L. Priknerová, P. Zenkner, Euroskop, 29.10. 2015
Parlamentní volby se v Portugalsku konaly již 4. října, novou vládu ale země stále nemá. V zemi doutná politická krize způsobená výsledkem voleb. Dosavadní dvě vládní strany spojené v koalici „Portugalsko vpřed“ sice získaly 36,8 procent hlasů, ale nemají většinu v parlamentu.
Prezident Aníbal Cavaco Silva, jemuž příští rok v březnu končí druhý mandát, v souladu s ústavou a zvyklostmi, pověřil dosavadního premiéra Pedra Passose Coelha sestavením vlády. Jenže ten ze 107 mandáty většinu v 230členném parlamentu prostě vytvořit nemůže. Nemá totiž s kým. Vládnout by mohl pouze jeho menšinový kabinet s tolerancí opozice.
Staronový kabinet by měl v pátek složit přísahu. Očekává se ale, že vláda bude mít jepičí život. Podle dosavadních prohlášení je levicový blok jednotný v tom, že Coelhovi důvěru nevysloví. Lídr opoziční Socialistické strany Antonio Costa, která získala 32,4 procenta hlasů, chce naopak vytvořit koalici s menšími a radikálnějšími levicovými stranami. Jenže tomu zase stojí v cestě prezident.
Socialistická strana Antonia Costy volby nevyhrála, ale má velkou šanci sestavit vládu. V cestě tomu stojí prezident Aníbal Cavaco Silva, který odmítá jmenovat vládu, kde by byla kromě socialistů i radikální levice (foto: čtk)
Prezident Silva nechce u moci radikální levici
„Nad případným dalším postupem prezidenta Cavaca Silvy visí velký otazník, protože již vystoupil s prohlášením, že vládu, v níž budou strany radikální levice, nejmenuje,“ řekl politolog Jan Němec z pražské Vysoké školy ekonomické.
Prezident má při jmenování vlády docela silné postavení. Podle ústavy sice musí přihlédnout k výsledku voleb a konzultovat zástupce parlamentních stran, není však omezen žádnými lhůtami ani počty pokusů.
„Cavaco Silva je známý malou ochotou ke kompromisům. Není tedy vyloučeno, že do konce svého funkčního období ponechá u moci vládu Passose Coelha v demisi,“ řekl Němec.
Portugalsko je příkladem tzv. negativního parlamentarismu, kde vláda nemá povinnost získat výslovnou důvěru legislativního sboru. Na počátku funkčního období ale musí předstoupit před parlament a představit svůj program. Ten může být následně většinou všech poslanců odmítnut, což má za následek demisi vlád.
První pravicový prezident v moderní historii země argumentuje tím, že žádná vláda v Portugalsku nikdy nezávisela na podpoře antievropských sil, jimiž jsou podle něj menší levicové strany, které se stavěly proti přijetí Lisabonské smlouvy nebo za odchod Portugalska z eurozóny.
Levý blok získal 10,2 procenta a 19 mandátů, což je nejlepší výsledek, jakého kdy dosáhl (v minulých volbách to bylo pouze 5,2 %). Strana připomíná španělské Podemos nebo řeckou Syrizu a má poměrně slušnou podporu mezi vysokoškoláky. Požaduje třeba zrušení evropské fiskální dohody o rozpočtové disciplíně.
Druhým uskupením je Koalice demokratické jednoty (8,3 %), jejíž hlavní část tvoří komunisté, kteří odmítají euro nebo členství Portugalska v NATO. Jsou v ní ale i portugalští zelení, kteří ze 17 mandátů získali dva. Faktický levicový blok tak vlastně tvoří čtyři politické strany.
Strategie šéfa opozice
Šéf socialistů António Costa údajně vyjednává vznik vlastní vlády, kde by další levicové strany neměly své stranické zástupce, ale nominovaly pouze nestraníky. „Je otázkou, zda by takový formát vlády byl pro prezidenta přijatelný,“ řekl Němec.
Costa po volbách poměrně jasně vyloučil možnost velké koalice. „Nemyslím si, že by bylo zdravé pro hlavní politické síly sdílet vládní odpovědnost s výjimkou mimořádných situací, jako když by nás napadli Marťané,“ řekl před novináři.
Někteří komentátoři tvrdí, že kdyby Antonio Costa v předvolební kampani dával více najevo svoji ochotu dohodnout se s levicovými radikály, mohl prohrát ještě výrazněji. Podle Jana Němce je tento argument o „zradě voličů“, který používá kromě portugalské pravice i bývalý šéf Evropské komise José Manuel Barroso, nepřesný.
„Současný šéf socialistů už v době, kdy se ve stranických primárkách ucházel o post Coelhova vyzyvatele, hovořil o potřebě hledání širšího konsensu a konci ostrakizace některých stran. Socialisté v předvolební kampani jednoznačně vystupovali proti úsporným politikám pravicové vlády. Za zradu by se tedy spíše mohla považovat tolerance vlády Passose Coelha nebo nějaká forma tzv. velké koalice,“ říká Němec.
Změní se vztah Portugalska k EU?
Od případné vlády vedené Socialisty se prý nedají čekat žádné konflikty ohledně členství Portugalska v EU či eurozóně. „Jako nejsilnější, a možná i jediná strana případné levicové vlády jsou jednoznačně proevropskou stranou,“ řekl Němec.
Případná Costova vláda se určitě bude snažit o uvolnění fiskálních restrikcí s cílem podpořit hospodářský růst v zemi a snižovat nezaměstnanost. Je otázkou, jak se k takovým snahám postaví EU a mezinárodní věřitelé Portugalska.
„Asi úplně nejhorší variantou je nejistota a prodlužování provizoria. „Obě strany – pravice i levice – si přejí ekonomický růst a snižování nezaměstnanosti. Pravice doufá, že se jí to podaří díky stabilizaci veřejných financí cestou snižování výdajů a zvyšování příjmů z daní a prodeje státního majetku, levice chce naopak podporovat ekonomický růst fiskálními impulsy do ekonomiky a větším důrazem na sociální politiku“, analyzuje Jan Němec.
Výsledky voleb v Portugalsku 2015
| Koalice/strana | Procenta získaných hlasů | Počet křesel |
| Portugalsko vpřed (Sociální demokracie + Lidová strana) | 38,6 % | 107 (89+18) |
| Socialistická strana | 32,3 % | 86 |
| Levý blok | 10,2 % | 19 |
| Koalice demokratické jednoty (Portugalská komunistická strana+ Ekologická strana Zelení) | 8,3 % | 17 (15+2) |
| Lidé- zvířata- příroda | 1,4 % | 1 |
Zdroj: Parties and Elections in Europe
Hlavní hráči portugalského patu
Aníbal Cavaco Silva
Prezident Portugalska od roku 2006, podruhé zvolen v roce 2011. Mezi lety 1985 až 1995 zastával funkci portugalského ministerského předsedy. Je vnímán jako politik, který se podílel na integraci Portugalska do EU a do eurozóny.
Pedro Passos Coelho
Předseda Sociální demokracie (do stejného tábora patří i prezident). Premiérem se stal v roce 2011. Za jeho vlády došlo k sérii škrtů a reforem, včetně zvýšení daní, aby Portugalsko v dluhové krizi dosáhlo na finanční pomoc od EU a MMF.
Antonio Costa
Předseda Socialistické strany, mezi lety 2007-2015 starosta Lisabonu. Byl také europoslancem, v roce 2004 zvolen jedním z jeho místopředsedů. Má zkušenosti z levicových vlád – byl ministrem pro parlamentní záležitosti (1997-1999), ministrem spravedlnosti (1999-2002) a ministrem pro státní a vnitřní administrativu (2005-2007).
Autor: L. Priknerová, P. Zenkner, Euroskop
