Francouzské šátky. Evropský soud rozhodne v roce 2014


Lucie Priknerová, Euroskop, 9.12. 2013

Aféra s nošením muslimských šátků ve Francii pokročila do další fáze. Rozdílné případy, ovšem na stejné téma, se teď dostaly jak před odvolací soud v Paříži, který rozhodl ve prospěch příznivců sekulární Francie, tak před Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který o svém případu teprve jedná. Tento soud patří pod Radu Evropy.

Pařížský soud se zabýval případem Fatimy Affifové, která se v roce 2008 po pětileté mateřské dovolené vrátila do zaměstnání v soukromé mateřské škole „Baby Loup“, která se nachází 30 km od Paříže v Chanteloup –les- Vignes, a přála si nosit muslimskou pokrývku hlavy i tam. Poté, co u zaměstnavatele neuspěla, obrátila se na justici. Kasační soud pak v březnu 2013 rozhodl v její prospěch a výpověď zrušil s odůvodněním, že není důvod pro zákaz pokrývek, „pokud to není doprovázeno získáváním nových stoupenců, nátlakem nebo propagandou“.

V listopadu letošního roku ovšem pařížský odvolací soud rozhodl opačně a argumentoval tím, že „nebyla porušena náboženská svoboda“. Bývalá zaměstnankyně uvedla jako ideální výši odškodného pro svoji osobu 120 tisíc euro. Podle obhájce školky Richarda Malky jde z její strany o pouhou provokaci. Navíc, významná část dětí, o které se starala, jsou z rodin státních zaměstnanců. Afifová nosí i mimo pracovní dobu tzv.jilbeb, což je pokrývka celého těla, kde zůstává odhalený pouze obličej. A svého životního stylu se nehodlá vzdát. Její advokát uvedl, že klientka chce podat stížnost ke kasačnímu soudu, tedy tam, kde už jednou uspěla. Navíc, uvažuje o tom, že se bude domáhat svých práv i před Evropským soudem pro lidská práva.

Muslimské šátky- vosí hnízdo francouzské politiky

Aféra s muslimskými šátky se ve Francii táhne od roku 2004, kdy byl vydán zákon, který zakazuje nošení jakýchkoliv náboženských symbolů, tedy i jarmulky, turbanů nebo krucifixů. V roce 2011 bylo zakázáno nošení šátku zakrývajícího celý obličej mimo očního průzoru- nikábu, teď chce francouzská vláda rozšířit toto opatření ještě na školy a univerzity. A toto téma nepřestává rozdělovat francouzskou společnost. Tradiční imigrační politikou ve Francii je plné začlenění přistěhovalců do společnosti. Ti, kteří jsou státem přijati, se tak mají stát plnoprávnými Francouzi. Rovněž podporovatelé sekularizace se nechtějí s projevováním muslimských tradic ve veřejném prostoru smířit.

Radikální odpor vůči muslimům prosazuje zejména pravice. Podle listu Le Figaro je 70 procent Francouzů proti nošení na šátků univerzitní půdě, z toho 90- 95 procent z nich jsou příznivci UMP a Národní fronty. Marine Le Penová dlouhodobě požaduje zákaz náboženských symbolů na všech veřejných místech. Radikální levici nejvíce na islámských zvycích uplatňovaných mimo prostory komunity vadí porušení ideje republikanismu. Na druhou stranu část levice upozorňuje na právo projevení odlišnosti, do kterého zahrnuje i náboženské přesvědčení. Ovšem rozbroje existují i ve francouzské politické špičce. Jean- Marc Ayrault nebo pravicoví François Fillon a Alain Juppé si myslí, že vstřícnost k muslimům povede k zásadnímu porušení zákona z roku 1905, který odděluje stát a církve. Naopak, současný prezident François Hollande nezavrhnul ani snahu muslimů povolit nošení šátků na pracovišti. Situaci se pak snaží mírnit francouzský ombudsman Dominiqu Baudis, od kterého zaznívají pro Le Huffington Post smířlivá slova: “Nechceme ovlivnit kurz směrem k větší či menší náboženské svobodě, ale definovat jasnou hranici toho, co říká právo“, uvádí s tím, že oslovil premiéra a Radu státu, která je právnickým poradním sborem vlády.

Boj pokračuje ve Štrasburku

Jenomže rozpory islámu a francouzské republiky už dávno nejsou záležitostí pouze vnitrostátní. 23 letá vysokoškolsky vzdělaná francouzská občanka známá pod iniciály S. A. S. k Evropskému soudu pro lidská práva podala žalobu na Francii, protože stát prý porušuje několik článků Evropské konvence o lidských právech např. právo na soukromí a rodinný život nebo právo na to, že by nikdo neměl být vystaven nelidskému nebo ponižující zacházení. K nedávnému soudnímu projednávání se S. A. S. nedostavila, protože Štrasburk se nachází na francouzském území, a proto by musela sundat závoj i tam. Místo toho ji zastupovala britská právní firma. Ta požadovala, aby dívka směla nosit nikáb, nebo burku. Muslimka podala žalobu 11. dubna 2011, tedy okamžitě poté, co byl zákon uveden do praxe. Schválen byl ale už o rok dříve v době vlády prezidenta Sarkozyho, který tehdy uvedl:“ Nošení burky je odmítnutím hodnot Republiky.“ Rozhodnutí v případu S. A. S. se očekává v roce 2014.

Soudního řízení ve Štrasburku ostře sledovala i Belgie, kde byl podobný zákon o nošení šátků schválen v roce 2011. Zástupkyně belgické vlády Isabelle Niedlispacher pro Le Parisien uvedla:“Je to o společenské komunikaci, právo mluvit s někým, komu vidíme do obličeje…“ Stejně jako ve Francii, i v sousední Belgii se proti restrikcím vůči náboženským menšinám objevily stížnosti, a to i z řad veřejnosti např. analytik Amnesty International John Dalhuisen:“Iniciativa Belgie… přinesla nebezpečný precedens… Obecný zákaz nošení šátků není přiměřený.“

Francie i Belgie jsou země, které se vydaly nejradikálnější cestou boje proti zasahování náboženského přesvědčení jednotlivců a komunit do veřejného prostoru a muslimové se rozhodli bránit pomocí tamních institucí, tedy soudní cestou. Vzhledem k tomu, že minulé rozsudky skončily pokaždé s rozdílnými výsledky, debata o nošení náboženských symbolů jen tak neutichne.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality