Marie Bydžovská, Euroskop, 20.6. 2012
Jakou budoucnost má francouzsko-německá spolupráce v EU? Podle analytiků proevropského think-tanku European Council on Foreign Relations (ECFR) nemá Paříž s Berlínem jinou šanci, než pokračovat v zajetých kolejích spolupráce dvou největších evropských států. Analýza vznikla po zvolení Francoise Hollanda prezidentem, ale ještě před volbami do Národního shromáždění, kde získala většinu jeho Socialistická strana.
Francois Hollande bude hlavou Francie do května 2017 a evropská politika bude jistě hrát v jeho agendě důležitou roli. ECFR považuje za pravděpodobné, že se eurozóna během jeho funkčního období rozhodne, zda se vydá cestou užší integrace.
Podle ECFR se zatím zdá, že se Německo i Francie snaží o nalezení souladu. Hollande jmenoval premiérem Jeana-Marca Ayraulta, který má blízko k německé kultuře i politice. Merkelová zase signalizovala, že je ochotná přistoupit na francouzský požadavek doplnění fiskálního paktu plánem na podporu ekonomického růstu.
Poznaná nutnost
Výzkumníci ECFR tvrdí, že existují přinejmenším dva důvody, proč francouzsko-německý tandem bude i nadále hlavním manažerem eurokrize. Vývoj v posledních letech ukázal, že Evropské instituce nedisponují pravomocemi, které by jim umožnily vyvést EU z krize. Nevznikla ani žádná skupina států, která by s Paříží a Berlínem spolupracovala a podílela se na řešení krize.
Snahy o vytvoření neformálních diskusních fór větších evropských států dosud vždycky selhaly. Například italská iniciativa na vznik skupiny G-6 složené z Německa, Francie, Itálie, Španělska, Polska a Británie nenašla významnější odezvy. Podle analytiků ECFR by však Paříž a Berlín přesto měly usilovat o vznik různě složených skupin, kde by se setkávaly státy při řešení pro ně důležitých témat.
Paříž a Berlín: existují rozdíly
EFCR nabízí dvě iniciativy, kde by francouzsko-německý motor mohl něco udělat. První z nich je odstranění zbývajících překážek pro přeshraniční pohyb pracovníků. Druhou je sladění některých sociálních politik, včetně společného schématu podpory v nezaměstnanosti. Jak ovšem sami autoři zprávy přiznávají, především druhý bod je v Německu těžko prosaditelný.
Mezi pozicemi Berlína a Paříže k evropským návrhům jsou velké rozdíly, což platilo i za dua vlády „Merkozy. Rozdíly mezi oběma zeměmi navíc ještě zvýraznila dluhová krize. Německo dokázalo reformovat sociální politiku i pracovní trh a překonat negativní ekonomické dopady sjednocení. Francie se naopak potýká s propadem průmyslové výroby a Francouzi, na rozdíl od Němců, berou globalizaci spíše jako hrozbu. Jedinou výhodou Francie ve srovnání s Německem je lepší demografický výhled.
„Víme, že většinou chceme věci, které se velmi liší od toho, co si představují Francouzi, řekl ECFR německý úředník zabývající se finanční politikou. „Opravdové sdílení nápadů, zvažování toho, jak zařídit, aby fiskální pakt fungoval, to konzultujeme nejdříve s Finy a Nizozemci… Francouze oslovíme, až když dosáhneme společné pozice ve skupině stejně smýšlejících států, dodal.
ECFR: dojde ke změně Smluv
ECFR předvídá, že v příštích letech dojde ke změně zakládajících Smluv EU, což prý vyplývá i ze závazku signatářů fiskálního paktu, aby se smlouva do pěti let stala součástí primárního práva. Podle ECFR musí oba největší státy v tomto bodě dokázat nalézt kompromis.
O důležitosti institucionální reformy EU pro Berlín, svědčí podle ECFR i setkávání kancléřky Merkelové a ministra zahraničí Westerwelleho se zástupci ostatních států EU, kde řeší právě budoucnost EU. Merkelová vedla rozhovory se zástupci tří skupin zemí na zámku Meseburg, Westerwelle zase přivítal v Berlíně devět ministrů zahraničí z tzv. „like-minded zemí.
Kancléřka Merkelová se nedávno v rozhovoru pro televizi ARD vyjádřila, že chce na nejbližším summitu EU prosazovat prohloubení politické unie a vytvoření rozpočtové unie. Nehodlá prý přitom brát ohled na státy, které s přenášením dalších pravomocí na Brusel nesouhlasí a tyto kroky chce prosadit i za cenu dvourychlostní Evropy.
Naopak ve Francii se více než o politické unii diskutuje o celoevropské podpoře ekonomického růstu a zapojení Evropské centrální banky do nastartování evropských ekonomik. Velmi silný vliv na veřejné mínění má spíše představa Evropy národů, jak jí viděl de Gaulle, než politická unie zmiňovaná Německem.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop