EU a USA hrají poker o TTIP


Lucie Priknerová, Euroskop, 23.3. 2015

Kontroverzní součástí Transatlantické dohody o partnerství (TTIP), kterou v těchto měsících dojednává Evropská unie se Spojenými státy, je možnost vzniku tzv. institutu ISDS (investor-state dispute settlement) pro řešení sporů mezi investory a státy.

Institut ISDS by firmám umožnil žalovat státy na mezinárodní úrovni, a obejít tak národní soudy. Ve hře je několik návrhů, jak systém zavést a zároveň vyvrátit obavy některých členských států. Hodně hlasitě se ozývá Velká Británie, obavy jsou slyšet i z Francie.

Kritici se obávají, že by firmy získaly příliš prostoru pro útok na regulace, které nejsou v jejich zájmu. Jiní považují již pouhou existenci ISDS za komplikaci, která zmrazí aktivity regulátorů.

Seznam arbitrů přijatelný pro státy

„Toto jsou skutečné obavy, které jakýkoliv nový investiční arbitrážní systém musí zohledňovat“, řekla komisařka pro obchod Cecília Malströmová před Výborem pro mezinárodní obchod.

Malströmová prosazuje, aby se ISDS zatím nestal permanentní institucí. Komisařka chce zavést seznam arbitrů, jejichž kvalifikace by byla zastávat v členských státech funkci soudce. Jen tito lidé by rozhodovali spory států a firem. Seznam by měl podle komisařky omezit případný střet zájmů mezi právníky a byznysmeny, kteří by si jinak mohli právníky zavazovat možností budoucích pracovních příležitostí.

Ani evropští investoři nemají podle komisařky na americkém trhu zajištěnou dostatečnou ochranu a stabilní regulační prostředí. „Je pravda, že riziko vyvlastnění nebo diskriminace je o hodně nižší v USA než v jiných částech světa. Žádný americký zákon ale diskriminaci vůči cizím investorům nezakazuje,“ řekla Malströmová.

Omezení pro arbitráže

Evropská komise se také snaží omezit působnost ISDS. V lednu navrhla oblasti, kde by firmy mohly institut ISDS využít. Mohlo by to být v případě, že by jim cizí stát vyvlastnil investice bez náhrady, nebo kdyby se nedomohly práva u vnitrostátních soudů. Dále pokud by došlo k „zneužití nebo arbitrárnímu jednání“ či k diskriminaci. Firmy by tak nemohly žalovat státy za ztrátu zisku, uvádí list The Independent.

„Vlády si mohou docela dobře dělat, co chtějí. Když ale někomu vezmou majetek, musí ho za to odškodnit“, hájí ISDS na stránkách Forbesu Tim Worstall.

Velká Británie se proti ISDS bouří

Hodně se ISDS zabývají ve Velké Británii. List The Guardian například napsal, že by americké firmy, známé svojí oblibou hojného využívání právních sporů, mohly ohrozit státní zdravotní systém (National Health Service, NHS). Při šikovném využívání ISDS ze strany zdravotnických firem by pak bylo obtížnější zvrátit postupující privatizaci britského zdravotnictví.

Kritici TTIPu vidí riziko v tom, že pokud velké firmy nezískají v rámci NHS zakázky, mohly by žalovat britskou vládu. Bojí se zároveň jejich možnosti narušovat britské národní spotřebitelské standardy.

Komentátor James Kirkup z Telegraphu říká, že povyk kolem vlivu TTIPu na britský zdravotnický systém je zbytečný, protože soukromé firmy už v něm působí, a ptá se, jestli opravdu záleží na tom, zda je sestra zaměstnaná přímo NHS nebo firmou, kterou vlastní převážně soukromí investoři a která ošetřuje pacienty za veřejné peníze.

Evropská komise se snaží vyjít Britům vstříc a trvá na vyjmutí NHS z transatlantické dohody. Reaguje třeba na pokusy americké tabákové společnosti Phillip Morris legální cestou zamezit v Austrálii nebo Venezuele rozšíření protikuřácké legislativy, píše Independent.

Francouzi se bojí GMO a frakování

Komise musí rozptylovat obavy i v jiných státech. Francouzské spotřebitelské skupiny nechtějí prolomení zákazu geneticky modifikovaných potravin na evropských trzích.

Skepse vůči ISDS existuje ve Francii také kvůli strachu, že by americké ropné korporace vyvíjely nátlak na omezení francouzských zákonů namířených proti frakování , upozorňuje Financial Times. Tento postup umožňuje vytěžit ropu a zemní plyn i z dříve nedostupných oblastí, využívá ale směsi chemických látek, vody a písku, která není šetrná k životnímu prostředí.

Malströmová i v těchto případech nabízí pojistné mechanismy. Navrhuje, aby firmy, které se budou soudit přes ISDS mechanismus, musely stáhnout žaloby podané u národních soudů. Firmy by si také na začátku sporu musely vybrat, jestli chtějí využít ISDS nebo se hájit u národních soudů.

Autor: Lucie Priknerová, Euroskop

Sdílet tento příspěvek

Další aktuality