Svět se kolem nás točit nebude


Tomáš Pojar, Lidové noviny, 6. ledna 2010

Od roku 2009 dopadá i na Českou republiku vliv globální finanční a ekonomické krize, která ve světě vypukla krátce předtím. Jak jsme si v době, kdy bylo jasné, že nás hospodářský pokles nemine a nebude krátký, představovali, že se změníme? A jak se nám tyto naše představy jeví dnes, když vidíme, jak jsme – každý z nás, ale i firmy a instituce u nás i ve světě – na krizi zareagovali? Jaké strategie se osvědčily, jaké iluze vzaly zasvé, jaké nové úkoly se ukázaly?

Nikdy nebylo nutné propadat zoufalství a věřit katastrofickým scénářům. Určité obavy z toho, že hospodářská krize spojená s politickou kocovinou uvnitř Evropské unie, která nastala okamžitě po schválení Lisabonské smlouvy, může vést k nárůstu nebezpečného populismu, jsem však měl.

Evropské elity ve snaze prosadit Lisabonskou smlouvu vyvolaly nemalá očekávání. Žádný hmatatelný pozitivní posun však nenastal. A jak je známo, nenaplněná očekávání spojená s ekonomickými těžkostmi a s problémy s integrací (chcete-li asimilací) přistěhovalců v mnoha evropských zemích mohou vyvolat nepříjemná pnutí. Nebylo by to poprvé.

Podíváme-li se však na vývoj vnitřní diskuse a na výsledky nedávných voleb v celé řadě evropských zemí v posledních dvou letech, o žádné vlně nebezpečného populismu nelze zatím hovořit. Naopak se zdá, že mnohdy se dařilo populistům lépe v období blahobytu. A to je jednoznačně dobrá zpráva. Alespoň na chvíli tak získal navrch prostý pud sebezáchovy.

Barosso EU2020

Dnes se v EU diskutují problémy, o kterých nebylo ještě před dvěma roky slušné mluvit. Na snímku předseda Evropské komise José Manuel Barosso. Foto EK

Ruku v ruce s krizí snad přišla i určitá míra vystřízlivění a odložení růžových brýlí. Dostavilo se vystřízlivění z vlastní důležitosti, z toho, že se celý svět točí a bude točit kolem nás. Vystřízlivění z představy, že vše bude již zanedlouho fungovat stejně jako Evropská unie. Všichni budou stejně přemýšlet a budou se mít stejně dobře. A když i tak bude něco stále zadrhávat, svěříme řešení OSN.

Tomu, že bude celý svět ve vývoji neochvějně následovat Evropskou unii, dnes věří přece jen méně lidí. Kéž by se navíc dostavilo i vystřízlivění z naivní představy, že pokud nám něco nejde, schválíme si zákon, zřídíme nějakou novou instituci a vše půjde hladce.

Střízlivější debata je namístě

Každá krize může být k něčemu dobrá. A pokud výsledkem této krize bude větší míra realismu uvnitř „západního světa, bude tomu jen dobře. Určité známky střízlivější debaty se již objevily. Dnešní diskuse o euru, imigraci, multikulturalismu, globálním oteplování nebo o evropské integraci by byla ještě před dvěma lety nemyslitelná. Můžeme se přít, jestli došlo k posunu dostatečnému, či nikoli. Nelze však popřít, že k posunu došlo. To, co se dnes například o euru nebo o neúspěších integrace muslimských přistěhovalců píše na předních stránkách hlavních evropských deníků, by bylo v těch samých denících a těmi samými komentátory před pár lety považováno za naprosto nepřijatelné. Autoři výroků považovaných dnes za mainstreamové byli pravidelně nazýváni extremisty, heretiky nebo škarohlídy.

Připravme se na to, že to nebude EU, dokonce ani Západ jako takový, kdo bude udávat tón světovému dění. Tak dlouho evropské elity snily o konci dominance Spojených států, až jsme se dočkali. Začínáme žít ve skutečně multipolárním světě. Ve světě, který nejspíše nepřinese více svobody ani prosperity. Přinejmenším s udržením naší míry blahobytu to bude velmi složité. Stejně tak nebude samozřejmé, zda si zachováme naši svobodu. Pokud ji nebudeme bránit, ztratíme ji.

Rodící se multipolární svět nebude bezpečnější. Bude přibývat států se slabými vládami i území, kde bude panovat bezvládí. Bude chybět vůle nutná pro prosazení pořádku a síla schopná zaručit bezpečnost. Bude přibývat nestability a chaosu. A bude se tak dít i v bezprostředním sousedství Evropy. Přes všechny války a problémy posledních dvaceti let tak nic nenasvědčuje tomu, že budou následující desetiletí klidnější. Spíše se dá vsadit na opak.

Pokud se nám i nadále podaří vyvarovat nejrůznějším utopickým vizím a líbivým řešením, bude to dobrý základ, jak se s novou situací vyrovnat. Fakt, že populismus zatím výrazně nezafungoval, není nic daného. Některé země mají snad již to nejhorší za sebou. Jinde se situace ještě zhorší. Hospodářské problémy spojené s nejistotou a chaosem okolního světa představují pro populisty vždy živnou půdu.

Ve srovnání s mnohými evropskými zeměmi i se vzdálenějšími částmi světa na tom nejsme nijak špatně. Krizi jsme doposud přestáli obstojně. Neměli bychom však promarnit čas. A nesmíme přestat vést otevřenou, svobodnou debatu o tom, co se děje u nás doma, v Evropské unii i jinde ve světě. Slušnost je žádoucí, politická korektnost je zhoubná.

Autor: Tomáš Pojar

velvyslanec ČR v Izraeli

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality