Krize Evropské komise: Když de Gaulle vítězí nad Monnetem


Hana Kopecká, EUROSKOP, 2. prosince 2011

Ekonomická knize mění rovnováhu sil. Německo se profiluje jako jednoznačný lídr, zatímco Francie si zvyká, že v tandemu Berlín-Paříž není tím nejdůležitějším. EU se hýbe, spekuluje se o hlubší integraci eurozóny a dvourychlostní Evropě. Podle think-tanku Centre for European Reform (CER) je tu však ještě jeden posun, který zaslouží pozornost – významné posilování členských států na úkor Evropské komise.

V 50. letech minulého století vznikly ve Francii dvě protichůdné vize Evropy. Federalista Jean Monnet pochopil, že samy suverénní státy k integraci nesvolí a přišel s institucemi a společným právním systémem, aby držely jejich suverenitu na uzdě. Proti Monnetovi se postavil Charles de Gaulle s představou Evropy, kde pořádek diktují vlády národních, respektive těch nejsilnějších států.

K nelibosti nacionalistů moc institucí v čele s Evropskou komisí rostla, zejména za předsednictví federalisty Jacquese Delorse v 80. a 90. letech, kdy se vedle většinového hlasování a základů společné měny objevily i první snahy národních států omezit vliv Bruselu.

Nová éra členských států

Odpůrcům federalizace přišla v hod recese a krize eurozóny; ani v jednom případě Komise unii neřídila, protože velké členské státy si to nepřály. To ony sponzorují záchranu krachujících zemí a Brusel jim nebude říkat, co mají dělat. Nacionalizace veřejného mínění ve většině zemí rapidně snížila šance na evropské řešení, proto v krizi společné měny doopravdy rozhodovali Nicolas Sarkozy a Angela Merkelová, první mezi rovnými.

Fakt, že Německo nyní prosazuje novou unijní smlouvu, která by dala eurozóně vlastní instituce, Komisi jen dále oslabí. Merkelová ani Sarkozy nijak netají, že chtějí méně Monneta a více de Gaullea, vysvětluje ředitel think-tanku, Charles Grant. Kancléřka už na loňském summitu v Bruggách navrhovala rozšířit rozhodování unijní metodou, kde hlavní slovo mají představitelé států v Evropské radě, na úkor stávajícího komunitárního způsobu, který vyhovuje Komisi i europarlamentu. Podle Granta navíc nedávno schválený program CDU naznačuje, že Merkelová chce Komisi připravit i o její výhradní zákonodárnou iniciativu.

Na slabou Komisi doplatí menší a chudší

Útoky na své pravomoci si Brusel přivodil sám, přílišnou starostí o svá privilegia i lhostejností k potřebám větších členských zemí. Dává však smysl, aby v době, kdy zklamání veřejnosti z EU roste, voličům odpovědné vlády přímo kontrolovaly evropskou mašinérii, klade si otázku Charles Grant.

Na slabou Komisi může unie brzy doplatit. Fakt, že komisaři stojí mimo národní politiku, pomáhá v řešení širších společných zájmů. Komise je ochráncem jednotného trhu i malých a chudých členských států, které zejména v době krize nestačí na ty velké a bohaté, myslí si Grant, podle kterého se oslabená Komise může jen těžko soustředit na dlouhodobé úkoly a odolávat stále silnějším státům. Moc a prestiž, kterou zažívala před dvaceti lety, se už nevrátí, ale dojde-li na ratifikaci nových smluv, pravomoci Komise musí být chráněny.

Autor: Hana Kopecká, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality