Marie Bydžovská, Euroskop, 14.3. 2014
V pátek 23. a sobotu 24. května se uskuteční volby do Evropského parlamentu, poprvé podle pravidel Lisabonské smlouvy. Celoevropská politická uskupení si vybrala svého kandidáta na předsedu Evropské komise a voliči tak poprvé mohou svou volbou ovlivnit i vedení evropské exekutivy.
Velké evropské frakce si již vybraly své kandidáty, které ve volební kampani nabídnou voličům jako své favority pro post předsedy Komise. Socialisté si vybrali za svého kandidáta současného předsedu Evropského parlamentu Martina Schulze, lidoveckým kandidátem se stal Jean- Claude Juncker, za Liberály povede kandidátku Guy Verhofstadt, za Zelené francouzsko-německá dvojice europoslanců José Bové a Ska Kellerová a za Stranu evropské levice Alexis Tsipras.
Ačkoliv i další celoevropské strany mohou vybírat své kandidáty, patrně nebudou mít velkou šanci uspět. „Je více než jasné, že malé eurostrany prakticky nemají šanci dosáhnout na pozici předsedy Komise, mnohé z nich dokonce ani na žádného člena tohoto orgánu. Jejich kandidát by tedy neměl prakticky žádnou relevanci,“ řekl pro Euroskop politolog Ladislav Mrklas.
Najde se shoda premiérů a prezidentů s europoslanci?
Není ale ani jisté, že politická frakce, která získá nejvyšší počet hlasů, automaticky určí hlavu Komise. Lisabonská smlouva stanovuje, že lídři členských států by měli při výběru hlavy Komise vzít v úvahu výsledky evropských voleb. Stále však budou šéfa Komise vybírat zástupci členských států. Formálně by o něm měli rozhodnout na summitu Evropské rady konaném 26. a 27. června.
Hlavy států a vlád se však sejdou již dva dny po skončení voleb do Evropského parlamentu na neformální večeři v Bruselu, kde mají zhodnotit právě výsledky evropských voleb a pokusit se shodnout na kandidátovi, který bude mít šanci získat většinu hlasů mezi zástupci členských států v Evropské radě i mezi evropskými poslanci. Po výběru kandidáta předsedy vlád a prezidenty států EU musí hlavu Komise schválit štrasburský parlament. Mělo by k tomu dojít na plenárním shromáždění v polovině července.
Německá kancléřka Angela Merkelová, která je označována za nejmocnější ženu Evropy, se již nechala slyšet, že „není žádné automatické spojení mezi kandidáty na šéfa Komise nominovanými v evropských volbách a obsazením tohoto vrcholného postu“. Výběr předsedy Komise by podle ní měl zůstat v rukou lídrů národních států.
Velký bruselský karusel
Výběr hlavy Komise je nutné vidět i v kontextu „velkého karuselu“, který v EU v letošním roce proběhne. Nově budou obsazeny také posty předsedy Evropského parlamentu, předsedy Evropské rady a Vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které v současnosti zastávají Martin Schulz, Hermann Van Rompuy a Catherine Ashtonová.
Podle průzkumu veřejného mínění PollWatch 2014 vyhraje celoevropské klání socialistická frakce. Mezi vládami členských států však má na vrh pravice. Je tedy dost možné, že v květnu budeme svědky ostrého meziinstitucionálního boje mezi Evropskou radou jakožto orgánem členských států a Evropským parlamentem.
České strany musí kandidátky sestavit a předložit ministerstvu vnitra nejpozději v úterý 18. března. O tom, kdo všechno bude v eurovolbách o hlasy voličů usilovat, bude jasno 5. dubna. Nejpozději v tento den bude muset ministerstvo vnitra zaregistrovat kandidátní listiny, které splnily zákonem požadované náležitosti. Od 7. května budou mít strany bezplatný prostor v České televizi a v Českém rozhlase pro volební spoty.
Kandidáti na předsedu Evropské komise |
|
Jean-Claude Juncker byl poprvé zvolen do lucemburského parlamentu v roce 1984, kdy byl také jmenován ministrem práce a sociálních věcí. V roce 1989 se stal ministrem financí a o šest let později premiérem. Inicioval vznik Eurogroup, skupiny ministrů financí zemí platících eurem, jejímž předsedou byl v letech 2005 – 2013. Premiérem Lucemburska byl až do loňského roku, čímž se stal nejdéle sloužícím předsedou vlády v Evropě. V roce 2013 sice jeho strana znovu vyhrála volby, vládní koalici však sestavily tři opoziční strany. Martin Schulz je dlouholetý člen německé sociálnědemokratické strany (SPD), do které vstoupil již v 19 letech. Pochází ze Severního Porýní-Vestfálska, z oblasti hraničící s Nizozemím a Belgií. Podle německého deníku Bild původně usiloval o kariéru profesionálního fotbalisty, ale po úrazu kolene ve 20 letech se rozhodl věnovat profesní dráze knihkupce. Dvanáct let vedl vlastní knihkupectví a v pouhých 31 letech se stal starostou města Würselen. O osm let později byl zvolen do Evropského parlamentu, v kterém působí nepřetržitě již 17 let. V roce 2004 byl zvolen předsedou sociálnědemokratické frakce. O osm let později předsedou Evropského parlamentu. Guy Verhofstadt byl zvolen belgickým poslancem v roce 1985 a o tři roky později se stal předsedou stínové vlády. V letech 1985 – 1988 byl vicepremiérem a ministrem pro státní rozpočet a vědecký výzkum. V letech 1999 až 2008 byl belgickým premiérem. V roce 2009 byl zvolen do Evropského parlamentu, kde předsedá Aliance liberálů a demokratů pro Evropu. Ska Kellerová se narodila se ve východoněmeckém Gubenu, v Berlíně a Istanbulu vystudovala islámská, turecká a židovská studia. Do té doby mluvčí Federace mladých evropských zelených byla v roce 2009 zvolena do europarlamentu. José Bové je francouzský politik, zemědělec, odborář, alterglobalizační aktivista a mluvčí zemědělské mezinárodní organizace Via Campesina. V roce 2007 neúspěšně kandidoval na francouzského prezidenta, v roce 2009 byl zvolen do Evropského parlamentu. Již od mládí se angažoval na radikální levici, během studií se sblížil s anarchistickým a pacifistickým hnutím. V roce 1987 založil Confédération Paysanne, zemědělské odborové hnutí, které bojuje především za ekologické zemědělství a proti geneticky modifikovaným potravinám. Roku 2005 vedl kampaň proti Smlouvě o Ústavě pro Evropu. Alexis Tsipras je řecký levicový politik, předseda strany Synaspismós a lídr koalice (a ve volbách 2012 i samostatné strany) SYRIZA. V roce 2006 byl zvolen do městského zastupitelstva Atén, o rok později se stal lídrem své strany, a v roce 2009 získal poslanecký mandát. |
Autor: Marie Bydžovská, Euroskop