Přejít na obsah

Vyhledávání



Hlavní menu

Irové rozhodnou o budoucnosti Evropy

A2 Kulturní týdeník, 4.6.2008
Málokdy v minulosti skloňovali představitelé název Irsko tak často jako nyní. Již 12. června totiž irští občané vyřknou v referendu jako jediní z členů EU svůj ortel nad Lisabonskou smlouvou. Dokument Lisabonské smlouvy, jenž nahrazuje bývalou euroústavu a svým tvůrcům již nejednou způsobil bolení hlavy, by měl po dle vůdců 27 zemí vejít v platnost již v lednu příštího roku. K tomu je ale zapotřebí souhlas všech členských států, včetně Irska, jehož ústava požaduje k této otázce vyhlášení referenda. A zatímco bruselské politické elity míří častěji než kdy dříve do Dublinu a snaží se naladit tamní voliče na evropskou notu, samotní Irové si začínají uvědomovat sílu privilegia, které jim náhle spadlo do klína.

Jakékoli téma probírané v Bruselu v posledních týdnech, které se více či méně dotýká irských občanů, se z ostrova dočkalo vždy podobné reakce: Pokud nebude po našem, budeme hlasovat proti. Kdyby podle nejčernějších představ Bruselu Irové dokumentu nakonec skutečně řekli ne, může to mít pro budoucnost Evropské unie katastrofální důsledky.

Lisabonská smlouva? Nevím...

„Nejsem si jistá, zda budu volit pro. Musím si prostudovat informace, které nám poskytla vláda, a podle toho se rozhodnu," říká šestapadesátiletá sekretářka Madailein. „Většina mých přátel se ale k dokumentu staví negativně," dodává. Ještě donedávna, před spuštěním vládní kampaně, byla irská společnost více než z poloviny nerozhodnutá. „Téměř nic o dokumentu nevím," vysvětluje váhavě taxikář Ryan. „Politici samozřejmě přesvědčují lidi, aby volili pro. Zřejmě to nakonec i udělám, ale nejprve si o tom musím něco zjistit," dodává.

Na rozdíl od severního Dublinu, který se většinou staví k evropskému dokumentu pozitivně, je jižní strana za řekou Liff ey od počátku spíše proti. Svůj vzdor dává patřičně najevo, například výraznými nálepkami s přeškrtnutým nápisem „Lisbon treaty", kterými si zdejší obyvatelé zdobí své automobily. V jižní části Dublinu má totiž silný vliv politická strana Sinn Féin, která zde vede dlouhodobou protilisabonskou kampaň. „Jižňáci jsou divní. Vždycky se musí odlišovat. Ještě ani nemohli vědět, co je obsahem smlouvy, a už byli proti," poznamenává ironicky středoškolský učitel Patrick na rušné ulici v irské metropoli.


Své první ovoce ale na druhé straně začaly sklízet letáky s proevropskými hesly, které v uplynulých týdnech přistály většině Irů ve schránkách. Průzkum provedený na začátku května totiž zaznamenal desetiprocentní nárůst kladně smýšlejících voličů. Celkově tak nyní lisabonské smlouvě fandí přes 38 procent Irů. I když počet odpůrců smlouvy zůstává i nadále poměrně vysoký - ne by nyní řeklo smlouvě 28 procent dotazovaných -, je podle irského listu Sunday Business Post důležité, že si dokument získal sympatie některých doposud opozičních skupin. Nerozhodnuto však i nadále zůstává přes 30 procent voličů.

Hlas „krále venkova"

Analytici ale předpovídají, že lze věřit v lepší zítřky. Průchodu dokumentu lidovým hlasováním by podle nich mohl pomoci nově zvolený šéf vlády Brian Cowen, který odhlasování lisabonské smlouvy stanovil jako prioritu číslo jedna během svého působení v úřadu. „Momentálně pro mě není urgentnější a důležitější úkol," prohlásil premiér krátce po jmenování do funkce 7. května. „Pokud má někdo ze strany s lisabonskou smlouvou zásadní problém, bude ho muset vyřešit, ale již mimo partaj," nastolil hned v počátku pravidla hry uvnitř vládní strany Fianna Faíl.


Dlouholetý politik a ministr financí bývalého kabinetu je známý svou neoblomností a přímočarostí. V médiích se mu přezdívá „rváč" irské politiky, při parlamentních debatách je prý bojovný a nesmlouvavý, ale pouze vůči svým rivalům. Ve své straně je Cowen „miláčkem" a stejně tak je vnímán na irském venkově, kde se narodil a jehož zájmy dlouhodobě zastával. „Monarcha venkova", jak je také Cowen označován, by mohl být tím, kdo před 12. červnem „zlomí" poslední váhavce.


V uplynulých týdnech se o to již pokusili při návštěvě Dublinu i Angela Merkelová či šéf Evropské komise José Manuel Barroso. Ten ve vášnivém projevu na Fóru o Evropě vyzval Iry, aby podpořili Lisabonskou smlouvu, a zaručil jim, že schválením dokumentu nepřijdou o svou národní suverenitu. „Brusel není žádný superstrát, který by rozhodoval za zavřenými dveřmi, vzdálený od lidí," vzkázal Irům.

Zemědělské dotace

Lisabonská smlouva má v Irsku momentálně dva největší nepřátele: zemědělce a konzervativnější katolíky, svým ne ale začali hrozit i rybáři. „Farmáři byli dříve pro evropští. Od té doby, kdy se evropská komise postavila proti našim snahám a chce naprosto zničit naši pozici na evropském trhu, ale nemůžeme hlasovat pro Lisabonskou smlouvu," prohlásil prezident irské asociace farmářů (IFA) Padraig Walshe. Návrh EK počítá až se 70procentním snížením kvót na produkci hovězího masa, omezení by zasáhla i mlékárenský průmysl či obchod s cereálními výrobky. Pokud by návrh vešel v platnost, přišlo by podle odborníků o práci nejméně 100 tisíc zaměstnanců v potravinářství.

Postoj irských farmářů ještě přitvrdil po jednání Světové obchodní organizace (WTO) 20. května v Ženevě, po kterém vyzvali premiéra Cowena, aby návrh WTO zablokoval. „Vyřiďte evropskému komisaři Mandelsonovi, že Irsko na tuto úmluvu nepřistoupí," pohrozili zemědělci s tím, že nezmění-li se text WTO, jsou rozhodnuti nepodpořit v referendu lisabonskou smlouvu. Situaci se zatím marně snaží zachránit ministryně zemědělství Mary Coughlanová, jež farmářům připomněla, že za poslední desítky let obdrželi na dotacích od EU více než 46 miliard eur.

Strach z legálních potratů

Tvrdě se proti lisabonské úmluvě postavili také někteří irští katolíci, kterým je trnem v oku postoj Bruselu k otázce potratů a homosexuality. Protest ze strany věřících by v zemi, kde se k římskokatolickému vyznání hlásí 87 procent obyvatel, mohl mít na výsledky referenda silný dopad. „Irští katolíci, kteří si přejí udržet ústavní ochranu nenarozených dětí a hodnot postavených na rodině a manželství, by měli zbystřit," napsal irský katolický list Alive. Ten dále kritizuje Evropskou unii za projekty podporující potraty v rozvojových zemích a za financování výzkumu kmenových buněk z embryí. A podobná argumentace sklízí v části veřejnosti úspěch. „Irové by neměli podporovat smlouvu, která by znásobila bolestivé útoky na naše rodinné a životní hodnoty," prohlašuje pětatřicetiletá Anna z katolického sdružení matek.


V Irsku, podobně jako v jiných silně katolických zemích, platí přísný zákaz interrupce. Povolena je pouze v případě ohrožení života matky včetně rizika sebevraždy, i tak o ní ale musí ve většině případů rozhodnout soud. Oponenti ústavního dodatku z roku 1983, který tato pravidla uzákoňuje, se odvolávají na stále se zvyšující počet žen, které se zapojují do tzv. potratové turistiky a odjíždějí kvůli legálnímu potratu do sousední Velké Británie. Pravidla se jim ale zřejmě jen tak změnit nepodaří. Rozhodující slovo v debatě zřejmě zůstane konzervativnějším katolíkům, kteří se razantně opřeli do negativní kampaně a rozšiřují po zemi letáčky s varováním: „Na základě Lisabonské smlouvy by se mohly změnit irské zákony, které se týkají umělého přerušení těhotenství, eutanázie či prostituce." Vládní představitelé přitom tato tvrzení několikrát dementovali.

Když ne teď, tak jindy

Současnou nezáviděníhodnou pozici irské vlády na evropském poli refl ektovala s nadsázkou tamní média. „Jaké očekáváte změny od velkého lisabonského utkání?" ptá se nového irského premiéra postava v jedné z mnoha karikatur zabývajících se ožehavým tématem. „Nic si z toho nedělám. Když nebude výsledek v červnu, bude se hrát znovu v listopadu," odpovídá na obrázku Cowen. Karikatura naráží na referendum v roce 2001, ve kterém Irové přispěli svým ne k ochromení EU. Dokument však poté „prošel" opakovaným plebiscitem o rok později a předcházely mu úpravy smlouvy i rozsáhlá vládní přesvědčovací kampaň. Irští politici na fiasko před sedmi lety vzpomínají stejně neradi jako na následnou kritiku „nekonečného schvalování". Citlivosti situace jsou si vědomi i čelní představitelé Evropy, kteří o náhradním řešení zatím mlčí, předseda Evropské komise dokonce v Dublinu přiznal, že „Brusel nemá žádný plán B". To je velmi riskantní přístup, zvlášť v situaci, kdy šance Lisabonské smlouvy zatím v Irsku nevypadají nijak vysoké.

Autor: Klára Bitvarová