Tomáš Zdechovský, 12.12. 2014
Evropu trápí příliv uprchlíků. Zatímco na západ od nás plní tato událost první stránky novin, u nás se o tom příliš nemluví.
V prvních šesti měsících požádalo o azyl 216 tisíc lidí, což je téměř čtvrtinu více, než za stejné období loni. Nevíme, zda letošní počet překoná počet 670 tisíc v roce 1992, kdy Balkánem zmítala krvavá občanská válka, ale je jasné, že nám vyvstává otázka, jak se s problémem vypořádat?
Zejména jihoevropské země, které jsou coby hraniční země prostoru EU první na ráně, bijí na poplach. Nápor uprchlíků zejména ze Sýrie či Eritrey je pro zúčastněné země těžkým břemenem. Naproti tomu Česko zatím zaujímá spíše zdrženlivý postoj, protože stále ještě nepatří nejatraktivnější cílové země pro azylanty. Zdaleka nejžádanější zemí ale je podle dostupných údajů mezi žadateli o azyl Německo, které je už tradičně z mnoha důvodů pro azylanty zemí zaslíbenou. Náš západní soused zaznamenal 65 tisíc žádostí v prvním pololetí tohoto roku. S velkým odstupem následuje Francie (29 000) a těsně za ní je mnohem méně lidnaté Švédsko (28 500).
Proč je Německo tak žádanou azylovou destinací? Důvodů najdeme několik. Jednak je to jeho silná ekonomika, dále pak štědrý sociální systém, a když k tomu přičteme i velké množství pracovních příležitostí a vstřícnou politiku vůči migrantům, přitažlivost této země pro všechny, kteří se pokouší najít azyl, nás nemůže překvapit.
Příliv nejen uprchlíků, ale i dezinformací
Příliv běženců provází řada dezinformací. Asi největší fámou je rozdělení uprchlíků mezi jednotlivé členské země. Požadavky na kvóty pro přijetí uprchlíků jsem prozatím nikde nezaznamenal. Byly totiž pouze předmětem neformálního jednání.
V Evropské unii převládá názor, že samotné rozdělování uprchlíků je krajní řešení, které nic nevyřeší. Nepovažuji proto za pravděpodobné, že by se záležitost kvót na uprchlíky stala předmětem nějakého hlasování. Kvóty a přesunování uprchlíků, resp. realizace obojího, by navíc bylo velmi nákladné, a v konečném důsledku by nepřispělo k vyřešení situace.
Česko se staví, jak už bylo zmíněno, k přijetí uprchlíků spíše zdrženlivě. Často se nyní mluví o tom, že nedokážeme projevit dostatečnou solidaritu s ostatními a nechce přijímat uprchlíky. Navzdory ne zrovna šťastným výrokům ministra vnitra o referendu o přijetí azylantů není pravda, že by Česko nechtělo nikoho přijmout.
Spolu s Německem, Slovenskem nebo Polskem jsme se ale shodli na tom, že řešení musí dávat smysl. Z některých jižních států se ozývají hlasy, že přesunou uprchlíky z jihu na sever. Neříkají ale jak a z čeho to budou financovat. Vedle toho budeme muset vyřešit další nepříjemnou záležitost, a sice, kdo a kam případně vrátí uprchlíka, který z nějakého důvodu neprojde azylovým procesem.
Česko zvládá integraci cizinců zatím velmi dobře
Hlavní diskuse se v EU vede kolem azylové politiky. Nejde pouze o to lidi přijmout, ale také pro ně mít práci a integrovat je do společnosti. Potěšitelné je, že Česko imigraci a integraci cizinců zvládá dobře, přestože je možné namítnou, že zatím nebyla vystavena žádnému velkému náporu.
Evropa jako celek musí bezesporu čelit problému, před nímž nemůže strkat hlavu do písku. Je proto důležité, aby EU sjednotila svoji strategii azylové politiky. Na území EU nesmí být pouštěni lidé například s kriminální minulostí, nebo ti, kterým byla v minulosti žádost o azyl opakovaně zamítnuta. Je třeba docílit toho, aby všechny státy EU dodržovaly stanovená pravidla, a protože peníze vždy bývají až na prvním místě, tak je důležité nastavit pravidla tak, aby státy nechtěly jen stále další a další peníze.
Autor: Tomáš Zdechovský, europoslanec