Euroskop, čtk, 21. 8. 2018
Skoro polovina Rusů o vpádu sovětských vojsk do Československa v srpnu 1968, který skoncoval s reformami pražského jara, nic neví. Vyplývá to z průzkumu ruského nezávislého sociologického střediska Levada zveřejněného v pondělí. Německá kancléřka Angela Merkelová považuje vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa před padesáti lety za smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu. Podle ukrajinského historika Oleha Bažana zaznamenala KGB na Ukrajině během zhruba tří týdnů po invazi přes tisíc protisovětských incidentů na protest proti okupaci Československa. Výročí invaze si všímá i tisk po celé Evropě.
Podle průzkumu ruského střediska Levada skoro polovina Rusů (45 procent) o okupaci Československa v roce 1968 nic neví. Více než třetina oslovených (36 procent) považuje invazi vojsk Varšavské smlouvy za oprávněnou. „Výsledky průzkumu svědčí o tom, že se Rusko vrací k propagandě v duchu Brežněvovy éry,“ řekl ředitel střediska Lev Gudkov.
Podle pětiny dotázaných Rusů intervenci zavinily „podvratné akce“ Západu proti socialistickým státům. Skoro čtvrtina usoudila, že protisovětsky naladění politici v tehdejším Československu se pokusili o převrat, a důsledkem toho byl vpád vojsk. Téměř pětina Rusů si myslí, že v ČSSR vypuklo „povstání proti režimu, nastoleného Sovětským svazem“.
Tusk: Touha po sovobodě a demokracii spojuje Evropu
Výročí srpnové okupace připomněli vysocí představitelé Evropské unie. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker v prohlášení označil konec pražského jara za jednu z nejtragičtějších epizod v dějinách novodobé Evropy. Je podle něj ale také na místě připomenout si, že za svobodu a dodržování lidských práv je potřeba bojovat každý den.
„Před padesáti lety sovětská invaze do Československa zlikvidovala pražské jaro. Ale touha po svobodě a demokracii přežila a je jádrem toho, co dnes spojuje Evropu,“ napsal na Twitteru předseda Evropské rady Donald Tusk. Podle předsedy Evropského parlamentu Antonia Tajaniho je „tragédie“ srpnové okupace připomínkou obzvláště pro mladé lidi, že svoboda není samozřejmostí a že neexistuje alternativa k jednotné a úspěšné Evropě.
Šéf Evropské lidové strany Manfred Weber přidal na twitter příspěvky v češtině i slovenštině. „Vzpomeňme s úctou na oběti této smutné události a na ty, kterým následná normalizace zničila životy. A nepřipusťme zlehčování a překrucování historie,“ napsal.
Pohled na sovětský tank před svým domem označila za jednu ze svých nejstarších vzpomínek česká eurokomisařka Věra Jourová. „…ovlivní vás to na celý život. Proto považuji obranu demokracie za největší úkol pro nás pro všechny: Čechy, Slováky, Evropany,“ uvedla na Twitteru.
Na Staroměstské radnici v Praze byla 6. srpna 2018 zahájena výstava 190 fotografií, které zachycují přelomové okamžiky československých ději od srpna 1968 do jara 1969. Snímek Václava Toužimského z Liberce. Zdroj: ČTK
Merkelová: Čechoslováci přispěli ke sjednocení Evropy
Německá kancléřka Angela Merkelová v pondělí na dotaz ČTK okupaci, na které se podílela i někdejší Německá demokratická republika, označila za „smutné vyvrcholení politiky útisku ze strany Sovětského svazu a jeho spojenců“. Stateční lidé v Československu podle ní v dalších letech přispěli ke sjednocené Evropě. Rok 1968 podle Merkelové přinesl aspoň v zárodku požadavky, které se pak naplnily v roce 1989, kdy se prosadila vůle lidu. Šlo podle ní zejména o touhu překonat komunistický režim a žít v demokracii a svobodě.
Prezident Evropské lidové strany (EPP) Joseph Daul připomněl, že je potřeba chránit svobodu projevu a demokracii, ze kterou někteří položili život a kterou v současnosti ohrožuje ruská propaganda a další hrozby. Německý europoslanec EPP Elmar Brok vyjádřil obavy o budoucnost liberální demokracie a vznesl otázku, jestli si i dnes politická reprezentace v Praze, Varšavě či Budapešti plně uvědomuje, že jejich občané bojovali za svobodu, prosperitu a sjednocení Evropy.
Myšlenky obou evropských politiků spolu s dalšími osobními svědectvími lidí z více než 20 zemí shromáždil německý europoslanec Reinhard Bütikofer na počest 50. výročí okupace v rámci projektu #RememberAugust21.
Invazi v srpnu 1968 se věnují média v Británii, Francii či Rakousku
Historik Lukasz Kamiński, bývalý šéf polského Institutu národní paměti (IPN), tedy protějšku českého ÚSTR, listu Rzeczpospolita řekl, že vstup vojsk do ČSSR paradoxně způsobil masové oživení československé společnosti. Ducha Čechů a Slováků podle něj zlomila až normalizace.
Podle rakouského historika Niklase Perziho, který poskytl rozhovor agentuře APA, Rakušané přijímali Čechoslováky, jichž do země po srpnu 1968 uprchlo na 162.000, s velkými sympatiemi, a to „navzdory pocitům trpkosti, které mezi Rakušany a Čechy vždy existovaly“.
Německý sociolog Jürgen Danyel rádiu Deutsche Welle řekl, že pražské jaro sice trvalo relativně krátce, jeho stopy jsou ale v česko-německých vztazích patrné dodnes. Západoněmecká veřejnost podle něj sympatizovala s Čechoslováky a v mnoha městech se po invazi konaly demonstrace.
Výročí okupace Československa v roce 1968 se věnují noviny i v Británii či Francii. Podle britského The Independent je klíčem k pochopení pražského jara fakt, že reformy měly podporu napříč generacemi i sociálními vrstvami. Politolog Jacques Rupnik listu Le Monde řekl, že není snadné si rok 1968 připomínat. Média podle něj mají tendenci připomínat 21. srpen jakožto konec iluze.
Proti okupaci se protestovalo na Ukrajině
Ukrajinský historik Oleh Bažan v rozhovoru poskytnutém Rádiu Svoboda uvedl, že sovětská tajná služba KGB zaznamenala od 21. srpna do 7. září 1968 na Ukrajině přes tisíc protisovětských incidentů vyvolaných invazí do Československa. Šlo podle něj o letáky a nápisy na budovách „Jsme s Československem“ nebo „Ruce pryč od Československa“.
Nejsilněji se odpor projevoval v Zakarpatské oblasti sousedící se Slovenskem, kde se podle Bažana šířily „nostalgické nálady, že se Zakarpatsko znovu vrátí do Československa“, jehož bylo jako Podkarpatská Rus v meziválečném období součástí. Protesty byly zaznamenány i východněji, na Krymu nebo v Donbasu. Aktivně protestovali i Čechoslováci vyslaní tehdy k práci na Ukrajině, například v kyjevském železničním depu.
Mezi ukrajinskými intelektuály proti intervenci protestoval režisér a scenárista Serhij Paradžanov, jeden z tvůrců sovětské „nové vlny“. Bažan připomněl rovněž pozapomenutou osobnost Ukrajince Vasyla Makucha, bývalého člena Ukrajinské povstalecké armády a sovětského politického vězně, který se počátkem listopadu 1968 v centru Kyjeva upálil na protest proti sovětskému panování na Ukrajině a proti invazi do Československa.
Bratislava výročí připomíná výstavou
V Bratislavě byla v pondělí otevřena výstava, která prostřednictvím informačních panelů, nahrávek či fotografií výročí invaze připomíná. Výročí událostí roku 1968 se věnuje také evropský tisk. Slovenský list Denník N označil představy, že by se z Československa stal demokratický a prosperující stát, kdyby v roce 1968 nepřišla invaze vojsk Varšavské smlouvy, za iluzi.
Mezi reakcemi ruských médií převládl střízlivý popis a hodnocení invaze, která ale v dnešním Rusku nepatří k prioritám veřejného zájmu. Některá konzervativní média se nicméně přidržují sovětského výkladu o „bratrské pomoci“. Objevují se i tvrzení, že s intervencí souhlasily osobnosti pražského jara, konkrétně Alexander Dubček nebo Ludvík Svoboda.
Autor: Euroskop
