Tereza Vávrová, EUROSKOP, 2. července 2009
Je první ženou v čele Německa a od války prvním politikem z Východu, který zemi vede. Kancléřkou je už 3,5 roku a pravděpodobně se jí stane i po letošních podzimních volbách. Přesto se evropská nejrozvážnější politička bude muset odhodlat k reformám, pokud se chce zapsat mezi historicky významné kancléře, píše The Economist z 27. června. Kdo je tedy ta záhadná paní Merkelová a kam vlastně svou zemi vede?
Kancléřku Merkelovou jde nejlépe charakterizovat podle toho, kým není. Na rozdíl od ostatních evropských lídrů není charismatická, ani příliš intelektuální, ani dominantní. Avšak nikdo nemůže popřít, že představuje jednoho z nejvýkonnějších politiků současnosti. Vybojovala si svou pozici v CDU proti stranickým „jestřábům, udržela kredit vlády německé velké koalice a současně v ní naprosto zastínila koaliční sociální demokracii. Oprávněně si zasloužila uznání za výborné předsednictví EU a skupiny G8 v roce 2007, které posunulo evropský ústavní projekt do podoby Lisabonské smlouvy.
K tomu všemu se Merkelové podařilo zůstat oblíbená – a to dokonce vyrovnaněji než samotnému Adenauerovi – i přes nejtěžší recesi německého hospodářství od velké krize 20. let. HDP největší evropské ekonomiky kleslo o 7% v prvním čtvrtletí, průmyslová produkce o pětinu. Nezaměstnanost se zatím pomocí státních subvencí daří držet na stejné úrovni, ale pravděpodobně překročí 4 miliony osob z minulého roku. Přesto všechno se Merkelová chystá vyhrát volby a vypadá to, že k tomu skutečně doje, tvrdí The Economist.
The Economist: Merkelová není charismatická, ani příliš intelektuální, ani dominantní, avšak nikdo nemůže popřít, že představuje jednoho z nejvýkonnějších politiků současnosti. – Na obřím reklamním panelu o 100 metrech čtverečních na slavném berlínském bulváru Kurfürstendamm se objevila šéfka německé vlády ve spodním prádle slézové barvy po boku předních německých politiků v boxerkách.
Reformátorka?
Otázkou není jestli zůstane Merkelová v čele země, ale jestli ji dokáže reformovat. Na CDU političku má neobvyklý profil: dcera protestantského pastora vyrůstající ve Východním Německu, fyzička, která vstoupila do politiky. To by ji mělo se stranou, která má raději konsensus než radikální změny, spíše sbližovat. Ovšem ne se situací, kdy jsou potřeba především reformy. Proč je před jejich uskutečněním tak opatrná?
Jednak není přítelkyní temperamentu, je pravým opakem prezidenta Sarkozyho, neboť je jí vlastní spíše vědecký metodický postup, než rtuťovité revolucionářství. Pro ty, kteří v ní doufali jako v „Magie Thatcherovou z Meklenburska, představuje zklamání, na druhou stranu její opatrnost pramení ze zkušeností z minulé volební kampaně z roku 2005. Snaha snížit daně a omezit sociální stát jí málem stály křeslo. I proto se vrátila do středu. Jen těsně vyhrané volby jí však donutily sestavit velkou koalici – nejméně populární a akceschopný způsob vlády. Za cenu zůstat ve vedení se tak vzdala reforem pracovního trhu, zdravotnictví a daňového systému. Jediným významným krokem její vlády tak zůstává zvýšení věku odchodu do důchodu. Koaliční sociální demokraté dokonce zrušili některá nařízení z dob jejich vlády (2003-4).
To odráží i další příčinu nedostatku reformistického elánu, kterou je všeobecná nálada Němců. Německo je zemí vystavěnou na konsensu – na pracovištích, v politice, ve společnosti – který funguje. Je největším exportérem na světě a díky své disciplíně má Německo veřejné finance v takovém pořádku jako málokdo další. Jenže přišla světová krize a přišla z venku, z anglosaských volných trhů. A to Němce rozhodně nenaladilo na myšlenku další liberalizace, píše The Economist.
Krize neodhalila problémy jen v Německu, ale v celém světě a zejména v Evropské unii, která sama potřebuje podstatnou reformu. Bude nutné snížit daně, omezit štědrý sociální stát a liberalizovat pracovní trh. Pokud by v čele těchto reforem bylo Německo s Merkelovou, nešlo by jen o ekonomicky nejsilnější zemi, ale rovněž o intelektuálního lídra Evropy.
Chytřejší než Nicolas, ale ne než Konrád
CDU s Merkelovou se o víkendu chystá představit nový program. Pravděpodobně nás zklame, protože bude slibovat kontinuitu. Přesto s ním asi vyhraje volby, protože současné Německo potřebuje někoho, kdo ho bude křísit a ne inspirovat. Paní Merkelová by se však měla zamyslet, proč chce být znovu kancléřkou. A pokud to není kvůli reformám, Německo bude mít zásadní problémy.
Merkelová se jistě zapíše do dějin jako první žena v čele Německa. Pokud se ale kdy bude chtít měřit se jmény jako Adenauer nebo Kohl, musí nejdříve o reformách přesvědčit Němce samotné. A kvůli tomu musí být odvážnější, uzavírá The Economist.
Autor: Tereza Vávrová, EUROSKOP