Lucie Priknerová, Euroskop, 21.11. 2014
Švédsko sice uznalo Palestinu jako nezávislý stát, svoje vyslanectví v Ramalláhu ale neotevře. „Myslíme si, že to může zvládnout ambasáda v Jeruzalémě, což je pro nás dostatečné řešení“, uvedla švédská ministryně zahraničí Margot Wallstrőmová. I když Švédsko nechce úplnou roztržku s Izraelem, tamní vláda Benjamina Netanjahua samozřejmě nadšená není.
Izrael se zlobí
Izrael švédské uznání státu Palestina ostře odsoudil. „Švédská vláda musí pochopit, že vztahy na Blízkém východě jsou komplikovanější než kus nábytku z Ikey, který sestavíte doma“, řekl izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman pro izraelský list Haaretz. Švédský postup považuje za „velmi nešťastné rozhodnutí“. Izrael kvůli tomu odvolal ze Stockholmu svého velvyslance Isaaca Bachmmana.
„Velmi odmítavá reakce Izraele a slova ministra zahraničí Liebermana ukazují, že Švédové zasáhli Izrael na velmi citlivém místě. Prolomili psychologickou bariéru, nezalekli se předcházejícího izraelského nátlaku a samozřejmě mohou inspirovat i další státy, řekl pro Euroskop analytik Břestislav Tureček z Metropolitní univerzity v Praze. Již před Švédskem uznání Palestiny nezávazně schválil britský parlament a ten francouzský má o stejné věci hlasovat koncem listopadu.
Švédové jsou klidní
Švédové si izraelskou reakci příliš osobně neberou: „Věděli jsme, že nebudou za toto rozhodnutí rádi. Je to rozhodnutí, které učinilo 134 států po celém světě před námi a hádám, že proti nim vznesli také taková prohlášení. Je to o podstatě, není to o Švédsku jako státu a myslím, že je důležité toto rozdělovat“, uvedla Wallstrőmová v listu Jerusalem. Švédská ministryně narážela na fakt, že i když je Švédsko v EU „pionýrem“, ve světě se pouze přidalo k většině.
Česká republika sice Palestinu jako stát neuznává, Československo souhlasilo v roce 1988 s vyhlášení Palestiny Organizací pro osvobození Palestiny.
Demonstrace na podporu Palestiny ve Švédsku. (foto: čtk)
Palestinci oceňují
„Odvážné a historické“, prohlásil o švédském postoji vůdce Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Palestinci si myslí, že Benjamin Netanjahu se o mír ve skutečnosti nesnaží, a že tudíž mají pocit, že samostatný stát získají spíše pomocí uznání od ostatních států. A to se jim začíná dařit, protože některé státy EU se začínají přiklánět k větší vstřícnosti vůči palestinské státnosti např. Irsko nebo Španělsko. Ve světě už Palestinu uznala Brazílie, Uruguay nebo Argentina, informuje list Haaretz.
„Uznání Státu Palestina Švédskem, Velkou Británii a Španělskem vysílá do Izraele jasnou zprávu, že Evropané začínají ztrácet trpělivost s mírovým procesem, který za poslední roky nepřinesl žádné kroky směrem k dvoustátnímu řešení. Je dosti pravděpodobné, že i další státy k tomuto kroku přistoupí“, řekla Euroskopu analytička London School of Economics Irena Kalhousová.
„Evropané jsou v takové trochu schizofrenní pozici. Moc rádi by hráli v izraelsko-palestinském konfliktu větší roli. Ale brání tomu několik faktorů: členské státy se značně rozchází ve strategii, jak dosáhnout dvoustátního řešení; Izrael považuje EU za zaujatou a je skeptický k možnosti Evropanů prosadit svoji politiku – v regionu Blízkého východu nejsou návrhy EU, opřené o postmoderní hodnoty, v tuto chvíli aktuální, je třeba nejen diplomatická, ale i vojenská síla“, poukazuje Kalhousová a upozorňuje na slabou pozici EU v této záležitosti:“
Podle ní Palestinci sice s otevřenou náručí přijímají evropskou finanční pomoc, ale sami při prosazování svých cílů spoléhají na USA, které na rozdíl od EU mají vliv na Izrael, či mezinárodní instituce, kde dominují rozvojové země. Evropané jsou tak stále, i přes snahu to změnit, v pozici „payers, but not players“.
Švédští voliči důležitější než Izrael
Muslimští voliči jsou důležití pro levicové a středové strany, což může být důvodem, proč se země k uznání Palestiny odhodlala tři týdny poté, co po osmi letech středopravicové vlády Fredrika Reinfelda nastoupila sociálně-demokratická vláda, analyzuje deník Jerusalem Post. Nový premiér Stefan Loven už ve svém inauguračním projevu uznání Palestiny přislíbil.
„Pro Švédy mají velkou váhu témata spojená s otázkou lidských práv. A z prohlášení švédských politiků, kteří uznání Palestiny vysvětlovali, vyplývá, že už ve Stockholmu přestali věřit izraelské argumentaci o tom, že má-li být nezávislá Palestina uznána, musí to v mírových jednáních nejprve schválit Izraelci. Švédům bezděky nahráli i ti západní (a čeští) politici, kteří před lety přes nesouhlas Srbska uznali odštěpenecké Kosovo“, uvádí Tureček další důvod, který vedl k tomuto postoji Stockholmu.
Měl by vzniknout stát Palestina? Jak to vidí odborníci
|
|
„Ano. Izraelský argument, že mezinárodní uznání Palestiny má přijít až po dokončení mírových rozhovorů, mi bohužel stále více připadá spíš jako úhybný manévr. Jen v uplynulých týdnech dva čelní členové izraelské vlády (ministři Bennett a Jaalon) prohlásili, že vznik palestinského státu je pro ně zcela nepřijatelný, a premiér Netanjahu dobře ví, že kdyby dnes s palestinským vůdcem Abbásem uzavřel smlouvu, tak ještě v noci radikální židovská pravice položí jeho vládu a dohoda stejně neprojde. Argumentace nejdřív jednat, pak eventuálně uznat Palestinu, navíc Izraelcům získává čas k dalšímu rozšiřování osad na okupovaných územích – vždyť od mírové dohody z Osla se počet osadníků ztrojnásobil na dnešního půl miliónu. A to mi jako znak upřímné snahy o férovou dohodu s Palestinci zrovna nepřipadá. Na mezinárodním uznání Palestiny by přitom měl mít Izrael enormní zájem. Cokoli se dnes totiž v oblasti stane, jakýkoli teroristický útok proti Izraelcům, ekonomické těžkosti v Palestině atp., Palestinci to vždy připisují izraelské okupaci. Pokud bychom měli nezávislou, neokupovanou Palestinu, Arabové by přišli o celé to obrovské alibi, na které se mohou po desítky let odvolávat. S nezávislostí by získali nejen práva, ale také vlastní povinnosti a odpovědnost, což by na mezinárodní scéně výrazně ulevilo a uvolnilo ruce i Izraelcům.“
„Pořád chci věřit tomu, že dvoustátní řešení je tím nejlepším z možných, a to navzdory tomu, že jeho realizace je stále vzdálenější (z části díky politice Izraele). Ovšem uznání Palestiny by mělo přijít v momentě, kdy bude zřejmé, že Palestinci udělali maximum možného pro to, aby tento stát měl šanci být stabilní a co možná nejméně autoritářský. Není podle mě v zájmu nikoho, aby z Palestiny byl další failed state. Společná vláda Fatahu s radikálním Hamásem, bez toho aniž by se Hamás vzdal terorismu, otevřené glorifikování teroristů, anti-Izraelská a anti-Semitská propaganda ve státních médiích a školních osnovách, korupce, a reprezentace, které nezorganizovala volby již více než osm let, podle mě nedávají dobrou perspektivu pro prosperující stát, který nebude hrozbou pro Izrael a celý region Blízkého východu.“ |
Autor: Lucie Priknerová, Euroskop