Marie Bydžovská, Euroskop, 13.11. 2013
V květnu příštího roku čekají EU volby do Evropského parlamentu. Češi dají hlas svým kandidátovi na europoslance již potřetí. Pro Němce, Francouze a některé další národy to budou již osmé evropské volby. Tentokrát ale mají být jiné. Poprvé budou vedeny podle pravidel stanovených Lisabonskou smlouvou.
„Jsem přesvědčen, že toto doporučení, spolu s naším návrhem na posílení účinnosti evropských politických stran, přispěje k posílení zájmu voličů o evropské volby,“ nechal se slyšet Komisař Maroš Šefčovič při představení plánů Komise na průběh evropských voleb 2014 letos v březnu.
Novinkou, o které mluvil, je výběr kandidátů na předsedu Evropské komise evropskými politickými stranami. Dosud vybírali hlavu evropské exekutivy nejvyšší představitelé členských států, až poté jej schvalovali europoslanci. Evropský parlament a Komise předpokládají, že pokud voliči budou vybírat i předsedu Komise, více lidí se bude voleb účastnit.
O tom pochybuje politolog Ladislav Mrklas, který návrh pro Euroskop okomentoval. „Každá personifikace politiky může být cestou ke zvýšení zájmu. Avšak funkce předsedy Evropské komise je funkcí tak vzdálenou, že určitě nepůjde o případné zvýšení větší než v řádu desetin, maximálně jednotek procent.“
Zájem o evropské volby stále upadá
Nízký zájem o evropské volby je jejich slabinou již po desetiletí a s každým dalším kolem účast dále padá. V roce 1979 se při výběru zástupců do europarlamentu k volebním urnám dostavilo 62 procent oprávněných voličů, poslední eurovolby v roce 2009 zaznamenaly rekordně nízkou účast – 43 procent. V Česku do volebních místností přišlo dokonce jen 28 procent lidí, a to jak v roce 2009, tak o pět let dříve.
„V případném výběru kandidátů na předsedu Evropské komise vidím více problémů než skutečných přínosů. Evropská komise není a ani v dohledné době nebude ekvivalentem národních vlád, o nichž se navíc – jako známo – rozhoduje často až po volbách a voliči mají pramalý vliv na to, jak to dopadne,“ říká Mrklas.
„Eurostrany navíc ve volbách vůbec nekandidují, protože o hlasy se ucházejí národní strany se svými vlastními logy, značkami a programy. Shodnout se na společném kandidátovi se tak nyní jeví jako přinejmenším složité,“ domnívá se politolog.
Lisabonská smlouva nechává prostor interpretacím
Návrh Komise a Evropského parlamentu vychází z Lisabonské smlouvy, která stanovuje, že lídři členských států by měli při výběru hlavy Komise vzít v úvahu výsledky evropských voleb. Nekonkrétně formulovaný požadavek ale otevřel dveře různým interpretacím.
Oproti Šefčovičovi se například německá kancléřka Angela Merkelová domnívá, že „není žádné automatické spojení mezi kandidáty na šéfa Komise nominovanými v evropských volbách a obsazením tohoto vrcholného postu“. Výběr předsedy Komise by podle ní měl zůstat v rukou lídrů národních států.
Největší evropské politické strany nicméně již oznámily, že s dostatečným předstihem vyberou svého kandidáta na předsedu Komise, aby tím mobilizovali voliče. Socialisté si 6. listopadu vybrali za svého kandidáta současného předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze. Lidovci vyberou svého lídra v březnu. Zatím se mluví jako o favoritech z jejich řad o polském premiérovi Donaldu Tuskovi, komisařce Viviane Redingové, litevské prezidentce Dalie Grybauskaitėové nebo šéfce Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeové.
Ačkoliv i další celoevropské strany budou vybírat své kandidáty, patrně nebudou mít velkou šanci uspět. „Je více než jasné, že malé eurostrany prakticky nemají šanci dosáhnout na pozici předsedy Komise, mnohé z nich dokonce ani na žádného člena tohoto orgánu. Jejich kandidát by tedy neměl prakticky žádnou relevanci,“ říká Mrklas.
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop