Lucie Priknerová, Euroskop, 14.7. 2014
Sedm členských zemí EU má jasno v tom, koho vyšlou do Bruselu jako kandidáta na evropského komisaře pro další funkční období. Jméno již potvrdily Estonsko, Finsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Malta, Německo a Rakousko. Šéfem Komise bude Lucemburčan Jean-Claude Juncker, kterého ještě ve středu musí potvrdit Evropský parlament.
Nominace na personální obsazení Evropské komise zatím potvrdila jen čtvrtina členských států. O rozdělení portfolií se rozhodne v následujících týdnech. Česká vláda bude o nominaci jednat na pondělním večerním zasedání koaliční rady.
Expremiéři ze severu
Členské státy do Komise nevysílají žádné nezkušené politiky, ale většinou politiky, kteří mají za sebou buď kariéru v národní politice, nebo přímo v evropských strukturách.
Do první skupiny patří Andrus Ansip, dlouholetý premiér Estonska (2005-2014) a exšéf liberální Reformní strany. Před svým působením v čele vlády byl estonským ministrem pro ekonomické vztahy a komunikaci a starostou města Tartu. Před vstupem do politiky také soukromě podnikal v obchodním sektoru a v bankovnictví.
Výraznou postavou na evropském politickém poli je Jyrki Katainen, který až do června 2014 zastával post ministerského předsedy Finska. Katainen v dubnu ohlásil svoji plánovanou demisi, aby se ucházel o post v Bruselu. Na jeho místo ve straně i ve vládě se postavil bývalý ministr zahraničí Alexander Stubb. Katainen má za sebou úspěšnou národní kariéru. Kromě premiérské funkce byl v letech 2007-2011 finským ministrem financí. Od roku 2004 stál v čele finské Národní koaliční strany, o dva roky později se stal viceprezidentem Evropské lidové strany (EPP).
Lotyšsko také nominovalo svého bývalého premiéra – Valdise Dombrovskise. Tento politik má za s sebou jak zkušenosti z vysoké domácí politiky, tak z té evropské. V roce 2009 se stal lotyšským premiérem a politické ostruhy získal tím, že zvládl vyvést zemi z ekonomické krize. V květnu 2014 jeho středopravicová Strana jednoty zvítězila v parlamentních volbách. Dombrovskis se poprvé dostal do vysoké vládní funkce v letech 2002 až 2004, kdy byl lotyšským ministrem financí. Poté byl pět let poslancem Evropského parlamentu, kde působil v Rozpočtovém výboru.
Ministr z Malty
Maltský kandidát na eurokomisaře Karmenu Vella přichází do vysoké evropské politiky ze současné maltské vlády, kde byl ministrem pro cestovní ruch. Vella byl poprvé zvolen poslancem v roce 1976, svůj první ministerský post získal v roce 1981, kdy šéfoval rezortu veřejných prací, byl také ministrem průmyslu. Před zahájením politické dráhy pracoval ve vysokých manažerských pozicích v hotelnictví a v bankovnictví.
Staronoví komisaři
Poslední skupinou již potvrzených kandidátů pro nadcházející období jsou politici, kteří již v Evropské komisi působili. Neven Mimica, dosavadní chorvatský eurokomisař pro ochranu spotřebitele, na svém postu není příliš dlouho, protože Chorvatsko je členem Unie teprve od 1. července 2013. Ve své zemi získal podporu i pro příštích pět let. Bývalý chorvatský vicepremiér pro zahraniční věci a evropské záležitosti působil také jako diplomat.
I Rakousko sáhlo po „osvědčené“ volbě a navrhlo stávajícího eurokomisaře pro regionální politiku Johannese Hahna. Původně manažer s doktorátem s filosofie a člen rakouské Lidové strany (ÖVP) vstoupil do politiky nejdříve na regionální úrovni ve Vídni, poté se v roce 2008 stal ministrem spravedlnosti. Pak působil jako šéf rezortu vědy a výzkumu. Eurokomisařem se stal v roce 2010.
Německo vsadilo na Günthera Oettingera, dosavadního eurokomisaře pro energetiku. Oettinger začínal jako právník, později působil ve stranické organizaci CDU v Bádensku-Württembersku, kde byl v letech 2005 až 2010 předsedou vlády této spolkové země. Od roku 2010 působil v druhé Barrosově Komisi. Na přelomu let 2013 až 2014 se na jeho rezort upřela pozornost veřejnosti, protože se kvůli krizi na Ukrajině dostalo na pořad dne téma energetické bezpečnosti.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop