Kateřina Šafaříková, Respekt, 30. května – 5. června 2011
Češi jsou v EU nespokojení a polovina by chtěla pryč
Květnová zpráva agentury STEM přinesla pozoruhodnou zvěst: důvěra Čechů v Evropskou unii klesla na historické minimum a po sedmi letech uvnitř by nyní nadpoloviční většina voličů v novém referendu o vstupu hlasovala proti. Informace jen rychle prolétla novinami, ačkoli je u čeho se zastavit – zejména když se poodhalí čísla, která se do médií nevešla.
Výzkumníci STEM sledují vztah Čechů k Unii od rozšíření v roce 2004 a pokládají vybranému vzorku populace stejné otázky: jestli jsou spokojení se členstvím, jestli Unii důvěřují a zda by hlasovali pro vstup, kdyby se o něm znovu konalo referendum. Na všechny zmíněné dotazy teď agentura posbírala nejvíc negativních odpovědí v historii průzkumu. Čechů spokojených se členstvím je stejně jako nespokojených, Unii důvěřuje 46 % – dosavadní minimum bylo 50 % -, a kdyby se nyní opakovalo referendum, 51 % by hlasovalo „děkuji, nechci, oproti 49 % pro „ano.
Příčiny klesající spokojenosti nejsou jasné. „Nikdy se neptáme konkrétně proč, zjišťujeme jen celkové naladění ve společnosti, říká k tomu Stanislav Hampl ze STEM. Hned ale dodává: „Z historie dat vychází, že rozhodující pro názor na EU je aktuální politicko-ekonomický kontext v Česku spíš než dění v Unii jako takové. Lidé si prostě řeknou: Doma to jde špatně – všechno, včetně Unie, jde špatně. Aktuální pád důvěry Čechů v Unii vysvětluje sociolog Hampl hrozícím krachem několika států eurozóny, a také skandály a hádkami Nečasovy vlády. „Jakmile se eurozóně začne dařit a vládní krize pomine, spokojených s Unií přibude, míní Hampl.
Podobné přelívání názorů znají mnohé další evropské státy. „Například v roce 2006 v době velmi vyhrocených voleb do zastupitelstva Vídně, začíná sociolog Harald Pitters z vídeňského týmu Eurobarometeru, „vyskočilo procento Rakušanů s negativním vztahem k EU o 20 bodů. Během měsíce, když už byly volby minulostí, se to vrátilo k dlouhodobému průměru, dodává. Rakušanů spokojených se členstvím je momentálně 43 %, ještě méně než Čechů, a Pitters si to vykládá povinností rakouského státního rozpočtu přispět na záchranu Řecka.
Přesvědčených odpůrců EU mezi Čechy přibývá. Snímek z lounské výstavy sochaře Jana Hendrycha v roce 2010. Foto Euroskop
Přesvědčených přibývá
Z čísel STEM lze vyčíst další a daleko podstatnější údaje. Za poslední dva roky značně narostl počet Čechů, kteří jsou přesvědčenými odpůrci členství v Unii. „Rozhodně nespokojených je 17 % Čechů. To je rekordních, zatím tu nikdy nezaznamenaných 5 % nad dlouhodobý průměr.
A jestliže od roku 2004 chtělo hlasovat v případném novém referendu proti vstupu vždy zhruba 16 % Čechů, poslední údaj STEM z dubna říká, že by tak učinila celá čtvrtina populace, 25 %. Pevní odpůrci mají navíc poprvé navrch nad pevnými zastánci členství. Těch je jen 15 %.
Podle Hampla přibyli přesvědčení oponenti z těch váhajících, když jejich nedůvěru v EU „dorazily otřesy eura. Co ale přesně kritici chtějí? Jen vystoupit, nebo jiné spojenectví? „Neptáme se na alternativy. Žádná relevantní politická síla v zemi nehlásá vůli vystoupit z Unie, tudíž my to nezkoumáme, tvrdí Hampl.
Rakušané to udělali. Tamní výzkumná agentura se ptala obecně na odchod z EU a většina lidí odpověděla „ano, to bychom chtěli. Když však výzkumníci vzali konkrétní plán Strany svobodných zahájit po vítězství ve volbách výstup z Unie, pak na otázku, jak byste hlasovali, odpověděly dvě třetiny lidí pro setrvání a necelá třetina pro cestu ven. „Když Rakušané cítí reálné důsledky svého názoru, chovají se jinak, vysvětluje Pitters. Jak by se zachovali Češi, si Hampl netroufá odhadnout. „Nárůst nezlomných odpůrců Unie je nicméně jasný a poměrně nový trend, říká jen.
České politiky to netrápí. Stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD), zástupce strany, která se deklaruje jako nejvíc proevropská, tvrdí, že jde o důsledek „finanční krize eurozóny a rétoriky Václava Klause. Jeho partaj prý protievropským náladám hodlá čelit „vysvětlovací kampaní mezi lidmi v regionech o přínosu eura. A Zaorálkův vládní protějšek, šéf diplomacie Karel Schwarzenberg (TOP 09), to vidí podobnou ospalou optikou. „Musí se přečkat čas, než se Evropě povede lépe a taky než se tato vláda přestane zabývat sama sebou, říká. „Nic mnoho jiného dělat nelze.
Autor: Kateřina Šafaříková