Marie Bydžovská, Euroskop, 23. 7. 2012
Evropská unie se dostala do problémů především proto, že se politici nedrželi práva, tvrdí bývalý německý ústavní soudce a profesor na Heidelberské universitě Paul Kirchhof v eseji psané pro Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ). V současnosti je proto zásadní vrátit se k dodržování práva i za cenu ústupků ekonomickému blahobytu.
„Evropská unie je společenstvím práva. Je založena na ústavněprávním závazku členských států k evropské integraci a uzavřena právně závaznou smlouvou. Bez práva by nemohl existovat moderní stát ani Evropská unie, píše Kirchhof.
Cesta do nezákonnosti
Státy by se sice v případě, že by se zřekly vlády práva, zbavily i tíživých dluhů, cena za to by byla ale enormní. V současnosti sice nikdo netouží se zbavit práva úplně, mnozí se ale podle Kirchhofa krok za krokem chtějí vydat po cestě vedoucí do nezákonnosti. Taková cesta totiž přináší zisk jedněm na úkor jiných.
Bez vlády práva podle Kirchhofa nemůže panovat ani mír. Pokud by se společnost odklonila od dodržování zákonem daných pravidel, vrátila by se k nadvládě silnějšího. Zanikl by právní stát i Evropská unie, tvrdí německý profesor.
Ačkoliv stabilní ekonomické prostředí je důležité, nestabilita práva je podle něj nebezpečnější než finanční nestabilita. „Pokud je možné znovu vrátit právu autoritu pouze prostřednictvím dočasného vzdání se ekonomického růstu a krátkodobých ústupků prosperitě, musíme touto cestou jít, vyzývá německý právník. „Opačná cesta – získání finanční stability skrze stále se snižující právní stabilitu není schůdná, dodává.
Překážky návratu k právu
Jenomže ochota států vrátit se k vládě práva je podle komentáře ve FAZ ztížena třemi skutečnostmi. Státy na sebe v posledních desetiletí nabraly příliš mnoho úkolů, kterými se zavázaly o zajišťování hospodářské prosperity. Potřebu podpořit hospodářský růst tak často politici dávají jako záminku k nabírání nových dluhů. Avšak mnoho faktorů, které k němu vedou, nemohou vlády ovlivnit.
Problém zadlužení států eurozóny se prohloubil i tím, že finančně silné země byly tlačeny k tomu, aby pomáhaly těm slabším. Na oplátku za pomoc však nebyly stanoveny právně závazné a vymahatelné závazky. Poskytovaná pomoc by měla podle bývalého ústavního soudce být podmíněna úsilím o nápravu špatného stavu, jinak se nejedná o opravdovou solidaritu.
Další ztížení nápravy způsobuje to, že evropská integrace je dynamický koncept, v jehož rámci se právo neustále proměňuje a není známé ani to, jaký je její cíl. Rozhodování o dalším směřování integrace je silně expertní záležitostí, a proto se stále více vlivu a moci přesouvá od legislativy k exekutivě. Parlamenty se tak podle Kirchhofa postupně dostávají z role toho, kdo rozhoduje do role pozorovatele.
Pomůže centralizace?
Mnoho lidí je tak ze současného systému v Evropě unaveno. Překonávání vetujících pozic, snaha o jednomyslnost a smělé zasahování finančních trhů, to všechno nahrává těm, kteří volají po silné centrální moci, která by zajistila stabilitu v celé eurozóně, aniž by přitom byla omezena finanční a hospodářskou samostatností členských států, tvrdí Kirchhof.
Jenomže ještě předtím, než se o takovém kroku může Evropa rozhodovat, musí si podle německého experta uvědomit, čím byla krize způsobena. Nebylo to jen špatné hospodaření států. Kořeny krize vycházejí i z toho, že investoři na finančních trzích chtějí vydělávat, ale nejsou ochotni nést ztráty při riskantních investicích. A požadují, aby je na sebe vzaly státní pokladny.
Takové myšlení jde proti principu svobody, argumentuje Kirchhof. Svoboda předpokládá, že každý je zodpovědný za své zisky a ztráty. Představa, že prodělky půjdou na bedra státu, ohrožuje podle něj základní hodnoty soukromého vlastnictví a hospodářské svobody.
Proto musí všichni zvažovat, zda je centralizace rozpočtů a zadlužování v Evropě žádoucí. V současnosti není v eurozóně možné, aby stát, který nevystačí s penězi vybranými od svých daňových plátců, využíval společných financí. Naopak se každá země musí snažit získat potřebné finance na trzích, které půjčují za podmínek reflektujících stav dané země.
Politici takový stav považují za svízel, pro právní vztahy mezi státy a finančními trhy je to ale žádoucí ctnost. Pro právní společenství přitom každé další posílení svazků začíná společným pochopením práva. Integrace znamená usilování o právo, končí Kirchhof.
Autor: Euroskop