Hana Chuka, EUROSKOP, 16. října 2009
Pražský Žofín vyslechl protichůdné hlasy z Ruska. Nemusíme se ho bát, tedy alespoň pokud lze věřit delegátům třináctého ročníku Fóra 2000. Nejen názor bývalého českého prezidenta zazněl v rámci úterního programu, věnovanému především současné ruské geopolitické pozici. V panelu Russia in Global Politics, kterému předsedal senátor Alexandr Vondra, zasedl bývalý premiér Jelcinovy vlády Jegor Gajdar, ekonom a vůdce ruské demokratické opozice Grigorij Javlinský, lotyšská europoslankyně Sandra Kalniete, zakladatelka nevládní organizace Hlas Beslanu Ella Kesaeva, výkonný tajemník Evropské hospodářské komise OSN Ján Kubiš a přední francouzský filozof André Glucksmann.
Gajdar: Na recesi jsme byli připraveni
První část panelu se zaměřila na způsob, jakým Rusko zasáhla současná hospodářská krize. Jegor Gajdar, jako autor většiny ruských liberálně-ekonomických reforem počátku devadesátých let zhodnotil, že ačkoli Rusko recesi nečekalo, bylo nakonec dobře připraveno díky nahromadění dostatečného množství finančních rezerv, o jejichž efektivní distribuci a využití se postaral pro tyto účely nově zřízený stabilizační fond. Zároveň uvedl, že Rusko recesi pocítilo zejména v oblasti cen svých klíčových komodit, tedy hlavně zemního plynu, kde došlo k citelnému poklesu světové poptávky. V této souvislosti také vyjádřil kritiku autoritám, které se na nové podmínky jen velmi pomalu adaptovaly, ba co hůř, mnohé si nástup hospodářské krize vůbec nepřipustily. Na závěr svého vstupu uvedl, že by recese mohla pomoci nastartoval dosud opomíjená ekonomická odvětví vzhledem k eliminaci ostatních průmyslových sektorů v době rekordních ropných cen.
Kalniete: Kdopak by se vlka bál
Vzhledem k pestrému složení panelu došlo nevyhnutelně i na otázku, zda a nakolik jsou obavy východoevropských post-sovětských států z Ruska opodstatněné. Sandra Kalniete, která začala politickou kariéru jako bojovnice za lotyšskou nezávislost, ve svém vstupu uznala, že silná a nezávislá Evropa potřebuje dobré ekonomické, obchodní, i diplomatické vztahy s Ruskem, ale zároveň upozornila na některé jeho současné problémy, které mnohdy představují základní příčinu vyostřených vnějších vztahů. Na prvním místě jmenovala úbytek populace, který nazvala „stavem demografické pohotovosti“ (podle demografických průzkumů bude v roce 2025 žít v Rusku pouhých 128 milionů, oproti současným 141 milionům obyvatel), který vede k národní nejistotě, což si Rusko často kompenzuje v oblasti mezinárodní politiky, potažmo energetiky, kde obratně používá plynové rezervy jako nástroj politického tlaku.
Kalniente také promluvila za celou východní Evropu, když uvedla, že ačkoli Rusko s koncem studené války a integrací části bývalých závislých území do euro-atlantských struktur zmenšilo svou sféru vlivu, geopolitické tlaky z jeho strany nadále přetrvávají, navíc nezřídka umocněny ekonomickým vydíráním, což v kombinaci se sníženými východoevropskými prioritami nové americké administrativy přirozeně vede k rostoucím obavám o bezpečnost nejen v post-sovětských republikách.
Javlinský: Nemáme Vám co nabídnout, tedy kromě plynu
Lídr ruské opoziční demokratické strany Jabloko, Grigorij Javlinský, na začátku svého vstupu uvedl, že současné Putinovo Rusko je nepředvídatelné nejen pro své zahraniční partnery, ale i pro vlastní politické a ekonomické elity. Upozornil na rostoucí politizaci ekonomiky i státní vliv a varoval před korupcí a hrozícím zánikem práv soukromého vlastnictví. Zároveň ale uvedl, že jediný efektivní a zároveň prakticky použitelný politický nástroj ruské zahraniční politiky představuje plyn, čímž vyloučil možnost jakékoli agrese do východní Evropy, o které se s obavami vyjádřili někteří delegáti z tohoto regionu. V oblasti rusko-amerických vztahů upozornil, že cena, kterou budou Spojené státy ochotny za jejich fungování zaplatit, není bezmezná, ale připustil, že Rusko pro Washington představuje geograficky velmi výhodného prostředníka, zejména pro vztahy s Čínou, Jižní Koreou a Afghánistánem.
Kubiš: Rusko je problematický, ale nepostradatelný partner
Bývalý slovenský ministr zahraničí Ján Kubiš ve svém vystoupení zdůraznil, že mezi Ruskem a Evropou panuje vztah oboustranně výhodné reciprocity, ve které Moskva využívá zásoby ropy a zemního plynu jako konkurenční výhodu, zatímco Evropané se předhánějí, kdo ve federaci dokáže více a výhodněji investovat. Podle Kubiše byly rusko-evropské vztahy v poslední době ovlivněny hlavně rusko ukrajinským plynovým sporem, kde EU úspěšně figurovala jako prostředník poté, co obě země porušily vzájemné závazky, i garance vůči státům Unie. V této souvislosti uvedl, že Rusko je pro Brusel stále ovlivnitelné skrze dialog a vyjádřil naději, že sedmadvacítka do vyjednávání znovu vstoupí, dojde-li znovu k obnovení sporů. Na závěr svého výstupu Kubiš vyjádřil názor, že země střední a východní Evropy by se ve vztazích s Moskvou měly naučit více spoléhat sami na sebe a vyzval k podpoře Obamovy strategie partnerství s Ruskem.
Glucksmann: Není pouze Putinovo Rusko
André Glucksmann jako poslední řečník panelu připomněl, že svět by neměl vnímat Rusko jen jako kremelský celek, ale soustředit se na i jeho jednotlivé tváře, opoziční spolky a organizace. „Musíme vyslechnout všechna Ruska a pak přemýšlet,“ řekl doslova. Zároveň ale odsoudil diplomacii nové americké administrativy, která se rozhodla začít novou kapitolu ve vztazích s Moskvou a uvedl, že Rusko a Západ by měli při hledání budoucí spolupráce čerpat především z minulosti, tedy i z jejích nepříjemných kapitol. Glucksmann rovněž popřel existenci „ruského ekonomického zázraku“, když uvedl, že Rusko peníze získané z energetiky nedokázalo rozumně využít pro rozvoj jiných, než energetických sektorů hospodářství. Závěrem řekl, že ačkoli Rusko rozhodně není evropským nepřítelem, není rozhodně ani ideálním partnerem, jak ho prezentují oficiální představitelé Unie.
Autor: Euroskop
