Petr Pospíšil, Euroskop, 24. 1. 2017
Poté, co na začátku listopadu loňského roku Vrchní soud ve Spojeném království vydal rozsudek, ve kterém stanovil, že kabinet premiérky Theresy Mayové k formálnímu zahájení procesu vystoupení z EU potřebuje předchozí souhlas Westminsterského parlamentu, vyvolalo toto rozhodnutí velké překvapení. Britská vláda se s tímto výsledkem nehodlala smířit a podala odvolání k Nejvyššímu soudu, nejvýznamnějšímu soudnímu orgánu ve Velké Británii. Ten 24. ledna rozhodl o odmítnutí tohoto odvolání.
Iniciátory původní žaloby byli investiční manažerka Gina Millerová a kadeřník Deir Tozetti Dos Santos. Millerová ve svém projevu bezprostředně po vyhlášení rozsudku uvedla, že se „nejedná o vítězství pro ni, nýbrž pro britskou ústavu, zákony i způsob života“. Jakožto absolventka právnického studia připomněla, že britská ústavní tradice je založena na principu suverenity parlamentu v otázkách, v nichž jde o přiznání či odjímání práv.
Rozhodnutí o vystoupení z EU do takové kategorie záležitostí spadá, protože je pravděpodobné, že pomyslnou daní, kterou bude muset Británie za svůj krok zaplatit, bude omezení možnosti využívat volný pohyb osob v rámci vnitřního trhu pro britské občany.
Investiční manažerka Gina Millerová zvítězila se svou žalobou i u Nejvyššího soudu. Zdroj: čtk
Rozhodovat o právech občanů bez souhlasu parlamentu nelze
Soudci s Millerovou ve značné míře souhlasili, byť rozsudek nebyl jednomyslný, nýbrž v poměru osmi ku třem. V rozsudku zdůraznili, že spuštění mechanismu předvídaného článkem 50 Smlouvy o Evropské unii je zásadním rozhodnutím měnícím ústavní pořádek – a taková podle většiny soudců musí podléhat předchozí autorizaci parlamentem. Bez souhlasu parlamentu není možné ani učinit takový krok, který by měl za následek omezení práv pro občany monarchie, v čemž se s žalobkyní naprosto ztotožnili.
Ačkoli má rozsudek mimořádný význam pro vývoj a kontinuitu ústavních tradic ostrovního státu, v rovině „pragmaticky politické“ patrně takové důležitosti nenabude. Britský ministr pro vystoupení z EU, David Davis, po zveřejnění verdiktu uvedl, že vláda okamžitě zahájí přípravu stručného zákona, aby bylo možné samotný proces „brexitu“ v avizovaném březnovém termínu skutečně zahájit. Připomněl též, že to, jestli bude brexit skutečně dokonán, je nade vší pochybnost, neboť Británie překročila bod, „ze kterého již není návratu“.
Význam rozsudku pro brexit? Překážka ano, slepá ulička ne
Kabinet Theresy Mayové před sebou nyní nemá jednoduchou situaci, pokud chce původně ohlášený březnový termín zahájení „výstupových rozhovorů“ stihnout. Britský legislativní proces to však nerealistickým nečiní – parlament může například zkrátit lhůty mezi jednotlivými fázemi schvalování.
Ačkoli úterní rozsudek Nejvyššího soudu proces formálního zahájení brexitu nepochybně ztíží, jeho zastavení či znemožnění to s největší pravděpodobností znamenat nebude. Ani v Dolní sněmovně, ani ve Sněmovně lordů rozložení sil a motivace jednotlivých politických stran nenasvědčují tomu, že by parlament vystavil vystoupení země z EU červenou.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
