Povede arabský exodus k přerozdělování imigrantů?


Hana Kopecká, Euroskop, 28. února 2011

Jižní Evropa čelí nebývalému náporu imigrantů. Ze čtyř tisíc uprchlíků z nepokoji zmítaných arabských států míří většina do Itálie. Další imigrační vlna z východní Afriky paralelně zatěžuje Řecko. Evropská komise označila současný stav za alarmující a synchronizaci evropských azylových politik za nevyhnutelnou. Může situaci vyřešit rozdělení imigrační zátěže mezi sever a jih?

Pro tisíce ilegálních přistěhovalců je Řecko vstupní branou do EU. Podle oficiálních statistik jich za poslední dva roky takto přicestovalo na 200 000. To představuje 80 procent všech ilegálních imigrantů a meziroční nárůst o 369 procent, píší Financial Times. Už tak kritickou situaci komplikuje postoj Turecka, které odmítá přijímat běžence zpět. Evropský soud pro lidská práva před měsícem doznal, že v řeckých internačních táborech panují žalostné podmínky a ponižující zacházení. Ještě před jeho rozhodnutím přestala řada členských států vracet uprchlíky zpět do Řecka. Z humanitárních důvodů tak cíleně porušily Dublinskou úmluvu, podle které musí být žadatelé o azyl zadrženi v první zemi vstupu.

Maroni, Itálie

Neprojdou. Italský ministr vnitra Roberto Maroni čelí další krizi. Itálie bojuje s přílivem imigrantů již dlouhá léta. Současná krize v severní Africe vyvolává u italské vlády nervozitu (Reprofoto)

Imigrační provokace

Ilegálním přistěhovalcům v Řecku vyhovují laxní hraniční kontroly, méně už azylová byrokracie, která je pomalá, pochybná a vykazuje nižší procento schválených případů než u ostatních členských států. V Athénách se tak nacházejí stovky tisíc cizinců bez jasného statutu. Mezi žadateli o azyl jsou Afghánci, Iránci a Pákistánci, ale i Somálci Konžané a Eritrejci. Loni překročilo řecko-tureckou hranici celkem 47 000 uprchlíků, v roce 2009 dokonce o sto tisíc více.

Athény doufají, že příliv imigrantů zredukuje spolupráce s Tureckem, které doposud situaci spíše komplikovalo. Naposledy zavedením bezvízového styku se svými sousedními státy. Tento krok měl zlepšit vztahy Ankary s arabskými zeměmi v regionu. Dost možná se jednalo o revanš za řecká imigrační opatření, spekuluje internetový portál Allvoices. Nejznámější z nich je plot podél řecko-turecké hranice, podle řeckého ministra vnitra zcela legitimním opatření. Ilegální imigraci z Turecka už nelze déle tolerovat a je povinností vlády, aby ji zastavila, řekl Christos Papoutsis pro BBC. Po protestech se bariéra nakonec scvrkla na nejrizikovější úsek pomezí, což jen potvrdilo převažující záměr provokace nad efektivním anti-imigračním opatřením. Ploty mohou být krátkodobým východiskem, ale problém přistěhovalectví neřeší, komentovala řeckou iniciativu eurokomisařka pro vnitro Cecilia Malmström.


Není Schengenu bez eura

V Řecku v současnosti dochází k napětí hned dvou evropských projektů – eura a Schengenu. Špatný stav veřejných financí a nefunkční hraniční kontroly narušily oba dva. Oprava děravých hranic je kvůli přísným rozpočtovým opatřením daleko obtížnější. Řekům by však mohla pomoci skutečnost, že v boji proti ilegální imigraci už nejsou sami. V minulých týdnech se otevřela další fronta, tentokrát ve středozemí, kde vypukla vlna arabských revolucí. Na tu reagovala Evropa nejen podporou demokratizace, ale také obavami před uprchlíky.

Unijní imigrační politika se neopírá o spolupráci s demokratickými silami, ale s diktaturami severoafrických států. Jejich pád pro Evropu znamená imigrační katastrofu, prohlásila německá europoslankyně Francziska Brantnerová. K běžencům, které nepokoje vyhnaly z domovů, se přidávají další, kteří jsou pouze nespokojeni. Ať už chtějí žít v bezpečí, nebo jen lépe, všichni se snaží usadit co nejblíže původnímu domovu – a nejblíže je Evropa, přesněji Itálie.


Maroni: Chcete naše přistěhovalce?

Od svržení tuniského prezidenta Ben Aliho dorazilo do Itálie přes 4000 uprchlíků. Není v našich silách příliv imigrantů dlouhodobě absorbovat, proto žádáme Unii o pomoc s tímto břemenem, řekl minulý čtvrtek tamní ministr vnitra a přední člen nacionalistické Ligy severu Roberto Maroni. Skrze Itálii může mít arabské politické zemětřesení důsledky pro celou Evropu, varoval. Těch si jsou silně vědomy i ostatní členské státy, kde by přerozdělování imigrantů způsobilo současným vládám rozsáhlé politické škody. Švédsko loni přijalo 32.000 uprchlíků a nikdo nám nepomáhal, uvedl tamní ministr pro přistěhovalectví. Podobně se vyjádřili i Němci a Rakušané.

Na přerozdělování uprchlíků tak nejspíš nedojde. Současná situace by však mohla přispět k reformě evropského azylového systému. Na její nutnosti se ve středu shodli ministři vnitra středomořských států, kteří se na pozvání Silvia Berlusconiho sešli v Římě. Nadto požadují vytvoření azylového fondu solidarity, tedy jakési obdoby unijních povodňových sbírek, která má fungovat jako prevence humanitárních krizí. Očekáváme, že se připojí také další státy. Tisíce lidí, kteří utíkají do Itálie, směřují dále do Evropy, proto je společná azylová strategie nezbytná, prohlásil Maroni. Dotkl se tak vzájemného vztahu dvou imigračních opatření, Schengenské dohody a Dublinské úmluvy. Ta uprchlíkům přikazuje požádat o azyl v prvním místě vstupu na unijní půdu, tedy zpravidla ve středozemí.


Schengen versus Dublin

Podobně jako v případě dluhové krize potřebují země, které se potýkají s imigrační pohotovostí, pomoc z Bruselu. Lékem na bolesti středomoří může být nejen jednotný azylový systém, ale také větší synchronizace imigrační politiky a minimalizace rozdílů mezi členskými státy. Společný podíl na sdílení uprchlické zátěže by pomohl zejména jihoevropským zemím. Těm v dobách imigrační krize nezbývá, než Dublinskou úmluvu porušit. Sever se však obává, že tato politika jenom povzbudí další export jižanských problémů. The Economist proto navrhuje bolestivý kompromis: Pokud si chtějí státy jižní Evropy odlehčit porušením Dublinské úmluvy, měly by na oplátku akceptovat přechodné porušení Schengenu a návrat hraničních kontrol.

Autor: Hana Kopecká, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality