Miroslav Krejča, 12.12. 2013, pro Euroskop
V říjnu se v rámci litevského předsednictví v Evropské radě uskutečnila jubilejní 50. Konference COSAC (nejstarší meziparlamentní konference v EU, kterou pořádá každá země předsedající Evropské radě). Desítky zástupců ze zemí EU i ze zemí mimo EU diskutovali řadu témat, a jelikož se jednalo o reprezentanty parlamentních komor, vyvažovali tak jako obvykle někdy přílišný vliv evropských orgánů – především Evropského parlamentu a Evropské komise.
Tak, jak to na obdobných setkáních bývá, zaznělo mnoho zajímavého a podnětného, ale bohužel i prázdné a bezobsažné tlachání s jediným cílem – připsat si čárku za vystoupení. Právě v těchto pasážích jsem si dovolil zamyslet se nad některými tématy, která jsou buď aktuální, anebo která na jednání COSAC zazněla. Takže mé dvě glosy a pak i něco serióznějšího z Vilniusu.
Není trojka jako trojka
„Ruskou trojku“ známe především z klasických ruských pohádek a filmů, „Švédskou trojku“ pak z lechtivých scén některých filmů. Já mám ale v tomto okamžiku na mysli tzv. „prezidentskou trojku“ (správněji TROIKA bez ohledu na jazykové mutace zemí EU). Tvoří ji předsednické země Rady EU, které se v této roli střídají každého půl roku. Současná, minulá a nastávající. Do konce tohoto roku ji tvoří Irsko, Litva a Řecko. Po novém roce „vypadne“ Irsko a přibude Itálie. A tak to jde a půjde dál a dál, aby byla zajištěna určitá kontinuita v jednání a rozhodování Rady EU.
Tou další „trojkou“ je triumvirát institucí tvořený Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Tato „trojka“ leží především v žaludku těm zemím eurozóny, které se ocitly díky své neuvážlivé politice na pokraji bankrotu a musely zavést restriktivní opatření k ozdravení svých bankovních sektorů a veřejných financí. A za těmito opatřeními stojí právě tato druhá „trojka“. Však také byla proto terčem kritiky ze strany některých zemí. Uhodnete kterých?
Výčet „trojek“ není samozřejmě úplný, ale nechám na každém, zda jim stačí ty výše uvedené, či budou pokračovat dál sami.
Masturbace v EU
Na jubilejním COSACu zaznělo vedle standardních témat i několik perliček. O jednu z nich se bezprostředně po ustanovení „Ženského fóra COSAC“ postarala kolegyně z Litvy. Otevřela téma masturbace v dětském věku a její údajné škodlivosti na zdravý sexuální život v dospělosti. Naštěstí jí obratem kontrovala kolegyně z Dánska s poukazem na to, že by toto bylo porušením principu subsidiarity, že si otázku masturbace musíme vyřešit na úrovni členských států.
Vybavil se mi v tomto okamžiku jeden z výroků, které pronesl na poslední repríze úspěšné hry „Jistě, pane ministře“ ve Vinohradském divadle její hlavní protagonista sir Humphrey (Viktor Preiss): „Zavázali jsme se podporovat koncepci EU, nikoli však její orgány a jejich nápady.“ Rád bych, abychom si udrželi tento zdravý „britský“ odstup, ale člověk nikdy neví. Takže vážení masturbujte, dokud nám to evropská či národní směrnice nezačne nějak regulovat.
Výsledky COSAC
Samozřejmě bychom mohli v pikantních „evropských“ tématech pokračovat. Třeba ve věci splachovacích záchodů nebo výkonu vysavačů. Vše to jsou samozřejmě veledůležitá témata, bez jejichž vyřešení by EU v dnešním globalizovaném světě nemohla obstát. Ale abychom byli spravedliví, občas vymyslí Brusel i něco rozumného. Ale teď na chvilku vážněji:
Obecně lze konstatovat, že 50. jubilejní COSAC proběhl v relativně věcné atmosféře a neudály se žádné nepředpokládané diskuze ohledně textů závěrů či příspěvků. Mezi nejzajímavější a stěžejní rozhodnutí a podněty lze určitě počítat:
- Potvrzení výběru nového stálého člena sekretariátu COSAC. Tento post získala dosavadní zástupkyně kyperského parlamentu Christiana Fryda. Výběr kandidátky provedla v první z glos zmíněná trojka (Irsko, Litva, Řecko + Evropský parlament).
- Zřízení tzv. ženského fóra COSAC (zmíněno v druhé z úvodních glos), které se shodlo na deklaraci k situaci na Ukrajině a připojilo se k usnesení Evropského parlamentu (C153/21) z května roku 2012 vyžadující férový, transparentní a objektivní soudní proces pro Julii Tymošenkovou.
- Na jednání rovněž rezonovalo spuštění tzv. mechanismu žluté karty k návrhu evropského veřejného žalobce. Jednalo se o druhý případ od ratifikace Lisabonské smlouvy, kdy se skupina národních parlamentů shodla, že Evropská komise svým návrhem porušila princip subsidiarity. Taktéž Český Senát přijal v této věci tzv. odůvodněné stanovisko.
- Neformální setkání iniciované předsedou evropského výboru britské horní komory Lordem Boswellem k roli národních parlamentů a demokratické legitimitě evropské integrace. Takovéto neformální setkání se uskutečnilo na COSACu podruhé, první diskuze se odehrála v červnu 2013 v irském Dublinu.
- Místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič avizoval zavedení nového systému, kdy budou národním parlamentům automaticky postupovány také informace o veřejných konzultacích a slyšeních.
- Oficiální panel o demokratické legitimitě v EU a roli parlamentů EU. Vystupující během svých příspěvků poukázali na stále nedostatečnou komunikaci mezi všemi parlamenty EU, na potřebu „odlehčenější“, méně formální struktury pro meziparlamentní setkávání než jsou ta současná. Ta jsou totiž stále příliš formální a statická. Dále bylo poukázáno na nedostatečné zapojení národních parlamentů do procesu integrace EU, a to především v oblasti nově se rozvíjející sféry hospodářského řízení. Totéž se řešilo i na neformálním setkání z popudu Lorda Boswella (viz výše).
Tak to by bylo to méně rozverné hodnocení jubilejního COSACu. Příští setkání se budou konat v Řecku. S ohledem na atmosféru a dění v této nové předsednické zemi budou tato jednání určitě doprovázena zřetelnými reakcemi občanské společnosti, které se nelíbí domácí restriktivní ekonomická politika, která je podmínkou vnějších ekonomických intervencí ke stabilizaci řeckého finančnictví a hospodářství. Takže příště glosy z Athén.
Autor: Miroslav Krejča, předseda Výboru pro záležitosti EU Senátu PČR