Tereza Vávrová, EUROSKOP, 17. července
O zneužívání islámu náboženskými vůdci, o cestě Íránu k vojenské diktatuře a o možnostech reforem ultrareligiózního systému – o tom všem hovořil německý týdeník Der Spiegel z 6. července s Mohsenem Kadiwarem, předním kritikem režimu v Íránu a toho času profesorem theologie na universitě v Severní Karolíně.
V těchto dramatických dnech by byl Mohsen Kadiwar raději ve své vlasti, neboť se tam prý rozhoduje další směřování Íránu, ale takovéto přání se mu zřejmě ještě nějakou dobu nesplní. Skoro všichni jeho přátelé sedí ve vězení a on sám nemá kontakt takřka s nikým z domova. Taková je současná situace předního muslimského teologa a přítele íránského opozičního předáka Musávího.
Neudržitelná podoba státu
Stávající podobu íránského náboženský státu, proti které se zvedly protesty v několika minulých týdnech v souvislosti s podezřením ze zfalšování voleb, považuje Kadiwar za neudržitelnou – je to podle něj model vlády jedné íránské epochy, který totálně ztroskotal. Prezident Ahamadínežád se podle něj chová jako íránský Talib a vede zemi do náručí vojenské diktatury. Spolu s ním upadá i náboženský vůdce Chameneí, který svůj osud svázal s prezidentovým, což se jeví jako těžká morální i politická chyba.
Íránský prezident Mahmud Ahmadínežád oslovuje dav shromážděný na teheránském náměstí 11. 2. 2008 u příležitosti oslav 29. výročí islámské revoluce. Za zády na něj dohlíží billboard s nejvyšším duchovním vůdcem Íránu Ajatolláhem Chameneím. Foto čtk
Opozičnímu Musávímu Kadiwar radí vytrvat, tlačit na uspořádání nových voleb a pokračovat v mírových protestech, neboť žádný režim neodolá náporu tolika demonstrantů – buď se přirozeně rozpadne nebo mu jako jediné východisko zbude masakr a totální delegitimizace. Tuto variantu si Kadiwar nepřipouští. Demonstranti podle něj vystupují v duchu íránské ústavy, která zaručuje právo shromažďovat se a volit si své zástupce ze všech kandidátů -nejen z těch „předvybraných bohem“, jak prosazuje vláda.
Zůstat muslimem
Na druhou stranu Kadiwar nemluví o oddělení státu a náboženství. Podle něj si to nikdo v Íránu, ani on, nepřeje. Írán prý a zůstane islámskou zemí, v níž žijí z 90% muslimové a kde se dodržují islámské tradice. Jaké to jsou? Za vlády prvního šíitského imáma Aliho nebyli žádní političtí vězni a podporovalo se kritické myšlení veřejnosti. Tyto hodnoty by Kadiwar nechtěl zradit. Představuje si Írán jako islámský a současně demokratický stát, který by ve společnosti udržel islámského ducha a zároveň by respektoval lidská práva, včetně práv žen.
Kadiwarův Írán by si svobodně volil své náboženské i světské vůdce, přičemž duchovenstvo by nemělo mít nárok na určování politiky. Chomejní měl za doby své vlády až 90% podporu Íránců, byl charismatickou osobností jakou současný Chameneí rozhodně není. A postoj a represe aktuální vlády nemají jiný cíl, než se udržet u moci.
Pomoc Západu není třeba
Írán ve svém boji podle Kadiwara pomoc zvenčí nepotřebuje. Z toho důvodu se mu zamlouval postoj Baracka Obamy, který se rozhodl do povolebních bojů nezasahovat. Nedal tak Ahmadínežádovi možnost, nařknout opozici ze spolupráce s Washingtonem.
Na druhou stranu ani duchovní působící na americké universitě nesouhlasí s kritikou Západu vůči íránskému jadernému programu. Zdůvodňuje to tím, že se Írán bojí Izraele, který atomové zbraně má a přitom nepodléhají kontrole OSN. Kadiwar v duchu íránských politiků odmítá, aby jeho země byla poměřována jiným metrem než židovský stát. Jestli je prý atomová zbraň zlem, tak je jím vždy, ať jí vlastní kdokoliv.
Íránské vyhlídky
Na otázku, jak bude Írán vypadat za 5 let, odpověděl Kadiwar, že země je schopná stát se příkladnou demokratickou islámskou zemí.
On sám se prý hodlá do Íránu vrátit až mu bude zaručen legální a spravedlivý proces. Pak se prý vzdá svobody a s klidným srdcem půjde strávit vyměřený trest do vězení. Svou roli v budoucnu jako duchovní a spisovatel vidí spíš na straně rádců politiků, než přímo v politice samé. Írán má podle něj dostatek výjimečných politických osobností, jednou z nich je Hossein Musáví, podotýká Kadiwar na závěr.
Autor: Tereza Vávrová, Euroskop