Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Vysílání pracovníků: Jak se ČR staví k návrhům na revizi

Marie Bydžovská, Euroskop, 26. 4. 2016
dělník

Kulatý stůl Národního konventu o EU diskutoval 1. dubna o otázce pracovní mobility v EU. Zainteresovaní aktéři jednali mimo jiné o návrhu revize směrnice o vysílání pracovníků, který Evropská komise představila 8. března.

Komise navrhla zpřísnění pravidel, podle nichž se musejí řídit firmy, které svoje zaměstnance dočasně vysílají na práci do zahraničí. Hlavní novinkou je požadavek, aby lidé pracující na přání zaměstnavatele mimo zemi původu dostávali odměnu srovnatelnou s platy, které za stejnou práci berou domácí pracovníci.

Kromě národní legislativy ohledně bezpečnostně pracovních a zdravotních standardů a minimální mzdy budou vysílající firmy muset splňovat i kolektivní dohody. Tím by mělo být zaručeno, že pracovníci vyslaní do daných sektorů a států nebudou mít výrazněji nižší mzdy, než je průměr v daném sektoru a státu.

Jedním z hlavních argumentů pro tuto změnu je snaha zabránit sociálnímu dumpingu, tj. takové situaci, kdy dochází k tlaku na snižování úrovně sociálních podmínek v důsledku hospodářské soutěže se státy s nižšími sociálními standardy. Ten podle Evropské komise závažně narušuje fungování vnitřního trhu EU.

Co to je vysílání pracovníků

Vysílání pracovníků je pouze jedna z variant pracovní mobility v rámci EU. Jedná se o pracovníky, kteří po omezenou dobu vykonávají práci na území jiného členského státu EU než státu, ve kterém obvykle pracují. Tento instrument zaručovaly již Římské smlouvy. 

V roce 1996 byla přijata směrnice (96/71/ES), jež stanovuje pravidla pro tuto oblast. Mimo jiné stanovuje, že na vyslaného pracovníka se vztahuje minimální mzda, maximální doba práce, minimální doba odpočinku či zdravotní, bezpečnostní a hygienické normy členského státu, na jehož území je práce vykonávána.

Vysílání pracovníků do zahraničí se využívá zejména v sektoru stavebnictví, ale i v zemědělství a dopravě. Nejvíce dočasných pracovníků ze zahraničí mají každoročně v Německu, Francii a Belgii. 

 

Reakce na tlak starých členských států


„Volný pohyb byl základem evropské integrace, je to jeden ze základních bodů Římských smluv z roku 1957. Od začátku Evropa počítala, že lidé budou pracovat v jiných státech, než ze kterých pochází. Jakákoliv snaha toto právo omezovat poškozuje základní myšlenku EU,“ řekl Euroskopu státní tajemník pro EU Tomáš Prouza.

„Návrh Komise vykousává pouze jednu drobnou část z debaty o fungování pracovního trhu v EU. Navíc je to oblast, kde je mnohem míň problémů, než v řadě jiných oblastí. Například agenturní práce je problém, který zasahuje mnohem víc lidí v EU,“ upozornil státní tajemník pro EU.

U některých agentur práce se lze setkat se snahou přidělovat zaměstnance k dočasným výkonům v jiné členské zemi pomocí obchodních smluv, čímž obchází ustanovení zákoníku práce. V ČR v roce 2015 pracovalo přes agentury 59 tisíc pracovníků ze zemí Evropského hospodářského prostoru a 12 tisíc z třetích zemí.

„Komise přišla s návrhem v reakci na tlak některých starých členských států, které si chtějí řešit svůj problém,“ dodal Prouza.


Záležitost méně než procenta pracovníků


Ze studie Úřadu vlády vyplývá, že vysílání pracovníků je na evropské úrovni spíše druhotný způsob zaměstnávání rezidentů ostatních členských států. Z celkového počtu 11 milionů mobilních pracovníků uvnitř EU tvořili vyslaní pracovníci v roce 2014 skupinu 1,9 milionu osob. Formou vysílaných pracovníků v EU tedy pracuje jen 0,9 procent celkového počtu zaměstnanců a pouze 17 procent z pracujících jinde než v členském státě svého původu.

Z pohledu ČR je dopad ještě menší. ČR je jediným tzv. novým členským státem, který je čistým příjemcem pracovníků vysílaných z jiných zemí EU. V roce 2013 pracovalo v ČR 17,2 tisíc vyslaných pracovníků a do zahraničí české firmy vysílaly 10,4 tisíc pracovníků.

Problémem evropského trhu je spíše celkově nízká mobilita zaměstnanců. „Celková mobilita v EU je na úrovni 11 milionů pracovníků. Je to mnohem menší poměr migrujících pracovníků, než je třeba ve Spojených státech amerických. Přestože rozdíly mezd jsou v Evropě mnohem vyšší než v Americe. V EU je rozdíl asi desetinásobný, ve Spojených státech zhruba dvoj- až trojnásobný,“ upozornil Aleš Chmelař, vedoucí Oddělení strategií a trendů EU Úřadu vlády.


Zaměstnavatelé a odbory se neshodnou


„Zaměstnavatelé a podnikatelé necítí potřebu revize směrnice o vysílání pracovníků, protože se jim zdá, že původní směrnice dosáhla skutečné rovnováhy mezi flexibilitou vysílat služby za hranice a současně zajistit dobrou ochranu vysílaných pracovníků,“ řekla pro Euroskop Vladimíra Drbalová ze Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Opačného názoru jsou odbory. „Máme pouze nepodstatné výtky vůči návrhu Evropské komise. Podporujeme ale princip stejné mzdy za stejnou práci na stejném místě. Myslíme si, že ČR dělá spolu s dalšími novými zeměmi EU chybu, když jde proti tomuto principu,“ řekl předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.  

Autor: Marie Bydžovská, Euroskop

Další články v rubrice

Eurobarometr: Češi patří v EU k největším optimistům

Tereza Chlebounová, Euroskop, Evropská komise, 26. 2. 2020

Jak Češi vnímají evropské fondy?

Euroskop, STEM, 20.02.2020

Čeká nás bitva o evropský rozpočet. O co a proč bude ČR bojovat?

Milena Hrdinková, státní tajemnice pro evropské záležitosti, 17.02.2020