Hana Kopecká, EUROSKOP, 7. září 2011
Podle Joschky Fischera může krize společné měny evropský integrační projekt zcela zničit. Odhalila totiž chyby v konstrukci eurozóny, které jsou v první řadě politické. Maastrichtská smlouva založila měnovou unii, ale politické společenství, které je nezbytným předpokladem jejího fungování, zůstalo jen slibem. Na jeho neexistenci teď doplácí společná měna a země, které jí přijali, myslí si někdejší šéf spolkové diplomacie.
Motor Evropy musí fungovat
Eurozóna stojí na vratkých základech konfederace – členové jsou vázáni jak společnou měnovou unií, tak vlastní fiskální suverenitou. Podle Fischera je takový model v době krize nefunkční, protože neřeší otázku suverenity a tedy ani moci a legitimity. Tento názor dokládá na příkladu Spojených států, kde po válce za nezávislost selhalo volné společenství kolonií, což později vedlo k úplné federalizaci.
Evropa si tedy musí vybrat. Současný chaos a další prodloužení krize, konec měnové unie a s ním i zánik celého projektu, nebo skutečná ekonomicko-politická integrace, nabízí další možné cesty Fischer. Protože poslední variantu evropští představitelé z nedostatku domácí podpory odmítají, volí Brusel strategii vyčkávání. Ta už stačila přinést negativní důsledky. Nerozhodnost narušila integrační základy, tedy francouzsko-německé partnerství i transatlantské spojenectví, které zajistily bezprecedentní období míru a prosperity, říká Fischer a varuje, že zůstane-li krizí zasažená Francie bez německé podpory, bude katastrofa evropského projektu dokonána.
Neopouštějme transatlantské přátelství
Na druhé straně Atlantiku snižuje recese v kombinaci se slabým hospodářským růstem americké bezpečnostní závazky. Washington se bude od Bruselu stále více distancovat a zaměří se na pacifickou oblast. To pro nás Evropany, s neklidnou jižní a východní hranicí, znamená další bezpečnostní problém, na který nejsme přepraveni, vysvětluje bývalý šéf diplomacie, podle kterého vojenská slabost Evropy transatlantské partnerství jen dále podkopává.
Další hrozbou pro spojenectví s Washingtonem je nový světový pořádek, charakteristický stále agresivnějším americko-čínským dualismem. Tato rivalita se projeví především v oblasti politické, ekonomické a normativní sféry vlivu, ale intenzita čínského zbrojení naznačuje, že bude mít i bezpečnostní rozměr.
Peking se bude snažit Brusel do této globální hry zatáhnout. Už s tím ostatně začal, když premiér Wen Ťia-Pao nabídl zadluženým evropským zemím velkorysé úvěry, popisuje Fischer čínské námluvy a dodává, že vedle slábnoucího transatlantismu nahrává euroasijské perspektivě i čínská závislost na evropském, zejména německém dovozu.
Čína by tak v roli hlavního asijského partnera mohla nahradit Rusko, které kromě nerostných surovin nemá, co nabídnout. Podle Fischera nesmí Brusel těmto námluvám podlehnout. Má se raději držet prověřeného přátelství svého transatlantského partnera posilovat vnitřní integraci. Základy společenství se hroutí. Jejich oprava nevyžaduje nic jiného, než směřování ke sjednocené Evropě, uzavírá s nabídkou federalizace Fischer.
Autor: Hana Kopecká, Euroskop
