Ukrajina musí přejít od rétoriky k činům


Hana Chuka, EUROSKOP, 17. února 2010

Na tom se shodli účastníci konference Ukrajina mezi EU a Ruskem po prezidentských volbách, kterou toto pondělí v pražském Evropském domě uspořádala Asociace pro mezinárodní otázky ve spolupráci s českým zastoupením Evropské komise. V panelu pod taktovkou Tomáše Šindeláře diskutovali pozorovatel ukrajinských voleb Václav Nekvapil, Mychajlo Samus z Center for Army, Conversion and Disarmament Studies, analytik Jurij Fedorov a redaktor Hospodářských novin Ondřej Soukup.

Právě proběhlé prezidentské volby byly pro nezávislou Ukrajinu od roku 1991 již páté v pořadí. Opoziční vůdce Viktor Janukovyč v nich získal 48,6 procent hlasů a o 3 procenta tak předstihl dosavadní premiérku Juliji Timošenkovou. I když se výsledek může z procentuálního hlediska zdát jako nepřesvědčivý, v kontextu rozdílu tři čtvrtě milionu hlasů lze těžko hovořit o remíze. Panelisté se zaměřili na očekávané změny jak v domácí, tak zahraniční politice, které by měly přinést konec ukrajinského směřování do NATO, podporu Medveděvova plánu evropské bezpečnostní architektury a ponechání ruské námořní základny na Krymu. Diskutovali rovněž o přerozdělení podílů ukrajinské plynové soustavy a možném uznání samostatnosti Abcházie a Jižní Osetie ze strany Kyjeva.

Nekvapil: Pozorovatelé hodnotí volby kladně

Václav Nekvapil z pozice nezávislého pozorovatele zhodnotil situaci před volbami i jejich průběh. Zde poukázal zejména na citelné oslabení Juščenka, který získal pouhých 5 procent hlasů a ve druhém kole nepodpořil žádného z kandidátů. Zmínil snahu ovládnout soudy a mocenské složky státu, kdy oba hlavní rivalové koordinovali expresní výměny nezávislých policejních ředitelů a soudců, které pak nahrazovali vlastními lidmi. Rovněž upozornil na vývoj volebního zákona mezi oběma koly voleb, což je změna pravidel soutěže, která v evropském kontextu nemá obdoby. Stalo se tak z obav před výhružkami Timošenkové, která slibovala stažení svých lidí z volebních komisí, což by paralyzovalo jejich usnášeníschopnost a způsobilo patovou situaci.

Ukraine's Prime Minister and the Presidential candidate Yulia Tymoshenko speaks to the media during her news conference in Kiev, Ukraine, Sunday, Jan. 17, 2010. Tymoshenko, who has fought to retain the loyalty of voters angered by what many see as her movement's unkept promises, would finish second with 27.2 percent, the exit poll said. The National Exit Poll is by a consortium of groups that conducted up to 13,000 interviews outside 240 polling places. It has a margin of error of 2.5 percentage points. (AP Photo/Alexander Zemlianichenko)

Bude si nyní Kreml po vítězství Janukovyče „pěstovat“ Julii Timošenkovou podle hesla rozděl a panuj? Foto čtk

Pokud jde o samotný průběh voleb, Nekvapil vyzdvihl velkou míru kontroly, kdy pozorovatelé pokryli všechny regiony a zmonitorovali přes 90 procent výsledků. Spíše než možná neregulérnost voleb působily problémy spíše občasné mezery ve znalostech volebního zákona. V závěru svého vstupu Nekvapil kvitoval klidnou atmosféru voleb i absenci spontánních demonstrací, pokud pomineme shromáždění organizovaná přímo stranickými volebními štáby.

Samus: Uznání Abcházie by představovalo první post-sovětský otřes

Mychajlo Samus se ve svém vystoupení zaměřil na klíčové dopady voleb, kde nejdůležitější z nich představuje konec perspektivy ukrajinského členství v NATO. Zdůraznil ale, že i když možnost politického členství alespoň dočasně zmizela, praktická spolupráce se Severoatlantickou organizací naopak vzkvétá, zejména skrze modernizaci bývalé sovětské techniky, se kterou NATO Ukrajině pomáhá od doby, kdy se místo aliance rozhodla pro vlastní obranný systém. Samus rovněž podotkl, že členství v NATO nebylo prioritou žádného z kandidátů. Zatímco Timošenková se ve své kampani zaměřila na evropskou obrannou politiku, Janukovyč propagoval novou bezpečnostní architekturu navrženou Medveděvem. V této souvislosti rovněž upozornil na méně známý fakt, že za své první kroky směrem k NATO Ukrajina nevděčí Viktoru Juščenkovi, jak by se mohlo zdát, ale jeho předchůdci Leonidu Kučmovi.

Samus se rovněž vyjádřil k přehodnocení odchodu ruské flotily ze Sevastopolu, za které je zodpovědný právě vítěz voleb. Pomineme-li nedaleký Novorossijsk, kde se plánovanou základnu dosud nepodařilo dostavit, Rusko v současnosti nemá nezamrzající vojenský přístav. Oficiálně by měli ruští námořníci vyklidit Krym do roku 2017, ale vzhledem k tomu, že Ukrajinci mezitím půjdou jedenkrát k prezidentským a dvakrát k parlamentním volbám, může být všechno jinak. Pokud jde o ostře sledovaná kavkazská teritoria, Samus nabádá nového prezidenta k obezřetnosti s případným uznáním Abcházie a Východní Osetie, které přirovnal k největšímu geopolitickému otřesu po rozpadu Sovětského svazu.

Fedorov: Janukovyč je ruský revanš za oranžovou revoluci

Jako poslední ze zahraničních hostů vystoupil Jurij Fedorov, který hned v úvodu zdůraznil přetrvávající postavení Ukrajiny jako země, která je pro Rusko prioritní. Jak uvedl, strategickou důležitost Kyjeva výrazně posílila skutečnost, že se Rumuni a Bulhaři přihlásili k systému americké protiraketové obrany. Fedorov dále označil Janukovyčovo vítězství za ruský revanš ukrajinské oranžové revoluci, ale zároveň zdůraznil, že Moskva má k opravdovému nadšení daleko. Zejména v poslední době totiž vyvstaly obavy, že by Janukovyč mohl pro Rusy představovat druhého Lukašenka, tedy spekulátora, který Kreml tlačí k jednostranným ústupkům. V této souvislosti vyjádřil názor, že vztah Ruska a Ukrajiny je nadále podezřívavý bez ohledu na vítěze voleb. Moskva dosud nezapomněla na Juščenkovu evropskou volbu, kdy jeho režim představoval v post-sovětském prostoru ojedinělý demokratický způsob vlády a pro Putina tak znamenal hozenou rukavici.

Podle analytika Rusko rovněž podniká cílené kroky, aby oslabilo kyjevskou vládu i státnost a interní ukrajinské rozpory, ať už politické, ekonomické, etnické, či jazykové v tom Moskvě pomáhají. Do této kategorie patří i soupeření mezi Janukovyčem a současnou premiérkou, ze kterého zřejmě bude Moskva díky relativně velké opoziční síle Timošenkové těžit i nadále. Jak uzavřel Fedorov, politická a ekonomická integrace Ukrajiny tak představuje pro Rusko velké nebezpečí.

Soukup: Proevropská Timošenková, proruský Janukovyč?

Ondřej Soukup si vzal v posledním vstupu na mušku ukrajinské volební stereotypy. Jako první napadl již okřídlené přívlastky, které označily dosavadní premiérku jako „proevropskou“, zatímco o Janukovyčovi hovoří soustavně jako o „proruském“. Komentátor Hospodářských novin zde podotkl, že rétorika Timošenkové je stejně proevropská, jako utopická, čímž narážel zejména na možnost ukrajinského členství v EU během pěti let, kterou premiérka deklarovala. Tuto představu označil za scestnou už z toho důvodu, že v politicky rozdělené zemi je takřka nemožné získat potřebnou většinu hlasů, která by integraci umožnila. Uvedl také, že navzdory euro-image Timošenkové si Brusel po zvolení jejího rivala vesměs oddychl.

Pokud jde o pozici Janukovyče, Soukup upozornil, že nově zvolený premiér není samostatný politik, ale především představitel vlivných kruhů z východní Ukrajiny, kteří národní politiku skutečně určují. Jak se vyjádřil, podpora těchto oligarchů rozhodně není nezištná a výměnou očekávají silné vztahy s Ruskem, které jsou zásadní pro jejich těžký průmysl. Zároveň ale zdůraznil, že pokud se nový prezident otočí zády k Evropě, svým příznivcům se rozhodně nezavděčí, neboť na starém kontinentě se nachází naprostá většina jejich trhů. Právě na tomto příkladu označil proruské, či proevropské rozdělení za poněkud zavádějící. Komentátor své vystoupení uzavřel výčtem úkolů, které by podle něj měly představovat hlavní priority nového prezidenta. Zde apeloval zejména na letošní ukrajinský rozpočet, který dosud nebyl sestaven a nutnost zformovat silnou vládu a stabilní koalici. Jak uzavřel Soukup, pro Ukrajinu nadešel čas přejít od rétoriky posledních pěti let ke skutečným činům.

Autor: Hana Chuka

Sdílet tento příspěvek