Mariana Pítrová, EUROSKOP, 8.8.2013
Originálně se Švýcaři rozhodli pojmout své vlastenectví, když vypsali soutěž o novou hymnu, která má nahradit údajně zastaralou národní píseň. Její text pochází z roku 1841 a odkazuje na víru v Boha a sluncem zalité hory. Švýcaři tvrdí, že takové symboly jsou už příliš staromódní. Alpský národ není jediný v Evropě, který klade důraz na státní píseň. Své o tom vědí i naši sousedi z Rakouska a Slovenska.
„Oficiálně je hymna žalm, modlitba. Ale dnešní společnost je otevřená, nábožensky neutrální. Máme mezi sebou ateisty a lidi, kteří nevěří v jednoho Boha, pak je současná hymna problematická,“ řekl serveru BBC Lukas Niederberger ze Švýcarské společnosti pro veřejné potřeby, která soutěž organizuje.
Výherce z řad Švýcarů či cizinců žijících ve federaci může získat až 10 tisíc švýcarských franků (210 tisíc korun). Stěžejní přitom bude nový text, hudbu by organizátoři rádi zachovali původní, pokud tedy některý z autorů nepřijde se „supersongem“, jak uvádí Niederberger.
Zájemce o slušnou finanční odměnu ale čeká nelehký úkol. Švýcaři si totiž přejí, aby nový text zahrnoval principy zakotvené v preambuli jejich ústavy, která hovoří mimo jiné třeba o soužití ve vzájemné úctě a o respektu k rozdílům.
To, jak úspěšně se autorům povedlo zveršovat solidaritu s demokracií a dalšími ryze poetickými slovy, posoudí pětadvacetičlenná porota, ve které jsou zastoupeni experti z rozličných odvětví jako literatura, hudba, kopaná i jódlování. Důraz je kladen i na jazykovou pestrost Švýcarska, takže mezi porotci mají speciální místo zástupci čtyř hlavních oficiálních jazyků federace – němčiny, italštiny, francouzštiny a rétorománštiny. Ti pak vítěznou hymnu příští léto předloží švýcarské vládě ke schválení.
Spory o hymnu za hranicemi
Že je národní píseň důležitou součástí vlastenectví některých evropských států, dokazuje i dva roky starý případ v Rakousku. Ve Vídni se totiž rozhořel spor o znění hymny, kterou některé rakouské poslankyně označily za genderově nevyváženou. V textu se totiž zpívá o „vlasti velkých synů,“ což se zákonodárkyním nelíbilo stejně jako obrat o „bratrských sborech“. Nedostatečnou útěchou tehdy byl i fakt, že autorem hymny z roku 1947 je žena.
Po půl roce rakouský parlament nový text přece jen schválil a k synům tak přibyly i dcery a z bratrských sborů se staly radostné. „Čekám, že příště třeba navrhnou změnu na státním znaku Rakouska tak, aby orlice měla místo srpu kosmetickou taštičku,“ kroutila tehdy hlavou nad návrhem svých kolegyň Carmen Gartelgruberová ze Svobodné strany Rakouska.
Vleklé debaty o významu národní písně vedli i sousední Slováci. V roce 2010 parlament schválil návrh Slovenské národní strany a dal tak vzniknout zákonu o vlastenectví. Ten například ukládal státním školám, aby žákům hymnu pouštěly každý týden, stejně tomu mělo být i před jednáním kabinetu a parlamentu. Nad Tatrou se nakonec tak často neblýskalo, protože prezident Ivan Gašparovič odmítl normu podepsat.
Zatím o poslední skandál se postarala česká alternativní skupina, která přezpívala slovenskou hymnu do češtiny. Píseň se objevila v dokumentu slovenské veřejnoprávní televize. Svérázná verze pohoršila bývalého slovenského politika a lékaře Štefana Paulova, který napsal ministrovi kultury a důrazně ho žádal o odvolání ředitele televize, jejíž počin označil za „znevážení státního symbolu“.
Autor: Mariana Pítrová, Euroskop