Ladislav Havelka, Euroskop, 21. 1. 2016
Evropský parlament dnes přijal usnesení, ve kterém vyzývá státy Evropské unie poskytnout Francii pomoc v boji proti radikálnímu hnutí Islámský stát. Pomoc má proběhnout na základě článku č. 42 (7) Smlouvy o EU, který zavazuje poskytnout pomoc a podporu napadenému členu EU. Podle europoslanců je to krok k obranné unii, která bude schopná čelit všem budoucím hrozbám.
O aktivaci příslušného článku požádala Francie 17. listopadu 2015 v reakci na teroristické útoky v Paříži, při nichž bylo zavražděno 130 lidí a několik dalších stovek zraněno. Užití příslušného článku znamená významný milník v historii společné obranné a bezpečnostní politiky. Jde o historicky první výzvu volající po kolektivní obraně členských států.
Francouzský požadavek byl následně prostřednictvím ministrů obrany jednomyslně schválen všemi členskými státy, což umožnilo zahájit jednání o dalším postupu a konkrétní podobě pomoci na bilaterálních úrovních.
Europoslanci však neřešili vzájemnou pomoc poprvé. Již v roce 2012 pověřili vysokou představitelku pro zahraniční a bezpečnostní politiku, aby navrhla praktická opatření a pokyny pro případné užití aplikace článku 42. Na současném zasedání se europoslanci k tématu vrací a řeší otázky konkrétního zapojení EU a další postup pro využívání článku v budoucnu.
Vzájemná pomoc v případě ohrožení
Článek 42 Smlouvy o EU v odstavci 7 uvádí, že „pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci.“ Aplikací tohoto článku ovšem nedochází k narušení závazků a spolupráce v rámci NATO nebo neutrality některých členských států.
Použití ustanovení o vzájemné pomoci je poněkud netradiční. Jako alternativa se nabízelo použití článku 222 Smlouvy o fungování EU (známý jako doložka solidarity). Ten totiž umožňuje významnější úlohu institucí EU a použití všech dostupných unijních nástrojů a prostředků pro pomoc členským státům v případě teroristického útoku nebo jiné přírodní či člověkem způsobené pohromy.
Aktivaci článku 42 tak musíme vnímat v širším kontextu. Jde de facto o politické rozhodnutí Francie ponechat si kontrolu nad akcemi na úkor EU. Zároveň však má být demonstrována jednota a odhodlání všech členských státu EU společně čelit případným bezpečnostním hrozbám.
Smlouva o EU nedefinuje konkrétní podobu pomoci. Vysoká představitelka Federica Mogheriniová uvedla, že aktivace článku nutně neznamená misi či operaci v rámci Společné bezpečnostní a obranné politiky. Podle jejích slov EU nabídne bilaterální pomoc a podporu, kterou může následně koordinovat, pokud to bude užitečné a nutné.
Prostor pro způsob pomoci je poměrně široký a nemusí být čistě vojenskými prostředky. Je tak čistě na zvážení členských států, co mohou nabídnout a jak se zapojí.
Jak vypadají konkrétní opatření?
Francie již od listopadu vede s ostatními členy EU jednání o jejich konkrétním zapojení. Francouzi žádají především sdružování vojenských kapacit a podporu francouzským operacím v Sýrii a Iráku. Zároveň požadují podporu operací v jiných oblastech, aby mohla Francie přemístit své síly tam, kde jsou více potřeba.
Velká Británie nabídla francouzskému letectvu k dispozici leteckou základnu Akrotiri na Kypru a dodatečné kapacity pro tankování za letu. Vedle toho se sami Britové účastní leteckých útoků. Německo výrazně navýší své kontingenty v Mali a kromě toho se zapojuje do spojeneckých aktivit v Sýrii a Iráku. Itálie sice vyloučila své angažmá v těchto zemích, nicméně zvažuje navýšení kontingentu v Libanonu. Belgie a další státy byly požádány o větší zapojení především v oblastech Sahelu.
Česká republika nezůstává stranou. Česká armáda v letošním roce navyšuje počet vojáků, kteří působí v africkém Mali v misích EU a OSN. Uvažuje se také o poskytnutí vojenských zdravotníků a protichemických specialistů v případě pozemní operace na Blízkém východě.
Autor: Ladislav Havelka, Euroskop
