SERIÁL ČEŠI V INSTITUCÍCH EU – Evropské instituce přijímají celou řadu rozhodnutí, která ovlivňují každodenní životy občanů. O jejich fungování a o úřednících, kteří v nich pracují, přitom mnoho nevíme. Přinášíme vám proto seriál článků o Češích, kteří v bruselských institucích pracují a byli ochotní se podělit o své bohaté zkušenosti. V dalším díle této série se dozvíte o práci Evy Kružíkové, ředitelky týmu odpovědného za právo v oblasti životního prostředí, energetiky a vnitřního trhu na Právní službě Komise.
„Jsem právnička a celou svou profesní kariéru jsem se věnovala právu životního prostředí. Když jsem v 70. letech minulého století dostudovala práva, zdál se mi tento poměrně nový obor nejsmysluplnější a z hlediska tehdejší politické situace relativně nevinný. Také jsem si říkala, že životní prostředí bude člověk ničit pořád, a tudíž nejspíš o práci nebude nikdy nouze. Což se v dalších letech potvrdilo,“ vypráví o svých profesních začátcích Kružíková.
„Po listopadu 1989 jsem usoudila, že chránit životní prostředí v rámci jedné, poměrně malé evropské země není dostatečné. Pomohla mi i moje role při zakládání českého Ministerstva životního prostředí. Zaměřila jsem se na měřítko evropské a začala jsem se zajímat o právo tehdy ještě Evropského hospodářského společenství,“ říká ředitelka týmu v Právní službě Komise.
První zkušenost s prací v Komisi
Na začátku 90. let strávila necelý rok v Evropské komisi, v Generálním ředitelství pro životní prostředí a ochranu spotřebitele. „Spolupráce s právníky z členských zemí, jejich nadšení pro životní prostředí, přátelství, která vznikla mezi lidmi z různého kulturního prostředí, to vše mě nadchlo natolik, že jsem se rozhodla, že v Evropské komisi rozhodně chci pracovat,“ říká o této zkušenosti.
Během dalších zhruba 15 let učila právo životního prostředí na Právnické fakultě UK, na právnické fakultě Florida State University, založila a řídila nevládní organizaci a na krátko se vrátila i na Ministerstvo životního prostředí.
V té době se přihlásila do výběrového řízení na funkci ředitele na Právní službě Evropské Komise. „Bylo to první zaměstnání v mém životě, o něž jsem skutečně zabojovala. Vlastně jsem se oněch 15 let na ně připravovala. Výběrové řízení nebylo snadné. Zajímavé bylo docela neformální popovídání s předsedou Komise panem Barrosem, což byla poslední fáze výběrového řízeni,“ říká Kružíková.
Eva Kružíková ve své kanceláři v Bruselu. Zdroj: Eva kružíková
Adrenalinové zkušenosti
Od té doby je už 12 let ředitelkou týmu odpovědného za právo v oblasti životního prostředí, energetiky a vnitřního trhu na Právní službě Komise. „Je obrovsky zajímavé pozorovat, jak se rodí evropské právní předpisy, snažit se, aby byly v souladu se základními smlouvami i s mezinárodním právem; je poučné sledovat vyjednávání unijních institucí a dosahování kompromisů v průběhu legislativních prací. Pro mě, jako environmentálního právníka o to zajímavější, že se v tomto procesu často ostře střetávají ekonomické a environmentální zájmy na vysoké úrovni. Pak je ovšem také často překvapivé, jaký je výsledek tohoto procesu v podobě schváleného předpisu,“ popisuje Kružíková.
Zastupovat Evropskou komisi ve sporech s členskými státy, které nerespektují právo EU, i s firmami, které nejsou spokojeny s rozhodnutími Komise, je podle Kružíkové až dobrodružné. Soudní případy jsou často neúprosnou bitvou právních argumentů. Pro právníka je proto adrenalinovou záležitostí vystoupit před senátem soudu v Lucemburku, jehož členové jsou z několika členských států, a čelit zasvěceným a ostrým dotazům soudců a generálních advokátů.
Bruselský babylon
Zájemce o práci v Komisi či institucích EU obecně si podle Kružíkové musí uvědomit, co ho čeká – každodenní práce minimálně ve dvou jazycích EU (většinou ne právě v jeho mateřském), běžné řešení otázek týkajících se občanů celé EU, život ve více méně cizím prostředí, bez přátel a příbuzných, častý boj s odlišnými administrativními i společenskými pravidly a zvyklostmi při shánění bytu, instalatéra, opraváře pračky apod. Není to zkrátka život v bavlnce podložený pohádkově vysokým platem za málo práce.
I tato dosud u nás užívaná prezentace úředníků EU se ale podle ní mění. „Těší mě výrazný posun našich novinářů, moderátorů a mediálních pracovníků, kteří v poslední době změnili svůj postoj vůči Komisi potažmo celé EU. Je to možná dáno i přílivem mladých tváří, které jsou ve svých názorech a postojích mnohem objektivnější,“ říká česká právnička.
„Je málo tak zajímavých zaměstnání jako práce v Evropské komisi. Člověk pracuje s kolegy z různých států EU, kteří mají odlišné zvyklosti a názory na spoustu věcí. To, o čem si myslíme, že je jednou dané a nemůže to být jinak, najednou vypadá odlišně ve světle zkušeností a zvyklostí kolegy z vedlejší kanceláře, ale z druhého konce Evropy,“ říká o zákulisí své práce. Na druhé straně je podle ní zajímavé, že spousta různých našich přísloví se používá i v jiných státech Evropy, jen s menšími odchylkami. „Evropa se zdá být menší a lidé jsou si najednou blíž,“ říká.
Zcela jedinečná je příležitost mluvit různými jazyky. Nutností je samozřejmě a francouzština. Ale v Komisi je příležitost mluvit i ostatními jazyky EU. Občas to je spíš babylon, ale je to motivující a člověk se rozhodně nenudí.
Autor: Euroskop