Marie Bydžovská, Euroskop, 19.7. 2013
Komisařka pro spravedlnost Viviane Redingová ve středu představila návrh na vytvoření Úřadu evropského veřejného žalobce, který by měl efektivněji bojovat proti podvodům s financemi EU. Již nyní má ale návrh řadu kritiků.
Skandál s podvody s penězi z evropských fondů zažila snad každá země EU. Podle odhadů Komise kvůli nim přijde rozpočet EU ročně o 500 milionů eur (13 miliard korun).
Řešení zpronevěry evropských prostředků je komplikovanější než postih neplacení daní do státní kasy, protože probíhá na různých místech a často je do problému zataženo více států najednou, v kterých platí různé soudní systémy.
Pouze 42 procent případů podezření z podvodů při nakládání s evropskými fondy je dovedeno až k soudu. „Mnoho případů není stíháno vůbec, takže podvodníci mohou využívat právních mezer a přisvojovat si peníze daňových poplatníků,“ upozornila Komise.
Instituce EU nemají možnost řešit podvody na evropských penězích soudně, Komise může pouze zastavit přísun prostředků, jak se stalo i v případě některých českých operačních programů.
Nulová tolerance vůči podvodům
Bojem s podvody, korupcí a dalšími nezákonnými aktivitami, včetně jakéhokoli zneužití úřední moci v evropských institucích s finančními následky je v současnosti pověřen Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF), který má přibližně 400 zaměstnanců.
Jeho možnosti jsou ale omezené a tomu odpovídají i výsledky. Mnoho kritiky se na jeho adresu sneslo v rámci tzv. Dalligate, kauzy, kvůli které odstoupil komisař pro zdraví a spotřebitele John Dalli. Představitelé největší frakce Evropského parlamentu, Evropské strany lidové, kvůli „amatérskému“ výkonu úřadu OLAF žádali odstoupení jeho generálního ředitele.
Evropský veřejný žalobce, který by koordinoval orgány působící v boji proti podvodům na rozpočtu EU, by měl obtížnou situaci řešit. „Evropská komise plní dnešním návrhem slib uplatňovat politiku nulové tolerance vůči podvodům s finančními prostředky EU. Když jde o peníze daňových poplatníků, počítá se každé euro, obzvlášť za dnešní hospodářské situace,“ uvedla návrh komisařka Viviane Redingová.
„Pachatelé, kteří využívají právních mezer k získání peněz daňových poplatníků, nesmí mít beztrestnost jen proto, že nemáme správné nástroje k tomu, abychom je předali spravedlnosti,“ dodala.
Jak bude úřad evropského veřejného žalobce fungovat |
|
Evropský veřejný žalobce má být nezávislou institucí, která bude výhradně vyšetřovat a stíhat trestné činy poškozující rozpočet EU a případně předvádět pachatele před soudy. Soudním přezkumem budou pověřeny soudy členských států, u nichž lze kroky evropských veřejných žalobců napadnout. Úřad evropského veřejného žalobce bude mít decentralizovanou strukturu, která bude začleněna do vnitrostátních právních systémů. Pověření evropští žalobci povedou vyšetřování a stíhání ve svém členském státě s pomocí místních zaměstnanců a podle vnitrostátního práva. Evropský veřejný žalobce bude koordinovat jejich činnost za účelem zajištění jednotného postupu v celé EU, který je zásadní zejména v přeshraničních případech. Pokud návrh schválí Evropský parlament a členské státy, měl by veřejný žalobce fungovat od začátku roku 2015. |
Jenomže cesta do pekel bývá lemována dobrými úmysly, poukazují na známé rčení kritici návrhu. Německá stanice Deutsche Welle cituje právního experta Dominika Brodowskiho, podle nějž se vznik evropského žalobce dotkne suverenity členských států. V budoucnosti by se tak podle něj mohlo stát, že by evropský žalobce nahradil národní autority.
Rakouský deník Die Presse dokonce tvrdí, že hlavním cílem Komise, kterého chce novou legislativou dosáhnout, je něco úplně jiného, než boj proti podvodům. Nejen v době krize totiž vlády evropskou exekutivu stále více přehlížejí a obcházejí. Evropské dotace ukazují tento princip jasně – peníze rozdělují národní a regionální orgány a Brusel nemá možnost je nutit, aby na sebe vzaly odpovědnost, pokud se „někde vloudí chyba“. To má změnit vznik evropského veřejného žalobce.
Již nyní je jasné, že některé státy, které jsou na otázku národní suverenity citlivé, se na nové legislativě nebudou podílet. Výjimku neboli opt-out má Dánsko. Velká Británie a Irsko se mohou rozhodnout, zda se dobrovolně přidají, první ze jmenovaných zemí již dala najevo, že se účastnit nebude.
Může se stát, že i další země EU nebudou chtít, aby v jejich zemi začal působit evropský veřejný žalobce. V takovém případě by členové EU, kteří návrh podporují, měli možnost využít „posílené spolupráce“. V jejím rámci může alespoň devět států pokročit v užší integraci. Stalo se tak například v případě společného patentu nebo rozvodového práva.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop