování evropských rozpočtových pravidel.
A v Česku dnes dokonce zaznívají první návrhy, které by mohla země přednést jako svoje vlastní. „Nejlepší by pak bylo, kdyby si všech 27 států schválilo nějakou finanční ústavu, které by se přizpůsobovaly rozpočty, říká napříkald Petr Nečas. Pro pokuty za rozhárané státní finance jsou i ostatní včetně sociálních demokratů.
Je ale otázka, kdy Češi vyrazí na bruselská jednání. Další schůzka evropských ministrů financí proběhne už čtrnáct dní po českých volbách – pokud si dynamika věcí neřekne ještě o dřívější poradu -, kdy mohou stále probíhat jednání o nové vládě. Jisté je, že pozornosti se nevyhne především vztah, jaký nová vláda zaujme k vlastnímu českému rozpočtu. „Zatím jsme celkově trochu v závětří a naše pozice skutečně není nijak dramatická, říká ekonom Pavel Kohout. „Klíčová ale budou jednání o rozpočtu na příští rok. Rozpočty nám vlastně už dnes kontrolují finanční trhy, a jestli nezačneme šetřit, mohou nás tvrdě potrestat.
Autor: Tomáš Sacher, Kateřina Šafaříková