Petr Pospíšil, Euroskop, 6.9.2017
Britská pobočka mezinárodní konzultační a auditorské společnosti KPMG v létě letošního roku v rámci průzkumu veřejného mínění shromáždila odpovědi dvou tisíc pracovníků ze zemí EU působících ve Velké Británii a polovičního množství respondentů žijících v deseti unijních členských státech, z nichž migrace za lamanšský průliv dosahuje nejvyšších hodnot.
Na území monarchie v současné době pracuje 2,4 milionu unijních pracovníků, což statisticky odpovídá každému čtrnáctému pracovníkovi v zemi. Mezi nejčastějšími profesními oblastmi, ve kterých se unijní pracovníci uplatňují, figurují zdravotní péče či pohostinské služby.
Téměř polovina (45 procent) dotazovaných občanů EU ve Velké Británii plánuje i nadále zůstat, relativně vysoký (35 procent) je ovšem počet těch, kteří zvažují svůj odchod. Pouze 8 % unijních pracovníků v průzkumu vypovědělo, že má v úmyslu ostrovní stát opustit. Případný odliv nejbolestněji pocítí hlavní město Londýn a Skotsko – oblasti, v nichž je dle průzkumu pro odchod rozhodnuto či o něm alespoň uvažuje 46 procent unijních občanů.
Brexit se na struktuře migrace již projevil
Podle dat britského statistického úřadu (Office for National Statistics) se již změna migračního vývoje daná brexitem projevuje – od března 2016 do března 2017 počet občanů jiných členských států EU přicházejících do Británie poklesl o 51 tisíc na 127 tisíc příchodů, tedy nejnižší počet od roku 2013. Počet odchodů se v tomtéž časovém období naopak o 33 tisíc lidí zvýšil na hodnotu 122 tisíc lidí emigrujících z Velké Británie.
Z britské perspektivy je alarmující fakt, že největší riziko odchodu dle průzkumu lze evidovat u mladších, vzdělanějších osob či osob s vyššími příjmy. O odchodu vážně uvažuje polovina dotázaných absolventů doktorského studia. O emigraci nejvíce uvažují absolventi studia informačních technologií, práva či byznysových služeb.
Británie nadále představuje třetí nejatraktivnější destinaci v Evropě
Ačkoli podle průzkumu drobným způsobem vzrostl počet těch, kteří vnímají Velkou Británii jako méně atraktivní místo k životu, stále je žádanou destinací pro dvě třetiny potenciálních unijních pracovníků žijících v zemích zbývající „sedmadvacítky“. 71 procent unijních občanů na britské půdě ji stále považuje za velmi či relativně atraktivní, na kontinentě stejný závěr vyznává 67 procent jejich dotázaných spoluobčanů.
Monarchie zůstává třetím nejžádanějším místem k životu v Evropě, hned za Německem a Švédskem. Více než polovina respondentů vypověděla, že naskytla-li by se jim vhodná příležitost, do Velké Británie by se za prací vypravili. Jako největší lákadla Evropané vnímají pracovní příležitosti, rozmanitou kulturu a otevřenou společnost.
Evropané se cítí méně vítáni, chtěli by podporu zaměstnavatelů
Brexit však vliv na veřejné mínění evropských občanů působících v Británii nepochybně zanechal, což dokazuje nejčastější odpověď na další otázku – z těch unijních občanů, kteří zvažují odchod z Britských ostrovů (či žijí v ostatních unijních státech a kvůli brexitu se vzdali myšlenek na stěhování do Británie), polovina uvedla, že se cítí v ostrovním království „méně vítáni a oceňováni“.
Od svých zaměstnavatelů by unijní pracovníci chtěli slyšet více solidarity a morální podpory. 51 procent respondentů by chtělo slyšet od svých britských zaměstnavatelů, že stojí o jejich setrvání. Bezmála dva z pěti dotázaných (39 procent) by si přáli, aby britští zaměstnavatelé tento zájem deklarovali veřejně.
Stávající návrh (představený premiérkou Mayovou) „po-brexitového“ uspořádání práv unijních občanů, kteří v současné době žijí ve Velké Británii, přílišný vliv na názory či rozhodování evropských pracovníků nemá – což potvrdilo přes polovinu respondentů.
Evropští pracovníci si přejí zůstat pod ochranou Soudního dvora
Pravděpodobným jablkem sváru však bude otázka (ne-)zachování pravomoci Soudního dvora Evropské unie. Třebaže britská vláda opakovaně dala najevo, že „soudci z Lucemburku“ nebudou moci rozhodovat ve věcech týkajících se ostrovního státu, devět z deseti unijních pracovníků za lamanšským průlivem by právní ochranu garantovanou Soudním dvorem uvítal.
Celou studii si můžete přečíst zde.
Autor: Petr Pospíšil, Euroskop
