Tomáš Němeček, Hospodářské noviny, 9. června 2009
Výsledky těchto eurovoleb jsou tři. Za prvé: Ačkoli pravomoci Evropského parlamentu rostou, volební účast nadále klesá. Za druhé: Ačkoli jsme v těžké ekonomické krizi, Evropané hlasovali pro umírněný pravý střed, nikoli levici. A za třetí: Ačkoli se kdekdo už předem děsil, jaké obskuranty zase vyšlou do Bruselu nové členské země, tentokrát převládly protestní hlasy na Západě.
A pak je tu možná ještě čtvrtý, malý dílčí výsledek. Projekt irského podnikatele Ganleyho na celoevropskou „protilisabonskou stranu Libertas shořel jak papír. Do Bruselu se nedostal dokonce ani on sám.
Kdepak neoliberalismus
Největším překvapením je pochopitelně těžká prohra eurolevice. Nezískala ani jeden stát z velké šestky a její zastoupení se patrně smrskne z 217 na odhadovaných 159 křesel. „Byla to těžká noc, uznal vůdce klubu, německý sociální demokrat Martin Schulz (ano, zvlášť pro Schulze: jeho šance, že bude zastupovat Německo v Evropské komisi, se znatelně snížily).
Vážně: nedokáže-i eurolevice nalákat na jistoty v době krize a z opozičních pozic, kdy tedy? Nejnápadnější je to ve Francii, kde ji Sarkozyho UMP porazila – měřeno v procentech – 28:17 (a dohnali ji skoro i zelení Daniela CohnBendita s téměř 16 %), a v Německu, kde ji křesťanská pravice Angely Merkelové předstihla o parník, konkrétně 38:21. V Itálii vyhrál Berlusconi 35:26, v Polsku levice jen přihlížela duelu vládních liberálů s opozičními národními konzervativci.
Berlínský Tageszeitung, který věru pravici zrovna nefandí, například míní, že Němci dali přednost „neoliberálním idejím před silným státem: „Může to znít banálně, ale když jsou firmy a banky na pokraji bankrotu, lidé hlasují pro strany, které považují za kompetentnější v ekonomice. Krize udělala z lidí konzervativce. Pro SPD je to katastrofa: nedokázala zmobilizovat své voliče, jakkoli se tvářila jako obránce dělnické třídy.
Je to jedno z vysvětlení, ale… Sarkozy slibuje ochranu pracovních míst, „sociálně tržní ekonomiku a ještě vysál konkurentům jedno spolehlivě strašidelné téma: vyslovil se proti vstupu Turecka do Evropské unie.
O ochraně dělníků před konkurencí zvnějšku mluví i Silvio Berlusconi. A nevidělo snad celé Německo, jak kancléřka „zachránila Opel? Kdepak vítězství neoliberalismu: kontinentální pravice se posunula do středu.
12 hrozných pravičáků
Je tu ještě jedno vysvětlení: možná to eurolevice prostě přehnala s negativní kampaní. Nešlo jen o českou specialitu (i když mozkový trust ČSSD, který vytvořil plakát se Zahradilem, Topolánkem a Georgem Bushem „Krizi jsme zavinili společně, by za urážku inteligence voličů měl jíst týden vajíčka). Nezvykle agresivní byli i němečtí sociální demokraté s plakáty typu „Finanční žraloci volí (rozuměj: „neoliberální) FDP.
Evropští socialisté si porážku zaslouží za jeden z nejhanebnějších tahů, totiž celoevropský seznam „12 hrozných kandidátů. Hanebné na něm bylo míchání hrušek s jablky: vedle odpuzujícího zpochybňovače holocaustu Nicka Griffina z Britské národní strany zařadili „zlé muže jednotlivých stran (třeba Hynka Fajmona z ODS, který trpí utkvělou, ale neškodnou představou, že koruna je cosi jako libra) a pak politiky, jejichž jediným hříchem byla kritika postkomunistů. Například Slovák Peter Šťastný ze SDKÚ, a především „Žena Evropy 2008, Rumunka Monica Macoveiová.
Za zařazení Macoveiové do společnosti rasisty Griffina by se eurosocialisté měli ještě omluvit. Jako ministryně prosazovala boj s korupcí, přísnější zákon proti střetu zájmů (leckdo v Bruselu říká, že jen díky jejímu nasazení se Rumunsko šťastně v poslední chvíli prosmýklo do EU), ovšem – ó, hrůzo – její prokurátoři si dovolili obvinit z korupce bývalého premiéra Adriana Nastaseho, dříve komunistu, dnes vlivného eurosocialistu (parlament ho však nezbavil imunity).
Je celkem spravedlivé, že hned devět kandidátů z „černé listiny uspělo. Bohužel i Griffin.
Nemáme náladu
Bylo by hezké uvěřit, že v těchto eurovolbách vyhrálo „řešení nad „strašením. Jenže to by nesměly na Západě tak zřetelně uspět protiimigrantské strany (Británie, Nizozemsko, Rakousko. V krizi se Východ přimknul k Evropě a odmítl tvrdé euroskeptiky; Západ sice na evropský projekt nezanevřel, ale odmítl tvrdé eurofederalisty. Chorvatsko bude mít štěstí, když ještě proklouzne; na další rozšiřování nemá EU náladu.
Autor: Tomáš Němeček