Euroskop, European Council on Foreign Relations, 6. 8. 2018
V současnosti jsou často skloňovány debaty o jednotě EU, unijní politice a otázce budoucího prohlubování evropské integrace. Ať již se jedná o otázky obchodu a hospodářství, bezpečnosti či azylového systému. Existuje však skutečná unijní jednota a ochota k hlubší integraci? Jak chápou jednotlivé členské státy samy sebe a jak jsou naopak vnímány svými unijními protějšky?
Otázkou, jak se jednotlivé členské země vzájemně vnímají, se zabýval think-tank European Council on Foreign Relations. Ten v rámci projektu Rethink: Europe zkoumal to, do jaké míry se unijní státy EU vzájemně vnímají jako proevropsky orientované a do jaké míry je ostatní členové Unie chápou jako spíše rezervovanější k další evropské integraci.
V rámci výzkumu bylo osloveno více než tři tisíce respondentů z řad vládního sektoru, národních expertů či zástupců z think-tanků napříč EU. Ti se poté v první části výzkumu vyjadřovali i k tomu, jak proevropsky vidí ostatní unijní země a stát, který zastupují.
Ve druhé části pak dotázaní hodnotili, jaký vliv na evropské dění mají jednotlivé členské země, přičemž i zde se vyjadřovali k tomu, jak v této záležitosti vidí svou vlastní zemi.
Prointegračně jsou nejvíce vnímány Německo, Francie a Belgie
Z první části výzkumu (graf č.1) vyplývá, že respondenti považují pouze čtyři členské země za podporující hlubší evropskou integraci. Za tyto státy dotázaní nejčastěji označili Francii, Německo, Belgii a Lucembursko, které dohromady získaly 47 % hlasů (získaly 15, 13, 10, resp. 9 % hlasů respondentů).
Na druhé straně pomyslného spektra se umístila nepřekvapivě Velká Británie, a také Polsko, Maďarsko a Česká republika.
Zajímavý je výsledek Itálie, která v celkovém výsledku získala 5 % hlasů. V rámci zástupců ze států tzv. zakládající šestky však obdržela 9 %, což je prakticky dvojnásobek. Spoluautor výzkumu Josef Janning k Itálii poznamenal, že: „(politické) elity v centru EU mají obecně větší tendence k tomu, že uznávají historickou roli a integrační snahy Itálie, jako jedné ze zakládajících zemí, nežli je tomu třeba u států, které se k Unii připojily později.“
Rozdíl mezi vnímáním sebe a okolních zemí
Všeobecným trendem napříč státy EU je také to, že zástupci jednotlivých zemí své státy vnímají více prointegračně orientované, než jejich zemi vnímají kolegové z ostatních členských.
Tato obecná tendence je nejmarkantněji pozorovatelná u Kypru či Rumunska. Naopak poměrně vyrovnané je vnímání Švédska, Chorvatska či Dánska (bez hodnocení míry, jak prointegračně jsou státy chápány).
U Francie, společně třeba s Nizozemskem, pak je situace taková, že jsou partnery vnímany více integračně orientované, nežli ony vidí samy sebe.
Graf č. 1
Tmavě modrá barva značí to, jak prointegračně hodnotí zemi ostatní členské státy, světlě modrá pak to, jak státy vnímají samy sebe. Zdroj: ECFR
Německo a Francie vnímány jako nejvlivnější země Unie
Druhá část výzkumu (graf č. 2) se zaměřila na vnímání toho, jak vlivné jsou státy na evropské úrovni a do jaké míry mohou ovlivňovat směřování evropské politiky. I zde oslovení respondenti hodnotili jednak otázku vnímání vlivu jednotlivých států a pak také to, jak vlivnou vidí svou vlastní zemi.
Opět je zde patrný leadership německo-francouzského tandemu, s tím rozdílem, že si obě země oproti první otázce prohodily pořadí, když obdržely 21, resp. 19 % hlasů. Mezi další vlivné státy respondenti zařadili Nizozemí a odcházející Spojené království.
Jako nejméně vlivné státy pak byly označeny Kypr, Lotyšsko, Malta a Slovinsko. Co se týče vlivu na formování evropské politiky, Česká republika se umístila ve druhé polovině, což ji řadí mezi méně vlivné státy.
Přemíra sebedůvěry a hodnocení svého vlivu v EU
V otázce, jak vlivný vidí respondenti svůj domovský stát, je na prvním místě opět Francie a Německo. Dále pak respondenti v rámci sebehodnocení zmiňovali Nizozemí, Itálii či Španělsko. I zde se ČR nachází ve spodní části, co se zisku procent týče.
Zajímavé je ale pozorovat rozdíl mezi tím, jak je země vnímána partnery, a jak chápe sama sebe. Nejmarkantnější je to u Irska, jak poznamenává spoluautor výzkumu J. Janning. Janning si irskou situaci vysvětluje „důležitostí otázky irské hranice, která je jedním z klíčových témat brexitu.“ Irsko se zde může vnímat jako důležitý hráč, zejména v tématu budoucího hraničního režimu.
Znatelný rozdíl mezi sebevnímání i chápáním ze strany kolegů je také u Španělska, Švédska či Portugalska. Autoři výzkumu to hodnotí jako přehnanou sebedůvěru ve svůj vliv oproti tomu, jak stát chápán ostatními. Vyrovnanost mezi svým a pohledem ostatní pak je zřetelná u Francie, Německa a relativně také u Velké Británie.
Graf č. 2
Mezi státy s největším vlivem na evropskou politiku jsou vnímány Německo, Francie či Nizozemí. Jako nejméně vlivné pak respondenti označili Maltu či Slovinsko. Zdroj: ECFR
Autor: Euroskop
