Verfassungsblog: Co drží Evropu pohromadě?


Klára Spáčilová, Euroskop, 22.2. 2013

Na blogu o ústavním právu Verfassungsblog se objevil zajímavý rozhovor s německými právníky Christianem Hillgruberem a Josefem Isenseem. Mluví o tom, co považují za jádro a smysl Evropské unie, o vizi Evropy za deset let nebo o rozdělení kompetencí mezi Bruselem a členskými státy.

Isensee i Hillgruber se shodují na tom, že jádro Evropské unie, a zároveň i přitažlivý magnet pro třetí země, tvoří jednotný vnitřní trh. Vezmeme-li v potaz současnou krizi, pak je jednotný vnitřní trh jednou z mála oblastí, které zůstaly krizí ušetřeny. A toto jádro v každém případě přetrvá a bude tak vytvářet základní fundament, od něhož se bude odvíjet budoucnost. Hillgruber zároveň dodává, že s jeho dalším rozvojem se však moc počítat nedá.

Drží Evropu ještě něco pohromadě?

Shoda panuje i v otázce pokračování projektu evropské integrace do budoucna. Ani jeden z právníků se nedomnívá, že „projekt ztroskotá“ či že by měl dostat „stopku“. Jde spíše o jakési zpomalení rozjetého vlaku. Dokonce ani neúspěch měnové unie, špatné postupy při jejím vytváření či proměna EU v prostor s nadměrným počtem regulí integraci neškodí.

Podle Josefa Insenseeho krize dokonce napomohla ke zformování evropské veřejnosti. Problémy Řecka nebo dluhy středomořských států se staly tématem pro všechny, od Atén přes Berlín až po Stockholm. To je něco nového, co se v Evropské unii děje poprvé, náznak, že se etablovala alespoň evropská veřejnost, když už nemůže vzniknout přímo evropský národ. „Je to paradoxní, ale i chyby mohou působit integračně,“ tvrdí Josef Isensee, „Evropa byla v posledních 20 letech tématem politiků, Evropanů z povolání. To se nyní mění. Evropa se stává tématem občanů.“

Stímto tvrzením ale Christian Hillgruber nesouhlasí. „Přátelství a společenství končí tam, kde začínají peníze. O skutečné evropské veřejnosti bych nemluvil. Veřejnost jednotlivých členských států tato témata přijala, ale zároveň má své pozoruhodné národní nahlížení.“

Rozdělení kompetencí mezi EU a členskými státy

Christian Hillgruber se také vyjadřuje, že je nutné upravit rozdělení kompetencí mezi Evropskou unií a jejími členskými státy. Je nutné přesunout některé pravomoce zpět na úroveň jednotlivých členských států. Tímto krokem by se zvýšila důvěryhodnost EU a ukázalo by se, že přesun je možný i v opačném směru. Dle Hillgrubera by k tomu mělo dojít v souladu s návrhem Davida Camerona: nejprve je potřeba rozsáhlá analýza a případné změny by pak měly být projednávány na vládní konferenci. „Jasné přiřazení kompetencí je opravdu nevyhnutelné,“ říká Hillgruber. Na otázku, které kompetence by přenesl zpět na národní úroveň, odpovídá jasně, „Jako první mě napadá oblast antidiskriminačního práva. Úprava Amsterdamskou smlouvou byla chybným krokem. Pokud existuje potřeba jednat, mělo by se to odehrávat na národní úrovni.“

Hillgruber také poznamenává, že „zažíváme neustálý nárůst acquis communautaire.“ Neexistuje perspektiva, že něco, co jednou bylo upraveno, se později jakkoliv změní. Tím pádem je popřena základní teze demokracie, a to že demokracie je časově omezeným vládnutím.

Smysl evropské integrace

Podle Isenseeho bylo hlavním smyslem evropské integrace v 50. letech prosazení se vzhledem ke státům Východního bloku. Dnes je Evropa obklopena více či méně přátelskými sousedy, kteří touží stát se jejími členy. V 50. letech šlo o zachování tradičních hodnot starého kontinentu, dnes zní napříč všemi politickými tábory jiný pojem: konkurenceschopnost. Evropa by se měla etablovat jako světová mocnost a dokázat konkurovat Spojeným státům americkým, Číně, Indii a možná i Rusku.

Tento přístup Hillgruber nesdílí, pro fantazírování o statutu velmoci zde „nevidí žádné místo“. Ale hodnotí jako smysluplné, když se evropské státy v určitých otázkách spojí a budou vystupovat společným hlasem. Tím dosáhnou většího vlivu a zamezí pro Evropu nepříznivému vývoji. V závěru rozhovoru Christian Hillgruber cituje německého profesora politických věd, Petera von Kielmansegga, že „potřebujeme více rozmanitosti směrem dovnitř a více jednoty navenek“.

Autor: Klára Spáčilová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality