Euroskop, European Council on Foreign Relations, 7. 8. 2018
Britský think-tank European Council on Foreign Relations nedávno uveřejnil výsledky studie, která zkoumala vytváření koalic mezi unijními zeměmi. Výzkum sledoval, jaké státy k sobě mají v rámci spolupráce nejblíže, jaké dlouhodobé koalice se tvoří nejčastěji a které státy jsou ve vytváření koalice spíše flexibilní. Studie také zkoumala geografické hledisko a jeho vliv na tvorbu koalic.
V EU se za dobu její existence vyvinula určitá forma politického systému, který je tvořen unijním institucionálním rámcem. Evropské právo, společné jak pro malé, tak velké členské státy, je nastaveno tak, že do jisté míry zvýhodňuje menší unijní země a ty větší naopak omezuje vládou práva, aby svého (silnějšího) postavení nezneužily.
Přirozeně zde tedy existují tendence malých zemí spolupracovat proti těm větším, avšak taková kooperace nemusí být pravidlem. Nelze tedy tvrdit, že by koalice byly tvořeny jen mezi malými státy proti velkým či naopak.
Ačkoliv existují stálejší formy koalic, zejména mezi státy, které spolu sousedí, neznamená to, že by se v čase neměnily. Mění se v závislosti na politických tématech a samozřejmě také na střídání vlád v jednotlivých zemích.
Tvorba koalic a národní zájem
Výzkum se zabýval především tvorbou dvoučlenných koalic. V první části se věnoval otázce společných (národních) zájmů a tomu, jak úzce státy spolupracují. Druhou zkoumanou otázkou bylo, zdali jsou si státy v rámci koalice rovnocenné a v poslední části pak respondenti odpovídali, jaký stát je v otázce spolupráce nejvíce zklamal.
Úvodem byly respondentům – expertům a tvůrcům evropské politiky z jednotlivých unijních zemí – položeny následující otázky:
- Kterou členskou zemi Vaše vláda nejvíce kontaktuje v otázkách týkajících se EU?
- Se kterou členskou zemí sdílíte nejvíce dlouhodobých zájmů?
- Která členská země má k Vaší vládě nejvstřícnější vztah a nejlépe se Vám s ní spolupracuje?
Mezi koalice, které spolu nejvíce komunikují, mají společné dlouhodobé zájmy a mají k sobě blízký vztah lze zařadit dvojice Francie-Německo, Německo-Nizozemsko, Česká republika-Slovensko, Polsko-Maďarsko a Švédsko-Finsko.
Ke státům, které tvoří Visegrádskou skupinu, pak autoři dodávají, že: „Jsou schopny úzké spolupráce i nad rámec uvedených dvojic.“ Na druhou stranu však autoři výzkumu poznamenali, že ačkoliv jsou státy V4 schopny velmi úzce kooperovat, zejména v případech, kdy společně nesouhlasí s určitou politikou, nejsou však s to nalézt jiné řešení a přijít se společnou alternativou.
O něco méně, avšak stále silně a stabilně spolupracují také Řecko a Kypr nebo třeba pobaltské státy Estonsko-Lotyšsko. Spíše slabé partnerství pak bylo zaznamenáno u dvojic Francie-Itálie či Belgie-Lucembursko.
Existují však i země, které nemají stabilní spojence a nelze je zařadit do žádné z uvedených koalic. Mezi ně autoři řadí např. Rakousko, Irsko či Bulharsko s Rumunskem. Ty mají spíše slabé vazby na konkrétní stát, a hledají spojence spíše ad hoc a to dle konkrétní politické otázky.
Nejužší spolupráce je dle výzkumu patrná u Francie-Německa, Polska-Maďarska či České republiky-Slovenska. Zdroj: ECFR
Rovnocennost v rámci koalice
Studie se rovněž zabývala otázkou, jaké druhy koalic a spolupráce existují. Ve výsledku jsou koalice děleny na ty, které jsou založeny na rovnocenném partnerství a na ty, v nichž jeden stát má od spolupráce větší očekávání, než stát druhý.
V prvním případě je typická koalice Německa-Francie, kdy se země vzájemně respektují, pravidelně spolu komunikují, partnerství je rovnocenné a snaha o spolupráci je oboustranně pozorovatelná. Jako další příklady jsou uvedeny koalice Polsko-Maďarsko a Česká republika-Slovensko.
Ve druhém případě autoři uvádí koalici Dánsko-Švédsko, kdy Dánsko má větší tendenci se obracet na Švédsko, avšak Švédsko ke spolupráci upřednostňuje spíše Finsko či Německo. Podobný fenomén pak je pozorovatelný u Irska a Británie. Dublin v rámci spolupráce často kontaktuje Londýn, u toho však reciprocita chybí, přičemž má tendenci se obracet na jiné unijní partnery.
Diagramy značící rozdělení států a existující koalice členských států. Zdroj: ECFR
Očekávání a zklamání
Poslední část výzkumu se věnovala tomu, jaká očekávání od ostatních jednotlivé státy měly, resp. které státy je nejvíce v rámci možné spolupráce zklamaly. Francouzští experti zmiňovali zejména Polsko, němečtí respondenti pak jmenovali Velkou Británii či Maďarsko. Maďarsko je pak zdaleka nejčastěji uváděnou zemí, co se zklamání týče.
Budapešť vystřídala Atény, když to v roce 2016 právě Řecko, které bylo označování za „problematickou zemi.“ Bylo tomu tak primárně v souvislosti s ekonomickou situací a nutností půjček řecké vládě. Země V4 jsou pak dle výzkumu nejvíce zklamány z Francie, Německa či Británie. Zde autoři poznamenávají, že to je dáno především postojem Budapešti a Varšavy k Berlínu a Paříži.
Jako další příklady pak autoři zmiňují zklamání Španělska z Belgie, Slovinska z Chorvatska či Bulharska a Rumunska z Nizozemí. V prvním případě je tomu tak s ohledem na pobyt katalánského expremiéra Carlese Puigdemonta v Belgii. Slovinsko a Chorvatsko pak mají neshody ohledně územních nároků v Adriatickém a posledně jmenovaný případ se týká otázky vstupu Rumunska a Bulharska do Schengenu, se kterým Nizozemsko nesouhlasí.
Autor: Euroskop
