Lucie Priknerová, Euroskop, 9.7. 2014
Jediným státem EU, který má v aktivní službě více než jednu letadlovou loď je v současnosti Itálie s plavidly Giuseppe Garibaldi a Cavour. Členské státy EU dohromady disponují šesti letadlovými loděmi. Kromě Itálie je mají ještě Velká Británie, Francie a Španělsko.
Nejnovějším kouskem do prestižní skupiny lodí je HMS Queen Elizabeth, kterou minulý týden pokřtila královna Alžběta. Klenot britského námořnictva vypluje na moře v roce 2016. Bude prvním plavidlem ve své třídě a největší válečnou lodí flotily. Šéf Královského námořnictva admirál Sir George Zambellas doufá, že britskou vlajku na mořích bude v budoucnu hájit i sesterská loď HMS Prince of Wales. Projekt obou lodí se už ale vyšplhal na částku 6,2 miliard liber a hrozí, že právě na druhou loď nemusí peníze vystačit.
Vitální Illustrious
V posledních desetiletích Britské královské námořnictvo operovalo s letadlovými loděmi třídy Invincible. Jediná britská letadlová loď z této skupiny, která je v současnosti na moři, HMS Illustrious, má svá nejlepší léta už dávno za sebou. Do provozu byla uvedena v roce 1982. Bojové úkoly plnila např. v 90. letech 20. století u břehů Iráku, asistovala při konfliktu v Bosně. V roce 2013 pomáhala s likvidací škod po tajfunu Haiyan, který se prohnal Filipínami. I když se řadí mezi letadlové lodě, aktuálně je domovem spíše pro helikoptéry.
HMS Illustrious své přezdívce „Lusty“ neboli „vitální“ opravdu dostála. I přesto, že ji zbývá jen pár let do vyřazení, tak by podle listu Daily Mail „nemusela skončit ve šrotu“. Počítá se s tím, že by mohla fungovat jako muzeum nebo luxusní hotel.
zdroj: Euroskop
Nukleární Charles de Gaulle
Francie se v současnosti pyšní pouze jedinou letadlovou lodí. Francouzi známí svým příklonem k nukleární energetice svoji povahu nezapřou ani na moři. Výraznou charakteristikou lodi Charles de Gaulle je její jaderný pohon. Díky němu může při rychlosti 25 uzlů (cca 46,3km/h) plout až pět let bez doplnění paliva. Dalším specifikem lodi je technika startu a přistání. Hlavní ranvej se vyznačuje zakřivením 8,5 stupňů oproti ose lodi a letouny z ní startují pomocí katapultáže.
Charles de Gaulle, spuštěný na vodu v roce 2001, se zapojuje do řešení těch nejvýznamnějších světových konfliktů. Jeho první velkou misí byla protiteroristická „Operace Trvalá svoboda“. O deset let později byla loď důležitou součástí francouzské operace „Harmattan“ v Libyi. Ve Středozemním moři pobývala devět měsíců.
V posledních letech loď bojovala také u afrických břehů proti somálským pirátům, v roce 2010 např. v rámci operace „Agapanthe“. Francie se v této problematice snaží spolupracovat na nadnárodní úrovni. Kontradmirál Eric Chaperon z lodi Charles de Gaulle se na začátku roku 2014 sešel v Abú Dabí kvůli zajištění bezpečnosti Adenského zálivu s velitelem protipirátské jednotky NATO kontradmirálem Eugeniem Diazem del Riem.
Itálie – hegemon co do počtu
Možná překvapivě má v Evropě největší počet letadlových lodí Itálie, a to hned dvě. První z nich Giuseppe Garibaldi funguje už od roku 1985. Její zlatá éra ovšem přišla s koncem stabilní geopolitické situace po studené válce. V roce 1994 byla nasazena na svoji první misi u břehů Somálska, o rok později pokračovala ve stejném regionu, ovšem v barvách OSN. Zapojila se do operací v Afghánistánu, a v roce 2011 podporovala operace v Libyi.
Od roku 2008 disponuje italské námořnictvo i druhou letadlovou lodí Cavour, která má také výsadu být lodí vlajkovou. Cavour, pojmenovaný po jednom z architektů sjednocení Itálie, působil v roce 2010 v rámci humanitární operace na pomoc Haiti po ničivém zemětřesení. Mezi zajímavé úkoly patří i mise po přístavech Afriky z přelomu let 2013/2014.
Cavour byl nejvýznamnějším plavidlem ve skupině italské 30. námořní jednotky, spolu s fregatou Bergamini, strážní lodí Borsini a zásobovací lodí Etna. Kromě posilování italských zahraničních zájmů a humanitárních účelů bylo cílem cesty také propagovat italské výrobky. Soukromé firmy zaplatily více než 10 milionů eur za palivo a 3 miliony eur za další výdaje, uvádí server Defense news.
Španělé drží krok
Obměna plavidel, na kterou Velká Británie teprve čeká, ve Španělsku už proběhla. Zastaralá letadlová lodě Prince de Asturias sloužící ve španělském námořnictvu od roku 1988 byla z aktivní služby vyřazena v roce 2013.
Mezitím Španělé investovali do vývoje nového plavidla nesoucího název Juan Carlos I. Jeho výstavba stála zhruba 360 milionů eur. Loď typu LHD (landing helikopter dock), je primárně určená pro přistání helikoptér. Možnosti jejího využití jsou ale širší, protože je multifunkční. Může být použita pro podpůrné i výsadkové mise, ale také jako letadlová loď. Juan Carlos I. je největší lodí, jaká kdy byla ve Španělsku postavena.
Typy letadlových lodí |
|
Existuje několik typů letadlových lodí, které se liší technikou vzletu a přistání letounů. Mezi nejvýznamnější typy, které používají členské státy Evropské unie, patří CATOBAR a STOVL. Pokud jde o loď kategorie CATOBAR (Catapult Assisted Take-Off But Arrested Recovery), letadlo z ní vzlétá pomocí katapultu a přistává na palubě s pomocí záchytu lanem. Výhodou tohoto způsobu je možnost poslat do vzduchu těžší stroje, případně více letadel v krátkém čase. Do této kategorie patří např. letadlová loď Charles de Gaulle. Druhou a v Evropě hojně rozšířenou kategorií je STOVL (Short Take Off And Vertical Landing), kdy má letadlová loď krátkou ranvej a letouny jsou schopny rychle vzlétnout (někdy i vertikálně) a vertikálně přistát. STOVL je výhodný tím, že v kratším čase může vzlétnout a přistát více letadel a také tím, že není třeba zakřivení vzletové dráhy. Kategorií STOVL jsou letadlové lodě Juan Carlos I, Giuseppe Garibaldi nebo Cavour. |
zdroj: Euroskop
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop
Infografika Ladislav Havelka, Euroskop