Lucie Priknerová, Euroskop, 23.6. 2015
V roce 2014 přistála u břehů Austrálie jediná loď s imigranty. Na její palubě bylo 157 lidí, které australské úřady přemístily na tichomořský ostrov Nauru. O pouhý rok dříve mířilo do Austrálie 300 lodí a 20 tisíc lidí. Je model, který Austrálie použila možný i v Evropě?
Australský model: hlídkovat a vracet
Jádrem australského řešení je zabránit byznysu s převozem přistěhovalců, aby nedošlo k humanitární katastrofě. „Jediný způsob, jak zastavit umírání, je zastavit lodě,“ řekl pro list Daily Mail australský premiér Tony Abbott. Jeho vláda také prosadila politiku, že žádný uprchlík, který připluje do země na lodi, se nemůže v Austrálii usadit.
Ochrana australských hranic stojí na operaci „Suverénní hranice“, která spočívá v hlídkování lodí vojenské policie, zastavování lodí s imigranty a jejich posílání zpět do Indonésie. Spolupracují na ní Ministerstvo pro imigraci a ochranu hranic, celní správa a australská federální policie. I když lodě dorazí ke břehům Austrálie, jsou stejně vypraveny zpět, píše Daily Mail.
Austrálie nechtěla původně řešit situaci čistě zastavováním lodí. Labouristická premiérka Julie Gillardová v roce 2012 ustavila expertní panel, který navrhl jak tvrdá opatření, tak možnost azylu v Austrálii. Nakonec v praxi zůstala jen striktní část opatření.
Bývalá australská vláda uzavřela také dohodu se státem Papua-Nová Guinea. Austrálie zemi platí 500 milionů dolarů za provoz detenčního tábora na Manusových ostrovech. Peníze plynou také do Kambodži, která přijímá uprchlíky z Nauru, za které ji Austrálie slíbila humanitární pomoc ve výši 31 milionů amerických dolarů.
Těžké využití pro Evropu
Podle analýzy listu Financial Times je přenos australského modelu do evropských podmínek velmi obtížný. Uprchlíků je mnohem více, v roce 2014 celkem 170 tisíc lidí jen ve Středomoří.
Austrálie také kvůli svému postupu čelí kritice za porušování lidských práv a špatné podmínky v detenčních táborech. Podle profesorky Jane McAdamové Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku již dříve podobnou možnost zproblematizoval. Například v roce 2012 odmítl italskou strategii vracet lodě zpět do Libye, na které se v roce 2008 s bývalým libyjským diktátorem Kaddáfím dohodl tehdejší italský premiér Silvio Berlusconi.
Úplně jiné je i místo, kam by Evropa uprchlíky posílala zpět. Libye není Indonésie. „Když obrátíte lodě…, pošlete je přímo do nebezpečí, ze kterého uprchli,“ řekl Guardian bývalý vysoký úředník ministerstva obrany Paul Barrett. Austrálie měla u lidí, kteří často migrovali z Iráku nebo Afghánistánu jistotu, že je Indonésie nezastřelí, pokud se vrátí zpět.
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop