Martin Ehl, Hospodářské noviny, 29. prosince 2009
Jsou mladí, plní síly, ideálů, jsou zvyklí na Evropu bez hranic, znají jazyky a mají vzdělání, o kterém se jejich otcům a dědům ani nesnilo. Jenom nemohou najít práci a je jich čím dál víc.
V Evropě a Spojených státech vyrůstá a končí školy nová generace, která hledá svoji první práci v nejméně vhodnou dobu. Označení ztracená se pro ni nabízí jaksi samo. Nezaměstnanost mezi mladými do 25 let rostla letos v unii dvojnásobnou rychlostí oproti celkovému průměru, za mořem byla o chlup rychlejší než průměr. Může za to opravdu jen krize?
Pouze do jisté míry. V liberálních pobaltských ekonomikách vrcholí příliv mladých, zrozených v babyboomu revolucí na konci 80. a počátku 90. let, kteří jako první generace nejsou zdeformováni komunistickou výchovou.
Ale ve Španělsku nebo Itálii mladí nemohou ve zkostnatělých režimech pracovního práva najít stabilní práci už řadu let. Tam byl naopak jistou anomálií ekonomický růst, který umožnil zaměstnat, dočasně a za nikoliv vysoké mzdy, čerstvé absolventy. Když růst skončil, byli mladí spolu s imigranty první, kdo šel. Podobně si hlídají místa v Portugalsku nebo ve Francii. Frustrace mladých lidí byla jednou z hnacích sil loňských nepokojů v Řecku.
V Bonnu 10. prosince 2009 protestovalo okolo 3 000 studentů za jiný vzdělávací systém. Na transparentu stojí: Kdo otevírá školu, zavírá vězení. Foto čtk
V Česku se lidé za prací tradičně nestěhují. Polskou a slovenskou vlnu pracovní emigrace pohltila před čtyřmi lety západní Evropa, která je teď sama v problémech.
Ve střední Evropě může navíc nastat další problém: mladí nezaměstnaní voliči budou příští rok, který je téměř všude volební, náchylnější věřit populistům či extremistům, kteří jim na složitý problém nabídnou jednoduché řešení.
Za Atlantským oceánem, kde musejí studenti – narozdíl od většiny Evropanů – splácet půjčky na studia, se hovoří o tom, že najít práci je pro mladé nejhorší od dob Velké deprese ve třicátých letech minulého století.
Brusel ani Barack Obama se zatím speciálně problémem ztracené mladé generace nezabývali. Ale měli by, než si nahromaděná frustrace nejlépe vzdělané a zcestovalé generace od druhé světové války najde nějaký nebezpečný ventil. Nebo než si někdo – třeba zkrachovalý malíř – najde ji. Zorganizovat cokoli je v době facebooku, twitteru a dalších udělátek hračka.
Autor: Martin Ehl
